by
Do jeskyně Malá Noe jsme
podnikli v minulosti mnoho výprav. Dá se říci, že již dobrých 10 let ji
nepravidelně navštěvujeme. Tato nádherná, vertikální jeskyně se nachází
v srdci Franckého krasu. Právoplatně se pyšní největším prostorným dómem
v celém krasu. Inu, je to klasika a zároveň i legenda, která donedávna
skrývala spousty tajemství.
V minulých letech jsme
zde podnikli několik výprav za účelem strojení vstupní propasti. Dnes jsou zde
vystrojeny dvě lanové cesty. První tzv. vzdušná (P 30), která je obohacena více
kotevními body, pro případnou nehodu v jeskyni. Tedy případ, kdyby se
musely tahat nosítka. Plakety jsou zde pro tyto účely trvale ponechány. Druhá
lanová cesta (P 27), byla na poslední výpravě přestrojena na fix 10.
K těmto lanovým cestám vede ukloněný nestabilní svah, pod úhlem 51 stupňů
(P 26), lano je zde nutností, inu to je bez debat.
Nádherně vyzdobený, prostorný
dóm o rozměrech: délka 73 m., šířka: 41 m, výška stropu 45 m., byl
v dřívějších dobách zkoumán především u dna, a to ve třech suchých
plazivých etážích. Nejdelší plazivka, která se nachází v jižní galerii má
délku 28 m a je zakončená malou komorou. Jedná se o velmi bahnitou cestu. Další
dvě mají délky 11m a 9 m. Bohužel, taktéž nemají dalšího potenciálu. Největší
vysněný potenciál, mělo v západní části dómu křišťálové jezírko, které
zasahovalo kamsi pod převis. Hloubka jezírka byla v minulých letech
naměřena na hodnotu 4,3m. Než jsme se dokázali během minulých let domluvit, neboli
rozhýbati líná těla a otupělé mozky bahnem, za účelem exploračního ponoru, tak
se nám letos jezírko jaksi doslova vypařilo. Prostě zmizelo… Letošní brutální
sucha vládla i v podzemí. Možná to zní, že si stěžuji či strádám, ale to
vůbec není pravda! Mnoho se
usnadnilo a vůbec, voda je v jeskyni prostě překážka,
ne potěcha. Potěchu ve vodě v jeskyni mají většinou sportovní Mona-potápěčský
kreténi, kteří si tam dokazují a hledají vyšší level debility OVD. Jeskynní
potápění je o nutnosti překonat vodní překážku, tam kdesi dole v podzemí,
kde se nedá projít bez dýchacího média, kde voda zatarasila cestu dál. Tam to
má opodstatnění a smysl. Ale to jsem trochu odbočil…
Takže se nám, ejhle, uvolnily
nové dvě cesty. První cesta je úzká plazící chodba, 
která je částečně zatopená
a je zakončena úzkou puklinou. Zde pravděpodobně voda přichází a při brutálním
suchu zároveň odchází. Průnik bez trhacích prací je nemožný. A ke všemu není
známo, jak je puklina dlouhá, díky nemožnému přístupu. Ovšem, druhá cesta,
která se objevila taktéž pod obnaženým převisem je komín, výšky 23m. Tento
komín byl zdolán a končí v malé stropní komoře, která komunikuje částečně i
se stropem hlavního dómu. Do této doby jsme netušili, že i západní část
jeskyně má svůj elementární polygon. Inu fajn! To potěší!
To, že dóm skrývá tajemství
dalších postupů, jsme již dávno tušili. A proto se zde v dobách šíleného
lezce Stáni a nebojácného Mirka vystrojila cesta pod vstupní propastí, tedy východní
část dómu. Tehdy se díky strojící tyči, která je mimochodem stále umístěná pod
vstupem a díky schopnostem nadčlověka-lezce Stáni, povedlo vystrojit vertikálu
po plášti dómu do výšky 18 m. Tam bylo vytvořeno kotvení (spit) s plaketou,
které je tam dodnes i s visícím lanem. Tato cesta vzhůru vede k dvěma
dalším postupům. Ano, jedná se o hlavní (zatím), tzv. východní polygon Ementál.
Nástupní část z vertikály vede a je trvale vystrojena krátkým traverzem do
pravé větve. Bohužel, ta je slepá po 18 m. Avšak levá část Ementálu, do dnešní
doby skrývala další postup. A to díky velmi úzké, neprolezitelné vertikální
puklině. Ta byla odstraněna a nyní je protlačení hrudních orgánů drobet možné.
Bylo již dříve známo, že puklinová propast komunikuje s nejednou boční
větví. Jaksi nikdy nebylo tolik času, tam dole tlouci tamponerem a osazovat spity.
Jenomže v dnešní moderní době kompjutrů…tru truu, máme velmi výkonné akuvrtačky
a hodně fixů. A tak práce jde doslova od ruky. Východní polygon je doslova ementál
chodeb a několika navazujících polygonů. Členitost je až udivující. Převážná
část pohybu v těchto místech je na laně. Celková délka 
východního Ementálu
je cca. 80 m. Domnívám se, že to není konečná cifra. Spletitost systému velmi
připomíná Trpasličí jeskyni. Dá se tvrdit, že díky vedení lana se najde cesta
zpět. Ale spíš je to díky tomu, že je to nové a člověk to nemá tolik zaryté do mozku.
Nachází se zde několik slepých, nelezitelných, vertikálních puklin, vedoucích
dolů. Jakmile zde jaksi upadne jakýkoli materiál, je navždy po něm. Narvati tam
ruce či nohy fakt nejde. Mimochodem, již tam odpočívá na věky moje modrá smyčka
80. Každopádně, tyto prostory jsou určeny převážně pro lidi menšího vzrůstu a
tzv. hubeňoury. Moje proporce tam místy trpěly. Boční větve se lépe lezou bez kontaktu
s lanem a to na rozpor. Na několika místech je i rozumné sundati sedák,
ale je to jednodušší říci, než provést. Takže nezbývá než nebohé sedáky a
ostatní výstroj týrat. Fotografování je zde opravdu na štíru, ale nemožné to
fakt není. Jenom drobet více, než je zdrávo, obtížné a psychicky vyčerpávající,
jak pro obsluhu aparátu, tak hlavně pro podpůrný team, který zažívá tajemství
agónie, při mých debilních nápadech. To platí i pro měřící práce v těchto dimenzích.
Za jednu návštěvu se to opravdu nedá stihnout. Jak se říká u táboráků,
vyčerpaní odcházejí a nový s nadšením přicházejí a tak to jde dál i u
Speleos Guána. To je životní speleo koloběh. A jak se také pěje a píše do
cancáků u těch táboráků, jenom ten starej speleo-vůl Dědek zůstává, opět trýzní
staré matadory Guanos a nasírá nové členy (smích autora…poznámka: tomu se
ostatní nezasmějou).
Ale když už jsem zmínil nové
členy Guanos, ze kterých mám opravdovou spontánní radost za jejich totální
nasazení, je slušné je drobet vypěti v tomto cancáku. Prostě, nová a
čerstvá krev je vždy moc fajn. Netuší, co je čeká a pracuje na 100% s nadšením.
Poslední akce na jeskyni Malá Noe, byla původně plánovaná hlavně prohloubit
praxi nováčkům a dáti drobet do výcviku spálené země. Musím podotknout, že kluci
byli opravdu dobře připraveni a mile mě překvapili 
umem ba i odvahou. Malej
Sidi, jako by se na vertikále narodil. Je tam samozřejmě velký vliv zkušeností,
předán velkým Sidim, tedy jeho tátou. Další dva nováčci jsou Márty a Štěpán alias
Šíma. Tyhle kluky to fakt od srdce baví a je to vidět. Jsou ovšem na začátku.
Bude drobet trvat, než z nich budou prvotřídní jeskynní maniaci a
zatraceně dobří pavouci, kteří ovládají perfektně speleoalpinismus od A do Z.
Jejich výcvik povedu já a velkej Sidi. Já osobně v nich vidím velký
potenciál! A nebude dlouho trvat a jejich hruď bude zdobit speleo erb Guana.
Namalovat tváře snů u jeskyně
Malá Noe. No a proč ne?! Ještě do nedávna to byla pouze Malá Noe, tedy
vertikální jeskyně s jedním obřím dómem. Dnes už to určitě neplatí. Objev
východního polygonu tzv. Ementál, je nová nádherná motivace pro další bádání
v nové etáži jeskyně. I když netuším jak prostoupit některými puklinami.
Náročnost je zde zajištěna na tuty! Snad se ještě najde v Ementálu díra,
kterou jsme neprolezli, a třeba bude ta pravá pro další postup. Kdo ví? Určitě
stojí za to, zhodnotit i další cesty v obřím dómu, které vždy povedou
nahoru po plášti stěn. Několik míst opticky vyloženě láká. Bohužel, ze dna dómu
se nedá určit, zda je zrovna tam ten pravý potenciál postupu. Každopádně jsou
zde ještě minimálně dva otazníky, tedy dvě budoucí cesty pro strojení. Takže,
opět někdy na viděnou s vrtačkou, dobrou náladou, novejma silama a snad i s
objevem nové cesty…..
„Jo a příště si nezapomeňte
tenisové rakety….wollové"
Zdař Bůh
Ivan „Dědek" von Kle.
autor: ivan.KLE.
