by V Jedelské ventarole jsme naposledy bádali v lednu po výroční členské schůzi. Zimní období se ukázalo pro práci ve Ventarole velice složité, největší překážkou se stala bahnitá skluzavka před vchodem, po které se musela vyvážet kolečka. Tak se práce odložily na dobu, až bude tepleji. Po všech těch expedicích na Slovensko a do Rumunska jsme se v domovském Moravském krasu sešli k oslavě několika narozenin a nastal tak čas návratu do Jedelské ventaroly.
V sobotu jsme se do Ventaroly vypravili Jenda, Ráďa, Golémek, Šlimec a Matouš. Na několika místech došlo po zimě ke zborcení stěn průkopu sedimenty, takže bylo vyvezeno množství koleček, než jsme se dopracovali zpět k čelbě. Jeden takový sesuv odhalil u dna výkopu i nějaký rezavý plech. Jde o poměrně velký kus a jeho původ jsme zatím nerozluštili. Půjde o pozůstatek po dřívějších průzkumech, protože se nacházel v již jednou překopané vrstvě.
Po zprůjezdnění celého průkopu jsme se mohli pustit do práce na obou čelbách. Z obou míst se ještě pár koleček vyvozilo a pak už jsme se oddávali jen oslavě narozenin hned pětice našich členů. V neděli jsme za Dagmaráky zůstali na práci ve Ventarole jen dva (Aranka + Matouš), zdatně nás ale podpořili velvyslanci z jihu krasu (Zuzu + Dejv). Pokračovali jsme na obou čelbách, postoupili jsme, ale… Nevypadá to ani na jednom pracovišti moc nadějně. Ve směru pokračování hlavní chodby se na nás zleva stále víc tlačí liťák, průkop tedy vedeme i doprava ve snaze zachytit protější stěnu chodby a v onom prostoru třeba někde pod snižujícím se stropem trefíme pokračování chodby.
Na druhém pracovišti (konec levé odbočky) jsme donedávna hladce postupovali po tektonické poruše, dokud tento jasně vytyčený směr nezahradila skalní stěna. Jít po skalní stěně doprava je asi zbytečné, vraceli bychom se do hlavní chodby a patrně se bude jednat a tu samou stěnu, která tam z levé strany vystupuje ze sedimentu. Jít při stěně doleva dává větší smysl, ale v tomto směru je před námi bariéra z dokonale prosintrovaného štěrku a už na podzim jsme tudy jen ztěžka postupovali za pomocí sbíječky. Celý prostor jsme aspoň začistili, aby bylo vše připraveno na další sekací postup a při tom nám krompáč začal ve dně chodby soustavně narážet na něco tvrdého. Chvilka práce, pár dalších vyvezených koleček a obnažujeme souvislé skalní dno chodby. Na ploše cca 1 × 1 m tak v Jedelské ventarole poprvé odkrýváme skalní dno jeskyně. Hloubku jeskyně jsme měli v plánu časem zjistit pomocí vertikálních kopaných sond. Teď se ke dnu tedy poprvé dostáváme a překvapivě není nijak hluboko pod naším výkopem.
Vyvezli jsme nakopanou hlínu a štěrk a během nedělního odpoledne pracovní akci ukončujeme. Venku je hezky, sedíme před jeskyní, debatujeme o dalších možnostech postupu a trochu bilancujeme. Právě dnes (27. 5.) je to na den přesně, co jsme před rokem zahájili v Jedelské ventarole výzkum. Za tu dobu jsme s průkopem na kolečka dosáhli do té doby známého konce jeskyně, posunuli se o nějakých 10 metrů dál, ale jeskyně nechce své tajemství vydat tak lehce. Není moc jasný směr, kudy pokračovat, možnosti uzavírají sintrové bariéry či rovnou skála a největší naději zatím dává pracoviště v čele hlavní chodby, kde by se snad při stěně mohlo v sedimentu objevit nějaké pokračování. Ale to bude otázka jednak štěstí a také vytrvalosti, tedy kolik koleček hlíny budeme ochotni ještě vyvézt v touze po nalezení pokračování Jedelské ventaroly.
Fotky z pracovní akce zde.
autor: Maty
