by Zápisky o Indoor Campu 2004 v Nové Rasovně
Richard Zatloukal, Evžen Zámek, Pavel Mravec (ZO 6‑15 Holštejnská)
V této stati jsme se pokusili shromáždit v časové souslednosti vše, co nám o vánoční akci bylo známo. Chybí zde jen pohled příbuzenstva a blízkých čtveřice zachraňovaných, možná by byl poučnější, než všechno okolo.
Po formální stránce jsou pasáže z povrchu převážně kolektivním dílem s hlavním vkladem E. Zámka doplněným P. Mravcem. Dění ve vlastním bivaku je opět přepis expedičního deníku R. Zatloukala a je v textu psán kurzívou.
Omlouváme se všem nejmenovaným zúčastněným, a je jich většina, neboť jen prostý výčet jmen by přesáhl publikační možnosti Spelea.
25.12. 2004
Vánoční bádání začíná již tradičně v Líšni, odkud ve složení R. Zatloukal a R. Maštalíř vyrážíme do Holštejna. Letošní Indoor Camp 2004 máme naplánovaný prakticky stejně jako ten loňský. Několik odlišností ale bude, jednak nepotáhneme pitnou vodu a spolehneme se na skapovou od bodu č. 132, kterou jsme zde shromažďovali prakticky celý rok 2004. Jednak o konání akce teprve rozhodne aktuální stav vody. Zbyňál s Merkyšem proto vyčkávají ve svých domovech a čekají na telefonickou zprávu. Po příjezdu na holštejnskou základnu jdeme shlédnout průtok Bílé vody a první dojem je velmi příznivý, navíc mrzne. Převlékli jsme se a odešli do Nové Rasovny. Situace s vodou je v jeskyni vynikající a výrazně lepší než loni. Sifon Koleno je zcela volný, je zde asi 0,80 m hluboké jezírko. Shodli jsme se na tom, že nic lepšího si přát nemůžeme, a proto Indoor Camp 2004 uskutečníme. Po návratu na boudu voláme klukům ať přijedou, neboť podmínky jsou výborné. Během noci opět teplota klesla na příznivých ‑5 0 C.
26.12. 2004
V průběhu dne dorazili další účastníci, takže po sedmé večer vyrazili Richard Zatloukal, Radek „Pólo" Maštalíř, Zbyněk Parák, Radek „Merkyš" Hejl, Evžen Zámek (všichni ZO ČSS 6‑15 Holštejnská) a Vít „Kajman" Kaman (ZO ČSS 6‑25 Pustý žleb) do Jeskyně pravěkých symbolů v Nové Rasovně. Teplota se během dne zvedla do plusových hodnot a k večeru začalo mírně pršet. Cesta Novou Rasovnou do JPS proběhla bez problémů. Transportovali jsme v šesti lidech sedm vaků. Kromě výstroje pro bivak a zásob také věci na lezení, vrtačku, mapovací a fotografické vybavení. Voda v Koleně byla na stejné úrovni jako včera. Po prolezení Lipoveckou chodbou do JPS kempaři rozbili tábor na stejném místě jako minule v Dómu bez výzdoby a převlékli se do suchých věcí. Evžen s Kajmanem si mezitím prošli jeskyni, protože Kajman zde byl poprvé. Pak ještě chvíli pobyli, napili se horkého čaje, zapózovali Richardovi při focení a vyrazili s jedním vakem plným mokrých věcí na zpáteční cestu. Vak většinu cesty vlekl Kajman, má lepší fyzičku. Překvapením byl pro ně vodní tok v Dómu II, tekoucí od Kolena do Spojovací chodby. V Koleně zbýval asi 15 cm průduch nad hladinou. Hlavní chodbou lezli proti proudu potoka. Ze Středních pater tekl vodopád. Výstup dvojice ven byl již po půlnoci, takže v pondělí. Venku nepršelo.
První stránka expedičního deníku byla nenávratně poškozena, proto úvod chybí a první dvě věty jsem se pokusil zrekonstruovat a pak zase něco schází.
23:30 hodin: INDOOR CAMP.
Letos jsme do IC 2004 šli jen tak nalehko. Co je to v šesti tahat pouze sedm báglů. ???? na místo v Dómu bez výzdoby dorazili ve 22:30. Voda v Kolenu byla na broďáky, kteréžto jsme neměli, takže s vodním chlazením nohou jsme hrnuli dále. Zdánlivě jsme šli pomaleji než obvykle, protože přes úžiny jsme batůžky přemisťovali pomocí lidského řetízku. V Lipovecké chodbě to s vodou bylo rovněž v pohodě, nebyly ani moc silné skapy, takže to nejhorší nás čekalo až v Androidově koridoru, tam to holt jinak než vodou nejde. V závěru cesty se v mém zažívacím traktu začaly připomínat pečené prasečí oháňky, které se na vlastní oči chtěly také podívat na krápníčky. Nakonec jsem jim žádné neukázal.
V Dómu bez výzdoby jsme okamžitě instalovali podlahu ložnice, šatny a koupelny a aktivovali kuchyň. Evžen s Kajmanem šli na exkurzi, kdežto zbytek osazenstva si vybalil věci, převlékl se do pyžam a odebral se spáti. Našim domestikům byl ještě uvařen čaj, nabalen batůžek s mokrými overaly a holínkami a vypravili jsme je pozdravem na cestu. Potom ještě krátký zápis do expedičního deníčku a jdeme doopravdy spát. Tentokrát jsem vzal hodinky, snad se výrobek firmy Casio nebude potmě bát, čili by nám neměl nikdo neustále (hlavně ráno) telefonovat. Vstávat budeme až za světla, to by mělo nastat, počítáme, že kolem půl osmé. Karbidky pozvolna dohasínají, občas se s ozvěnou ozve dopad kapky, ale kromě chrnění bude celkem klid.
27.12. 2004
8:30 hodin: Ráno lilo jako z konve. Kajman odjel z rodinných důvodů do Brna. Evžen začal sledovat hladinu vody v potoce a zavolal kamaráda meteorologa, aby zjistil předpověď srážek pro Drahanskou vrchovinu na pondělí a úterý. V pondělí trvalý déšť a 10 mm srážek. Úterý už jen 1 mm. Voda v potoce stoupala.
9:00 hodin: Evžen začal volat kamarádům ze skupiny, kteří měli přijet, a postupně i těm, co přijet neměli.
10:30 hodin: Noc jaká jiná než klidná, nějak se mi a Merkymu nechtělo spát, zase se mi, stejně jako v loňském IC, zdálo o armádě, že jsem byl na cvičení.
Ráno po budíčku hrajeme hru na medvědy v zimě, Pólo vítězí.
A teď trochu pozitivně – negativních záležitostí, zapomněl jsem měřičský provázek, v podstatě nemám co dělat a Pólo nevzal malý vrták na polygonové body. Nouzově budeme měřit podle pásma. Máme jen ocelové, kompasu to bude činit jisté potíže. Nějaké komíny ale zaměřit musíme, protože z nich potřebujeme stáhnout výstroj.
Taky jsem zapomněl svůj obvyklý deník, píšu proto na formuláře „Povolení mimořádné jízdy na laně."
12:00 hodin: Kolem poledne se začali postupně objevovat. Nejdřív Pavel „Termit" Mravec, Jan Mutina a Petr Ondrušek. Po cestě se Termit zastavil u Jiřího „Švejka" Bicánka, aby si přichystal cajky a hlavně neopren. Vymýšleli různé strategie postupu a připravovali materiál.
12:30 hodin: Průzkumné družstvo Petr, Jéňa a Evžen vyrazilo do Rasovny zjistit situaci. Na základně zůstal pouze Termit coby telefonní ústředna a obsluha nabíjecího boxu. Ze Středních pater se valil silný vodopád. Uvázali na poslední žebřík lano a hodili ho přes první most do proudu v Hlavní chodbě. Prolézt nad vodou šlo nejdál ke dvoumetrovému stupni asi 10 m před Kolenem, vodopád zde nešlo volně překonat. Dálkovým světlem nifky se dalo dosvítit do Kolena, bylo celé pod vodou. Lano zachycené v kamenech bylo uvolněno a puštěno dál po proudu. Při návratu potkali dalšího přivolaného člena skupiny, Martina Parucha.
Po návratu průzkumné skupiny jsme konstatovali, že na toto už sami nestačíme.
14:15 hodin: voláme vedoucího Speleologické záchranné služby Romana Šebelu.
14:30 hodin: Termit odjíždí do Lipovce pro Švejka s jeho ohromným baťohem materiálu.
15:00 hodin: přijíždí Roman s Karlem „Rambem" Kučerou a seznamují se se situací. Rozhodují o povolání SZS a potápěče. Je relativně dost času, protože předpokládaný návrat osádky bivaku je v úterý odpoledne. Další postup je směřován ke zpřístupnění Kolena pro potápěče a k následnému zajištění možného delšího pobytu čtveřice v jeskyni. Roman rozdal záchranářské vysílačky a zahájil oficiálně záchrannou akci.
Lano spuštěné volně v korytě je postupně během odpoledne fixováno trojicí speleologů (jeden člověk ze SZS, Kajman a Martin Paruch) až cca 10 m před Koleno, kde kvůli velkému průtoku nebylo možno dále pokračovat.
16:30 hodin: Příjezd potápěče z Blanska na základnu. Byl zpraven o situaci a hned odjel k Rasovně připojit se k ostatním záchranářům.
18:00 hodin: Potápěč posoudil ponor do Kolena vzhledem k velkému průtoku vody jako velmi riskantní. Vzhledem k tomu bylo nezbytné snížit průtok vody v potoce.
20:00 hodin: Vedení jihomoravských hasičů se seznamuje s terénem a vodními poměry. Rozhodují o použití výkonných čerpadel používaných při povodních a o výjezdu skupin hasičů z Brna a Blanska s vybavením pro zabezpečení záchranné akce.
Večer také již uvažujeme o možnosti využití vypuštěného rybníka nad vesnicí.
Během dne voda v potoce dále mírně stoupala.
20:30 hodin: Takže den jsme zahájili Komínem nad bodem č. 142. Pólo ho opět vylezl, zaměřili jsme jej a Pólo vytahal ocelová oka z výstupového jištění. Jedno oko tam zůstalo zarezlé na budoucí časy. Komín vlastně ani není komínem, jedná se o šikmou vrstevní plochu, na níž je vyerodovaná prostora, v určité úrovni jsou zachovány několikeré skalní maxihodiny, takže to působí dojmem několika komínů. Už mi dohasíná karba, ludra jedna. Horní úroveň Chodby mezi body č. 142 a 143 tedy probíhá někde ve výšce 10‑11 m nade dnem. Též jsme otevřeli Evženovu Adršpašskou horskou vodu, jednalo se o 0,5 l mimořádně kvalitní tekutiny čerpané odkudsi z paty Zeměkoule s jemnou příchutí jablíček.
Poté si Zbyněk s Merkym odběhli do Chodby za Androidovým koridorem a zjistili, že vrchol chodby končí velmi podobně.
A přesunuli jsme se do Dómu sloních uší, strop jsme odspodu zkoumali již několikrát, nadějné místo bylo přímo nad bodem č. 136, kde je ve stropě mohutný meandr stropního korýtka. Nástup mizerný, skoro všechno do převisu na stěně tvořené krapasy a sintrovými náteky na blátě. Tož se tam Pólo srdnatě drásal, dolezl do výšky cca 10 m, zhotovil tam kotvení a začal opět vytahovat ocelová očka, v jedné chvíli skoro vypadl, takže jsme pro dnešek zabalili krám. Vylezl jsem si také nahoru a udělal pár fotek. Asi 3 m nad nejvyšším štandem komín, resp. stropní korýtko se zvedá a pokračuje horizontální erosní chodbou. Takže jsme to pobalili, necháme to na zítra, udělali večeři a jdeme spát. Taky jsme koštli Žankovu explorátorovicu, jen nevíme z čeho je.
21:00 hodin: Byla oficiálně zpravena obec o nastalé situaci, resp. místostarostka Milena Blažková, a zároveň byla požádána o vstup na obecní pozemky pro zabezpečení celé akce.
22:00 hodin: Roman Šebela ukončil záchranné práce v podzemí pro tento den. Sraz pro další den byl určen na 7:00 hodin ráno.
28.12. 2004
0:15 hodin: Přijela hasičská kolona z Brna. Hasiči vybudovali základnu na louce před Zukalovým mlýnem. V patách za nimi dorazil přenosový vůz ČT s redaktory, kteří zahájili natáčení záchranné akce. Během noci se vybagrovala v korytě Bílé vody pod soutokem s Lipoveckým potokem nádrž s hrází pro nasávací hubice čerpadel. Hadice od čerpadel byly nataženy údolím přes potok až do povodňového koryta před Starou Rasovnou. Podporu poskytují také dobrovolní hasiči z okolí.
4:30 hodin: Jsou poprvé na zkoušku spuštěna čerpadla. Naostro se čerpá po doladění techniky od cca 6:00 hodin.
6:20 hodin: Petr Ondrušek s Evženem sestupují do Rasovny, aby zjistili stav vody v podzemí. Voda pod žebříkem u vodopádu ze Středních pater viditelně poklesla. Vliv na to má pravděpodobně mimo čerpání i pokles průtoku vody v Lipoveckém potoce.
7:00 hodin: Příjezd vedoucího SZS a opětovné zahájení práce v jeskyni.
Během dopoledne Kajman, Petr Ondrušek a Martin Paruch dokončili fixaci lana až ke Koleni. V Koleně je již asi 5 cm od stropu volná, i když prudce proudící hladina. Po výstupu na povrch byly nachystány telefony a kanystr s materiálem a přivolán potápěč, který by to vše měl přepravit za Koleno, do ústí Lipovecké chodby v Dómu II.
9:30 ‑ 10:00 hodin: Za pomoci ostatních na povrchu bylo hasiči realizováno napouštění rybníka nad obcí, tj. za přispění kolového nakladače zahrazení odběrného místa v korytě Bílé Vody, přepažení odtoku z náhonu nad rybníkem dřevěným bedněním, uzavření šoupátka na výtoku z rybníka a vyčištění bezpečnostního přelivu od nanesených nečistot.
Napouštělo se až do vystoupení speleologů z Nové Rasovny na povrch (to bylo cca od 10:00 do 15:00 hodin).
11:00 hodin: Před jeskyní se připravil potápěč. Bohuslav „Kocour" Koutecký a Petr Ondrušek snáší nachystaný materiál ke Koleni. Po zhodnocení situace se rozhodli nečekat na potápěče a proplavali za Koleno, kde v ústí Lipovecké chodby nainstalovali telefon a kanystr s materiálem. Přišel rovněž potápěč a spolu počkali na kontrolu telefonického spojení. Pak vylezli na povrch.
12:00 hodin: Jsme sbaleni, odcházíme, na vylezení komína v Dómu sloních uší nemáme dlouhé háčky (vyrobíme příště), na mapování prostor za Mahátmovou kapličkou chybí provázek.
Krátká rekapitulace – v kempu zůstává:
PVC plachty na podlahu ložnice a šatny, 1 hrnec, 1 ešus, 2x lžíce, tupý nůž, 1x majzlík, krátká lopatka, 1x kopáček, 2 žebříčky, 40 m dynamického lana, 1x smyčka. V Dómu sloních uší visí 40 m statického lana na Y kotvení. V „Komínu, kam se Bzunda nikdy nedostane" asi 10 m statiky, v Dómu bez výzdoby asi 15 m statiky, dále cca 2,5 kg karbidu, voda do karbidek je v baňoku bez držadla. Pitná voda ze skapu u bodu 132 – nachystané prázdné 2×5 l, cca 2,5 l vody v PVC kanystru 5 l. Cukr asi 1 kg, 8 ks paštik, 3x inst. polévky, 1x bramkaše, 3x teplo Body heat, 2x müsli chrupkavé, 6x deli, 2x margotka, 2x corny, 1x včelí med, 2x studentská směs, krabička měřičských bodů, visačky a křídy, PB bomby 2x – jedna poloviční, jedna asi čtvrteční.
12:20 hodin: Vzhledem k nejistotě o času návratu čtveřice z Indoor Campu, po důkladném zvážení rizik, vyrazili na rychlý průstup Lipoveckou chodbou Evžen Zámek s Petrem Vodákem ze SZS. Kluky potkali již na zpáteční cestě z JPS zhruba v místě původního konce Lipovecké chodby před Androidovým koridorem. Po krátkém vysvětlení situace zanechali transportní vaky s výjimkou jednoho s fotoaparátem na místě a vydali se na rychlý návrat.
cca 12:30 až 15:30 hodin: Nemáme kam spěchat, takže jdeme jen tak na pohodu, počet vaků odpovídá počtu nosičů. Chvíli si říkám, že třeba zrovna dneska Androidův koridor vyschnul, jenže když jsme k němu dorazili, vidíme, že nevyschnul. Takže Zbyňa přelezl do Pracoviště, já zůstávám v I. jezírku, za mnou je Merky a Pólo zezadu podává transporťáky. Sotva prošel první vak, slyším z Pracoviště nějaké hlasy navíc. Ejhle, dorazili další nosiči, trochu pozdě, ale přece. Nicméně nám nějak začala váznout přeprava, protože Zbyňa něco řeší s příchozími a mě polehávání ve vodě přestává bavit, navíc jim nerozumím. Musíme přece přetáhnout materiál a pak se můžeme vybavovat. Takže lidský řetěz se znovu dává do pohybu, přetáhli jsme bágly a nasoukali se na Pracoviště. Je tam Evžen ještě s kýmsi. Kvituji s povděkem, že jdou nalehko, takže jim trochu přitížíme. Evžen ale zopakoval to, co už Zbyňa ví, na povrchu probíhá obrovská akce na naši záchranu. Tak nějak se necítíme, že by nás zrovna něco ohrožovalo. Jako důkaz jest nám představen Petr Vodák ze SZS. Nemá smysl naši debatu o nedorozumění a neuvěření nějak zvlášť dramatizovat. My jsme prostě ven šli, ať už jsme na záchrannou akci věřili, nebo nevěřili. Jednalo se jen o to, jestli budeme tahat náš materiál z jeskyně, nebo ho necháme na Pracovišti. Nakonec jsme se domluvili, že si potáhnu jen svůj baťůžek s dokumentací a fotovýbavou. Když se budu opožďovat za ostatními, nechám vak v jeskyni. S transporťákem mi vydatně pomáhal Zbyňa s Pólem, až mi ho vzali úplně. Už ve Vaňousově řečišti bylo trochu vidět, že vody přibylo. Z Hluboké tůně jí vytékalo celkem dost. V Dómu II. vidíme první hmatatelné důkazy, že se doopravdy něco děje. Je tam nainstalovaný telefon, do tmy svítí velký plastový barel, směrem ke Kolenu je natažené fixní lano a teče docela hodně vody Bílé.
Petr zatelefonoval na povrch, že se všichni v pořádku vracíme. Připadá mi zbytečné, abychom se vraceli s prázdnýma rukama, takže navrhuji všechno demontovat, sbalit a vynést. Kdo ví, kdy se nám podaří zase se sem dostat. Tuším, že jsem šel předposlední, Pólo za mnou ještě balil lano. Vzal jsem svůj transporťák a vyrazil proti proudu Bílé vody ke Kolenu. Vak jsem nesl nad hlavou, což situaci trošku komplikovalo, protože nešel procpat přes vzduchovou mezeru zároveň se mnou. Něco se muselo potopit a vak to být neměl. Mimo karbidku jsem už měl rozžnutou i elektriku, čili vzhůru dolů. Procpal jsem vak a vynořil se na druhé straně Kolena, okamžitě jsem se dostal pod vodopád valící se vody a šel opět ke dnu. Chvíli jsem se tam motal, až se mi podařilo zachytit železné trubky po Absolonovu neúspěšném čerpáku z roku 1935 a vyškrábat se z vody do proudu vodopádu, posléze i nad něj. Transporťák se mezitím šplouchal ve vlnkách a tvářil se celkem neutrálně. Tož jsem ho popadl a pílil pryč. Po nějaké době jsem si všimnul, že jsem jaksi zapomněl použít fixní lano. Inu což, i zachraňovaný se napoprvé dopouští různých chyb. Z našeho starého fixu plandal ve vodě asi 1,5 m dlouhý cancour. K žebříku se už šlo docela dobře, ovšem tam jsem se zahleděl na vodu, valící se ze Středních pater, že jsem si udělal ještě jedno krátké potápěčské intermezzo a zahučel znovu pod hladinu. Naštěstí opět bez diváků. Konečně na žebříku jsem párkrát cvakl piezem, ale karba nenaskočila. Automaticky jsem po ní hmátl a kde nic tu nic, jen volný konec hadice. Můj věrný vlastnoručně zkonstruovaný přístroj ‑ karbidka Vavřinka, která mě v jeskyních doprovázela asi od roku 1987, byla pryč. Tak to bychom měli. Asi jsem se v Kolenu zmítal dost intenzívně.
Poslední žebříky a konečně vchodová mříž. Když jsem vykouknul ven, moje první reakce byla opět rychle zalézt zpět. To přece není možné, vždyť ten ubohý most nad propadáním se pod tíhou čekajících lidí mohl prolomit. Trochu dezorientován, a navíc jsem se značně styděl, neb mi role zachraňovaného nějak nesedla, jsem se koukal co nejrychleji odklidit na boudu. Navíc jsem byl docela promoklý a přece jenom byl prosinec. Snažil jsem se aspoň namátkou některým známým lidem poděkovat a znovu se zeptal, zda‑li hasiči opravdu přečerpávají Bílou vodu. Kdosi mi řekl, ať se teda podívám na propadání, což jsem promptně učinil a opět nevěřil vlastnímu zraku. Dole v Hrádském žlebu bylo natažené cosi, co mi v první okamžik připadalo jako rozpitvaný optický kabel. Tady se opravdu něco dělo. Naštvaní zástupci hromadně manipulačních prostředků se i přes své zklamání, že jsme nebyli vyneseni v igelitových pytlích, snažili na cosi zeptat. Takže jsem postupně 4 x odpověděl, že jsme doopravdy nic netušili. Na boudu ještě došel nějaký bambula z Mladé fronty, který na úvod řekl, že se mu vybily baterky v diktafonu, ale bude si vše pamatovat. Dokonce naše jména jsem mu musel napsat na papír sám, zřejmě ještě chlapec nedospěl ke znalosti psaní. Vzhledem k tomu, že se ve svém profesním životě tiskových konferencí účastním docela pravidelně, tak mohu jen suše konstatovat, že s podobným diletantem jsem se už hodně dlouho nesetkal. Úroveň jeho článku byla výše uvedenému zcela adekvátní.
Než jsme se dali aspoň trochu do pořádku, hasiči vše sbalili. Takže když jsme jim šli poděkovat, na louce před Zukalovým mlýnem už nebyla ani noha.
30.‑31.12. 2004
V následujících dnech jsme do Nové Rasovny sestoupili ještě dvakrát a na Silvestra dokončili odstrojování. Veškerý materiál odložený na Pracovišti tam v únoru 2005 stále ležel, protože vodní podmínky pro sestup byly buď špatné, nebo ještě horší.
Pročpak se nám to celé nějak zvrtlo?
Amatérská speleologie s sebou nese všechny klady (dobrovolné nadšení) a zápory (uskutečňujeme ji tehdy, když máme čas) laického přístupu. S odstupem času můžeme konstatovat, že jsme měli Indoor Camp 2004 realizovat v první půli března 2005. Zádrhel je v tom, že všichni zúčastnění z holštejnské skupiny jsou daňoví poplatníci a nežijí z nejrůznějších socdávek (což poskytuje neomezené množství volného času), ani nejsou profesionální jeskyňáři. Mají proto více času pro svoje hobby přes vánoce, než zrovna v březnu.
autor: Normen