by
Pravidelně každý rok vyrážíme
vstříc srdcovce a jeskynní klasice Franckého Švýcarska Bismarckgrotte. Ani
letos tomu nebylo jinak. Tento obří jeskynní systém vévodí svou délkou a
rozsahem celému krasu. Dle posledního měření z roku 2010, díky několika
novým menším objevům, se jeskyně zvětšila na 3190 m. Maximální hloubka
činní pouhých -65 m.
Tento obří polygon nás stále přitahuje silou speleo-magickou. Odolat nelze…
Objev jeskyně se datuje
k roku 1880 místními sedláky. Jelikož oba vstupy jsou vertikální, dlouho
se zde nikdo neodvážil slézt. To se změnilo v roce 1903, kdy amatérský
speleolog A. Neischl, sestoupil do jeskyně a začal v ní bádat a mapovat ji.
Další ho směle následovali. Velké významné objevy přišly až v roce 1972.
Největší zásluhy na objevných pracích měli F.Leja a bratři L. a K. Maierovi.
Obří velmi spletitý jeskynní
systém podobající se mega-ementálu, naskýtá stále místa, která se zatím
ukrývají lidskému oku. O tom jsem naprosto přesvědčen! Ztratit se zde není
opravdu žádný problém. To platí především o horní části jeskyně, která se
převážně skládá ze stovky metrů plazivek, komínů, propastí a meandrů. Sem tam
se naskytne středně velký dóm a několik závalů. Samozřejmě spousta puklin,
které mají zatím otazníky. Jsou natolik úzké, že k prolezení je nutno si
cestu drobet prostřílet. Zato spodní patra jsou tvořena třemi obřími halami,
několika menšími dómy a dlouhou dominantní větví, která vede k vrchnímu
(severnímu) vstupu, komín -22m. Tyto spodní patra nejsou nijak zvláště náročné.
Až na pár pasáží se dají zdolat bez lana. Ale rozhodně nedoporučuji zdolávat
úplně bez SRT! Lezení na „drzáka" se zde nevyplácí!….. Krásné pasáže jsou
v meandru přecházející v komín. Členitost je úžasná a velmi lákavá.
I když jsem byl
v Bismarcku již mnohokrát, stále mne dokáže nadchnout svou krásou,
rozmanitostí a rád si zde zabloudím. Stále se mi daří najít místa, která jsem
ještě osobně neviděl. A to je moc fajn!
V letošním roce zde
proběhly dva zásahy speleo-záchrannou službou Bavorského krasu. Pokaždé se
jednalo o ztrátu orientace a uvíznutí v horních patrech + lehká zranění. Transport
z těchto vrchních pasáží ve skedech je naprosto nemožný. Došlo-li by tedy
ke komplikovanému zranění jeskyňáře, transport by byl velmi náročný a neobešlo
by se to bez prostřelování několika pasáží. Nastala by náročná a zdlouhavá
operace. SZS Bavorského krasu si je vědoma této skutečnosti a proto usiluje o
uzamčení systému Bismarck natrvalo a vstup pouze na povolení, popřípadě
s průvodcem. Můj názor je totožný. Rozhodně nedoporučuji návštěvu
Bismarcku bez nutného vybavení SRT, zkušeností a průvodce, který to tam dobře
zná. Náročnost jeskyně je nadprůměrná, díky velkému jeskynnímu labyrintu a
nelehkému terénu pro zdolání.
Výpravy
do Bismarcku se zúčastnili tito členové Speleoskupiny Guáno : Ivan „dědek", Jarda,
Tomáš „Brutusák" a Tomáš „Ajfel".
Hlášky
z výpravy co něco řeknou asi pouze členům Guána : „To
kdyby bylo zatopené, to by bylo mrtvých." „ Jsou ty blesky legální… nic nevidím."
„Ještě třikrát a pokračujeme dál." „Neboj tady to znám…no a teď kudy dál?" „Tudy
jsme nelezli". „Nemám posekanou zahrádku." „Jedno lano chybí…" ." Já jsem kráva."
„Neboj to dáš .. máš dost dlouhé nohy." „Zapomněl jsem koupit dárek starý." „Raději
tady pojdu." „Jsem zašprcnutej." „Plešouni jsou In." „Nebudu to dělat!" „Ten
písek už nežeru" „Dál už nemůžu …je tam propast." „To nevadí jdi dál, nevejdeš
se do záběru." „Tak jo…"„ Dalších 30"…….a další pešle, které se nemohou veřejně
publikovat.
Zdař
Bůh
Ivan
„dědek"
autor: lblazek
