Jeskyně Krásný sen …aneb Meandry vzdechů stále skrývají tajemství a mnoho ždímání orgánů.

Jeskyně Krásný sen (jinak
též Schönsteinhöhle) je takovou královnou jeskyní, která se ukrývá kdesi ve
skalních městech na území Franckého krasu. Příroda zde vytvořila nádherné
podzemní klenoty, jedinečný systém meandrů a soustavu propastí. Jářku i přes
nadprůměrnou obtížnost a mačkání tělních orgánů je to nevídaná podívaná, která
stojí za pár modřin. Naším hlavním cílem byly ony úzké propasti a vystrojení
lanové cesty do pomyslných otazníků.

Bylo nutné před
výpravou zajistit klíče do království. Díky spřáteleným franckým speleoklubům
to nebyl zas tak velký problém. Během posledních dvou let se v krasu hodně
změnilo a místy přiostřilo. Inu nastolili tam podobný zajišťovací program jako
u nás v ČR, který funguje od nepaměti. Některé jeskyně bylo nutné zajistit
proti vstupům a to z několika důvodů. Hlavní roli hrála především
bezpečnost, no a dále ničení podzemních prostor. V jeskyni Krásný sen zasahovala
speleozáchranka několikrát. No a trpělivost došla a jeskyně se uzamkla natrvalo.
To schvaluji.

Cesta do krasu byla
tradičně veselá, a ani nám nevadilo, že za okny auta vydatně prší a zpod kapoty
se valí kouř. Občasné zastávky a zásah s hasicím přístrojem posádku nijak
nevykolejoval, zato projíždějící auta volali hasiče a snažili se všelijak
pomáhat. V Německu je fajn, že když máte problém nebo nehodu, tak místní
řidiči zastaví a snaží se pomoci. Zato u nás v ČR si šofér s posádkou
přibrzdí (aby neměl rozmazaný snímek), vytáhne placatý mobil a neštěstí si max.
nafotí. No a večer pošle na úchylácký fuck-facebook pro pokochání dalším lálům.
Smutné leč pravdivé! Jako profesionální záchranář s patnáctiletou praxí
musím smutně konstatovat, že lidi jsou bezohledný dobytek (převážná část).
Horší snad bylo, když začali padat hovna s háčkama, které drobet poničili
kapotu a kola. Rezerva je jen jedna a tak přišli na řadu žvýkačky, které svou
lepivou a větrnou funkci potvrdili. Na místě při převlékání do overalů, nás brutálně
napadla agresivní klíšťata. Bylo nutné je upálit pro výstrahu, aby i ostatní
zvěřena věděla kdo je tu pánem tvorstva. Pochod převážně do kopce skalním
městem s kluzkými kameny a padajícím deštěm za radlák, tvořil akrobatické
pády na zadele ba místy i na držku. Otlučeni a promočeni deštěm, vnikáme do
nenápadné pukliny čili vstupu útrob jeskyně. Výpravy se zúčastnil nový člena
Speleos-Guána Bohouš alias Bobo. Bobovo první jeskyně nemohla být lepší.
Náročnost tohoto podzemí prověří takřka vše, a člověk si uvědomí jaké ty
všechny tělní orgány po těle vlastně má.

Plazení a tlačení
speláčů před sebou, střídají menší prostory. Pohyb je zde s materiálem
značně náročný. Skupinka Guános na lovu motýlů, značně a nevybíravě chrli
z úst samé sprosté pešle s nářkem mrzáka. Místy se objevují
polosifóny s vodou tak akorát na promočení radláků a overalů. Jenomže nám
to nevadí! My už mokrý jsme! No a jemné bahno zatmelí oděrky na kůži a díry
v overalu. První nástup do spodních pasáží je z meandrové chodby.
Jeden spit a hodiny postačí. První leze sir Blekoš. Jeho mrštné tělo
s funkcí se vyfouknout a zatlačit orgány do těla, je vskutku nevídaná.
Podotýkám, to že to proleze on, to neznamená, že je to OK i pro ostatní „mechury".
Zazněl jakýsi zvuk „ššmzzz" a Bleky byl tu tam. Po vytvoření kotvení níže,
pokračuje nadšeně rád a dál hlouběji. Nastupuji já a ozývá se zvuk „chrchbzrr".
Zajisté, jste si povšimli jiného dutějšího zvuku. No a já zašpuntován ve
vertikální puklině marně pumpuji pupkem a dalšími cennými údy. I přes Stopku na
ocase je posun pomalý a bolestivý. Jako blesk mě projíždí hlavou, jak se
dostanu nahoru…aha…Sada sprostých slov nebrala konce. Spodní pasáže jsou tak
akorát pro dva „kretény". Prostory zakreslujeme a měříme. Vertikála činní 17 metrů
peklem, hlavně vzhůru. V levé části prostory nacházíme sintrovou puklinu
s mírným průvanem. Bohužel střílení není povoleno a tak nezbývá, než si
toto místo pouze poznamenat a zakreslit.

Pokračování ve strojení
je v zadních pasážích Regen Spallten. Zde v propasti kota 5-H, již jsou
rozměry do jisté míry pohoda. Studna o vertikále 21 metrů má však opět
pokračování pouze drobnou puklinou, kam se vejde max. noha a hozené skleněné
oko Boba. Nelze jasně říci, zda to dál pokračuje a jestli hozené skleněné oko
nahradí pojišťovna. Bez svolení trhacích prací nelze pokračovat dál. Mezi tím
část teamu kousek vedle v Luka Spallte strojí a pokouší se o sestup do
propasti č. 4. Nástup je horizontální puklina, přecházející do elipsovité
studny (-16 m). Pohyb je zde náročný, ideální pro trpaslíky či hadí mutanty.
Zdání potencionálního postupu marní menší vodní kanál s finálním koncem,
alespoň pro oko, tedy už né Bobovo… Vodní meandrová „louže" bude nejspíše
díky skapu.

Přes Paradies Hallen,
kde děláme malou pauzu na jeskynní piknik (pečená kachna a dvě selata přijdou
po denní námaze vhod), pokračujeme vysokým meandrem a následnou propastí
pomyslně na Brunnstein. Zde je možné vystrojit traverz pro transport nosítek. Již
má dvě ostré akce za sebou. Dole je písková plazící chodba, která mívá často
pohyblivý stav, podobný přesýpacím hodinám.
Její průnik, jednou dodá další postup. Dnes „přesýpačka" ani pomocí
kopání nedala nic. Kýbl a lopatka ponechána na místě. Protlačit se do
Brunnstein nejde již nějaký ten pátek. A to díky zabetonovanému okénku
s ocelovým vystužením proti vstupu vetřelcům. Po výlezu z jeskyně,
dál skalním městem pronikáme do Brunnstein. Značný stav vody stěžuje postup
k hlavnímu jezírku (viz foto). Totálně mokrým Guános, již nevadí ponořit
hlavu do vody o teplotě 8° C. Malý sifon má finální vedení do malé vodní komory
(5 x 1,4). Další postup zde není možný. Sice pod vodou jsou malé pukliny
vedoucí kamsi, ale nemožné pro člověka je zdolati, bez důrazného průniku
rozšířením. Každopádně se v pracích na jeskyním systému bude nadále
pokračovat dle spolupráce, možností a času.

Po dojezdu do rodné ČR,
zasedáme u jednookého Boba na haciendě, u lahodného chmelomoku a shrnujeme naši
dnešní akrobatickou činnost. Do mapy zakreslujeme pár čar a někde mažeme
otazníky. Ale stále tam ještě nějaké jsou. Bohužel bez povolení trhacích prací
je možné jen jedno a to nábor trpaslíků do Guána. Při konzumaci „plachetnice"
procházíme videa z upravené kamery, která se prostrčila na mechanickém
aparátu, do míst kam se tělo nedostalo. Spokojenost a blahý pocit převyšuje nad
bolestí těla. Ale vo tom to je! Ou jéééé!!! Ještě bych poprosil všechny
příznivce a členy Guános, aby přispěli na nové oko Boba. Páč byl nucen si tam
vrazit duhovou kuličku, kterou poctivě vyhrál ve druhé třídě drsným tříhodinným
cvrnkáním za školou v Úšovicích. Děkujeme!