by
Myšlenky na výpravu do krasové
perly jeskyně Brutus, se mi honily hlavou častěji a častěji. Touha znovu
spatřit na vlastní oči tu krásu, byla nesmírně silná. Naplánování mise bylo
vskutku rychlé, bez jakéhokoli otálení a dlouhého přemýšlení. Hlavním úkolem této
výpravy bylo dobyt a fotodokumentovat Královský „H" meandr systém. Team nebylo
těžké dát do hromady, takže pět členů Speleos Guános v ranních hodinách
směle míří vstříc Franckému Švýcarsku. Zato s klíčem od „království" byla
chvilka napětí. Ale vše hladce dopadlo!
Již při slanění vstupní
šachtou, kde stěny jsou od samého vstupu vyzdobeny sintrovou výzdobou, celý
team doslova blahem „čvachtal". První jsme navštívili-krátce západní část
jeskyně na rozhýbání a malé zahřátí. Sintrové plazivky opravdu zahřály po těle
i na duši. I neudržel jsem se a tyto krásná místa pár fotkami zvěčnil. Po
hodině jsme se pomalu ubírali směr východní rameno jeskyně. Na konci meandru,
který je zakončen velmi úzkou vertikální puklinou (délka 13 m. – jen pro pidi-lidi),
jsem vystrojil menší traverz a přes hodiny 9 m. vertikálu.Tato menší vertikála je tvořena
úzkou a velmi kluzkou puklinou. Dole v malé puklině v polosedě, jeden
po druhém sundali sedací úvazky a ponechali je tam. Další postup je plazícími
chodbami až do dómu „Hypnos". Zde následují dvě cesty do malého dómu „Naděje".
První je puklinovitá velmi úzká až brutální plazivka(ta byla zamítnuta a to
hned). Druhá cesta (zvaná- vodní) je taktéž plazivka, ale již s rozumnými
rozměry, kde jsou jiné drobné nepříjemnosti…Tato plazivka je s pravidla po
celý rok, až na pár světlých Vilímek plná vody s malou kapsou vzduchu. My měli to štěstí a voda ten den nebyla – pouze
pár kaluží, které nás příjemně osvěžili. Voda se zde již tolik neobjevuje
v tak velké míře, díky prokopání zadní části levého zalamováku
v podobě malého kanálu. Zde mizí voda kdesi v neznámu… Do malého
dómu „Naděje" se vejde cca 6 lidí, popřípadě navíc ještě jeden pidi- člověk. Mimochodem,
tyto části jsou stále nadějí k dalšímu postupu…..Z dómu „Naděje" vede úzký
komín do královského „H" meander systému. Trochu námahy, potu, pár pešlů a ta
nádhera byla Tu!!! Výška meandru činní až 16 m. a délka 52 m. Jeho stěny jsou celé
pokryty sintrovými náteky (vodopády), krasová výzdoba je všude kam oko
dohlédne.
Ta naprosto „brutální" krása nás doslova posadila ne zadnice.
Atmosféra se nedá popsat!! Doslova magická pastva pro oko jeskyňáře jsou
horizontální pukliny, které dosahují délek až 18 m. a hloubky od 2m. do 7m.
plné sněhově bílých brček, drobných vlajek, stalaktitů, stalagnátů a
excentrických tvarů. Zde člověku i slza samou radostí ukápne nad tou nádherou,
kterou zde příroda vytvořila. Fotoaparát, světla a blesky se doslova rozžhavili
doběla. A já dobré tři hodiny byl v foto-transu…To trvalo do doby, kdy už
kolegové trvali na návrat k východu.
Závěr. Výprava byla tentokrát samý
úspěch! Team perfektně spolupracoval na nelehké fotodokumentaci. Jeskyně Brutus
potvrdila, že je opravdová perla a její návštěvy pro focení a bádání musí být
časté. Inu co je brutální to je brutální, to je jasná páka a tato pouť opravdu
taková byla!!!! Ou jééééé!!!
Výpravy se zúčastnil : Ivan
„Děda", Jirka „Šedivej vlk", Aleš „Igor", Tony „Kozlík" ml.a Tonda „Kozlík" st.
Zdař bůh
Ivan „Děda" von Guános
autor: admin1
