INDOOR CAMP 2003 v Jeskyni pravěkých symbolů v Nové Rasovně
Následují textík je rozčleněn na několik kapitol, z nichž každá vznikala za trochu jiných okolností. Možná, že celé to nebude úplně dobře čitelné, ale měl jsem snahu o zachování nejvyšší míry autenticity. Proto jsou kapitoly 1-3 jakousi e-mailovou koláží z našeho Internetového diskusního klubu Pod hradem. Nevím, kde by vše bylo lépe zachyceno. Zároveň předesílám, že zpřístupňuji pouze malý výsek veškeré komunikace, která kolem Indoor Campu 2003 vznikla. Vlastní texty jsem necenzuroval, raději jsem vynechal celý e-mail, který se diskutovaného tématu dotýkal jen okrajově nebo naopak řešil zcela konkrétní věci (kolik nakoupíme konzerv, spitů apod.). Klubové přezdívky jsem nahradil skutečnými jmény. A taky jsem se zapomněl zeptat, zda-li ostatní členové klubu se zveřejněním souhlasí. Inu demokracie se v Holštejnské skupině nikdy moc nenosila. Takže se omlouvám.
Kapitola 4 je jen vsuvkou a rekapitulací těsně před uskutečněním Indoor Campu.
Kapitolu 5 tvoří přepis mého expedičního deníku. Zvažoval jsem, zda-li je to vhodný podklad pro publikování a usoudil jsem, že ano a to dokonce opět bez autocenzury. Uvidíme, jaké budou ohlasy. Ty rozhodnou, jestli toto rozhodnutí bylo správné. Třeba se někdo vydá po našich stopách a některé informace mu budou k dobru nebo aspoň nebude dělat stejné chyby jako my, udělali-li jsme nějaké ;-). K vlastnímu deníku jsem ještě pro některé dny (25.-26. a 30.-31.12.03) připojil výpisy z naší Bádací knihy, které tvoří úvod a závěr celé akce. Původní záznamy – sepsané v podzemní – jsou přepsány kurzívou.
Kapitola 6 je nutné objasnění některých ryze interních pojmů, ale popisuje rovněž technickou stránku celé akce a hlavně objasňuje, proč bylo zvoleno právě takové řešení, jaké bylo zvoleno.
Všechny použité fotografie, pokud neuvádím jinak, jsou mojí vlastní produkce, v několika ojedinělých případech autora neznám (týká se to hlavně Silvestra 2003 ;-)).
Příjemné vzpomínání na to, jak to vlastně celé bylo.
Kapitola 1. – Ještě nevíme, že Indoor Camp 2003 bude
1.10.2003 0:01:15 K.A
Inu přátelé,
nevím, proč předsedu Slovenské vlády nazývají zrovna cyklistou, ale čtu ve vašich očích nevyřčený dotaz, proč zrovna K. Absolon závodil pod jménem K. Stránský, prostě proto, že se tak jmenovala jeho sestra Olga (1873-1927) poté, co se provdala za akademického sochaře Fr. Stránského. O životě našeho velkého idolu jest toho napsáno mnoho a jeho archiv je zcela neuvěřitelnou studnicí pro další bádání, jen to chce mnoho času. Když se mi zachce, budu vám jej přibližovati po kapkách (konec konců to tak již dlouhý čas činím).
A tímto se vás zároveň ptám, zda-li se nás o víkendu 4.-5.10.03 sejde dostatečné množství (3 ideálně 5 osob) ochotných jít bádat do Lipovecké chodby, resp. do Vaňousova řečiště, kde na nás čekají objevy zcela nesmírné. Enem, kurva fix, vy zatracení holomci, je někdo musí objevit, a já sám ty zatracené šutry z té posrané chodby nevytahám. Tož toliko ve zkratce, jak se asi musí realizovat objevy jeskyní ve 21. století. Ve vší úctě a v naději na početnou účast na bádání o tomto víkendu,
Vám zcela oddaný
Richard Zatloukal
PS. Co jsou to vlastně za mouchy ty lienky?
5.10.2003 9:23:40 Objevy v Nove Rasovne!!!
Ahojte,
takže po 12 letech od prvního pomoučkovského pokusu o průnik Větrným komínem na konci Vaňousova řečiště v Lipovecké chodbě Nové Rasovny se tušené stalo skutkem. 11.10.2003 pronikli Martin Hauf, Radek Hejl, Zbyněk Parák a snad ještě někdo do nových prostor, které bez samozřejmě neprolezených odboček, propástek a dómků mají hrubým odhadem kolem 250m, čímž to objevitelům srdečně blahopřeji. Mě samotnému v sobotu ráno díky tramvajové výluce v Líšni ujel vlak, takže jsem se bádání nezúčastnil. Jako první Vás ovšem v klubu informuji ;-)). Navíc v tuto chvíli dobíjím baterky do fotoaparátu a za pár okamžiků do Holštejna odjíždím. Pokud vše dobře půjde, již v neděli večer budete mít v novém fotoalbu první snímky.
Zdař bůh
Richard
5.10.2003 23:09:03 Objevy v Nove Rasovne (jine)
Ahojte,
jak jsem ráno slíbil, tak jsem rovněž slib splnil. Dohrnul jsem do Holštejna, kde nebyla ani noha, tož jsem se začal převlékat a přijel Zbyňa. Takže jsme nakonec šli objevovat a fotit oba. Venku slušně lilo, Bílá voda stoupala, ale Koleno bylo v 11:30 hod. suché. Z Pracoviště v Lipovecké jsme se prodrali do nové části nazvané objeviteli "Jeskyně pravěkých symbolů", dovolil bych si uzurpovat jméno pro onu spojovací chodbičku jako "Androidův koridor". No pak je trochu plazivek – pro ty, co mají na zádech hroší kůži je to choďák, ostatní budou mít trochu popíchaný hřbet od krápníků. Ale brzy určitě něco povolí. Po asi deseti metrech se strop zvedne a to už zůstane v celé délce JPS ;-). Pak jsou už jen menší a větší dómky a dómy, mezi kterými jsou nejrůznější spojovací chodby, není mi dosud úplně jasný ani hlavní směr. První velká prostora – Dóm bez výzdoby – je jakousi křižovatkou, odkud se dá kamsi pokračovat, třeba do Dómu sloních uší nebo do dosud bezejmenného dómu. Bádali jsme chvíli v DSU a objevili několik dalších pokračování, nadějně celkem vypadá směr přes "Mahatmovu kapličku ;-)", odkud to ještě kamsi vede. No a tak pořád nějak, dokud to nebude zmapované, těžko dělat nějaké závěry a postupovat nějak racionálněji, než se naslepo drát, kam až to půjde. Po Varietním komínu, byť měl zcela jiný charakter, se jedná o největší objev volných prostor naší skupiny na Holštejnsku.
Celkem dost jsme fotili, ale rychle se to zadýchávalo a používal jsem jen vestavěný blesk. Fotoalbum jsem založil (Jeskyně pravěkých symbolů), ale nějak jsou zasukované Internetové dráty (i když mám bezdrátové připojení), takže se mi tam nedaří vložit žádný snímek, ještě to zkusím později.
Když jsme šli zpátky, bylo vidět, že Lipovecký potok stoupá, v Dómu II již bylo slyšet, že také Bílá voda to myslí vážně – Koleno jsme v cca 16:30 hod. již museli proplavávat. Protože stále prší, je to velice špatná zpráva, neboť se nejspíše Koleno zaplaví celé a bude pár týdnů (ne-li měsíců) trvat, než se do Lipovecké chodby opět dostaneme a teď bychom měli urychleně mapovat a fotit.
Čili, kdo se do JPS dostane, má ještě velice reálnou šanci na další poměrně snadné objevy ;o), je však potřeba se tam dostat.
Zdař bůh
Richard
6.10.2003 5:56:21 Nove objevy – udalost stoleti
Moje srdce radostne zaplesalo a zachvelo se nad tou zpravou: MAME NOVE OBJEVY !!!! Gratuluji vsem objevitelum za jejich namahu a usili vedouci k tak uzasne udalosti !!…Tak tenhle badaci vikend bude asi velmi rusny: stavba obecne prospesneho zarizeni (plotu), volba noveho vedeni a hlavne oslava NOVYCH OBJEVU u Pepka. A snad i jejich prohlidka (podle stavu vody)…Pokud nezasahne vyssi moc tak i ma malickost zavita na Holstejn. Tuhle akci stoleti si prece nenecham ujit :-))…..dale prosim spravce klubu aby udelal cistku mezi fotkami, aby se tam vesly Richardovy z JPS, na ktere se vsichni netrpelive tesime 🙂
Ahojte všichni, fotky jsou velice pěkné, ale doporučuji se tam jít podívat po svých a ne přes obrazovku vašeho PC. Dóm Sloní uši je něco překrásného, takové záclony se snad podle mého odhadu nenacházejí v Moravském krasu. Je to objev celé skupiny a všem bych chtěl poděkovat za jejich práci při objevech, které se uskutečnily "Richarde" 4.10.2003.
PS:koleno se zaplavuje, poněvadž Zbyněk pustil kohout na konci Macošáku, tak ať ho jde zase uzavřít.
V sobotu 4.10. pozdě odpoledne zazvonil můj mobil a Radek rozechvělým hlasem sděloval své první dojmy z nových objevů v Nové Rasovně. Až dnes jsem zjistil že šlo o dobrý žert. Žádné objevy v Nové Rasovně NEJSOU. Ty teprve přijdou, protože dnes je pondělí 6.10.2003 a objevy v NR budou až 11.10.2003, tak jak Richard správně předpokládá ve své první zprávě, na které se těší a určitě si nenechá ujet vlak. Takže zatím se neradujte, voda stoupá a 11.10. může být NR pod vodou a tušené objevy toho dne tedy nenastanou. Nicméně předpokládám že předseda na toto téma napíše podrobnou zprávu, kde datum bude určitě správné. A ještě poznámka nakonec – co to je to JPS ?
Honzo, jak jsem to pochopil tak JPS je "Jeskyně Pravěkých Symbolů". Jenom doufám, že se Richard tentokrát zdržel a nevytvořil tam svůj oblíbený, i když taky prastarý", symbol – pictogram.
Fotografie JPS – Jeskyně prastarých symbolů jsou již ve stejnojmenném albu, takže je můžete shlédnout. Fotografováno Nikonem 5700, mnou a Zbyňkem.
Martinovi děkuji za upozornění, neb jsem měl již obrácený list v kalendáři a popletl jsem datum objevu – 4.10.2003. Tak nějak vznikají v dějinách časové nesrovnalosti.
Jinak, Martine, tu Tvoji kosu před boudou v neděli odpoledne zkonzumoval ten černý pejsek, co k nám chodí na návštěvu a docela mu chutnala.
Zbyňku, pouštět Absolonův ventil byl nerozum, klidně mohlo být i nadále sucho.
Richard
6.10.2003 17:35:52 RE: RE: RE: RE: Objevy v No…
Trochu opožděně (možná zpozdile) gratuluji všem, kdo se nějakým způsobem podíleli, k objevům. Kdyby v budoucnu byla možnost lézt do Rasovny jednou dírou tam a druhou ven, bylo by to skvělé. Moc jsem nevěřil, teď hledím.
Jo, ten černý pejsek se jmenuje Cyt a je to můj kámoš, takže jestli ho míníte krmit blitím, dostanete do řepy.
omlouvám se byl to ode mne nerozum, nevěděl jsem, že Dr. Absolon měl takovou moc, že pouhým otočením ventilu dojde k zaplavení Kolena a nyní není zřejmé za jak dlouho se do nových objevů podíváme.
Chtěl bych nám všem pogratulovat a poděkovat všem lidem, kteří se na objevování nových jeskyní podíleli.
Název "Jeskyně pravěkých symbolů", jsem vymyslel já a to díky tomu jak jsme se z naší první explorace vrátili, blíže jsem si prostudoval Richardův totem na naší základně a nechal jsem se inspirovat některými symboly, jimiž se v dávných časech označoval jeden nám velice známý orgán. Musíte se přátelé na tento název dívat trochu z nadhledu. Pravěký symbol může být ledacos a kromě toho ve vstupních meandrech Richard označil cestu pro další lidi symbolem již moderním, takže název není až tak špatný nebo vulgární.
Vlastní průnik proběhl asi takto v sobotu ráno jsem přijel na základnu a zde již čekali Radek Hejl s Martinem Haufem a zklamaně mi sdělovali, že Richard nepřijede, protože mu ujel vlak. Přesto jsme se do NR vypravili za cílem vyklidit narubaný materiál, který tam zůstal z poslední akce (Zatloukal, Kučera). Po vytěžení několika vaniček se chodbička nepatrně zvětšila, ale bylo nutné ještě vyzmáhat několik velkých kamenů a urazit malou sintrovou desku, která překážela v průlezu. Potom to šlo již rychle. Po několika pokusech jsem se prodral do vstupního domku a ještě trochu vyklidil vstupní chodbičku zahulákal na Radka a Martina za sebe, že jsme v objevech a bylo. Nejvíc nás překvapilo, že jak jsme postupovali do předu nemělo to pořád konce metry naskakovaly jak blbé. No je to kluci super, těším se na další akce.
jak bylo avizováno, nakonec se bádalo v Nové Rasovně, i když jsme byli ochuzeni o posily (nový Otík a jiný Honzík). Byly vytěženy zbytky plošiny u Středních pater (souložili tam netopýři, bohužel nebylo fotograficky zaznamenáno), vše zabetonováno a natřeno konkorem. Ale – když jsme se asi v 11 hodin šli podívat na stav vody v Kolenu, bylo tam zcela sucho, ve 12 hodin tam už bylo cca 20 cm vody nad spodní trubkou a v 18:30 po návratu z Lipovecké chodby jsme se již brodili asi v 60 cm vody nad spodní trubkou. Přes den nepršelo, jen v podvečer jemně mžilo, rozumíte tomu někdo (Evžene)? Do JPS se mimo ostřílené mazáky, kteří tam už jednou až dvakrát byli, vydali také Radek Maštalíř a Petr Ondrušek. Prohloubili jsme cestu pod krápníčky, objevili jsme -14 m propástku (Vetřelcovo střevo nebo Tlusté střevo nebo jinak), dole s jezírkem nebo kaluží vody. A hlavně od 26.12.03 v Dómu bez výzdoby uděláme výzkumný tábor, jehož osazenstvo se pokusí vylézt a zdokumentovat komíny, stejně tak i jiné myšiny. Tak už tam můžete nosit jídlo a pití, ať se tím vším nemusíme tahat na poslední chvíli.
Jinak F. Musil nepřijel a nemám na něj žádný kontakt, potřeboval bych vědět místo posledního bodu ve Vaňousovu řečišti, ať můžeme navázat na polygon MSK. Naopak přijel Kajman, je už členem Pustého žlebu (zároveň také naším), takže vyklidil skříňku, vrátil vypůjčené věci a klíče. Domnívám se, že se budeme i nadále vídat na společných akcích, kterých bude možná o poznání více než dříve. Např. bylo by dobré zrealizovat potápěčský výzkum v Hluboké tůni apod.
Tož tak asi
Richard
3.11.2003 16:20:12 RE: RE: Nova Rasovna
Evzene, je to naprosto jasne: prestalo prset – voda v Kolene se ztratila a nastal normalni provozni rezim Kolena za stavu vodou znacne nasakleho sterku. Je rano-v Lipovci vstavaji, pouzivaji splachovaci WC, umyvaji se a voda se v Kolene objevuje cca v 10.00 (kluci ji v 11.00 videli). Potom je cas obeda-umyva se nadobi, voda v Kolene stoupa (opet ji kluci zaregistrovali), kdyz cca ve 13 hod. odchazeli do Lipovecke a do novych prostor za ni. Vraceli se vecer okolo 18 hod., voda v Koleni byla jeste vyse, nebot po obede se vratily deti ze skoly a pracujici po 15 hodine z prace. A kdyby se kluci vraceli cca okolo 20-21 hodiny byli by ve vode po krk. Vecer se rada lidi koupe, veceri, umyva se opet nadobi a zvysuje se i provoz ve dvou lipoveckych hospodach. V noci je relativni klid. No a rano je zase vse v puvodnim stavu – Koleno je suche.
Honza
4.11.2003 7:39:25 voda
Děkuji za pomoc, Jene.
Z toho plyne doporučení chodit do Lipovecké okolo treti rano.
Evžen
4.11.2003 14:30:16 Indoor Camp 2003
Ahojte,
jak jsem již avizoval, pár našich členů (Radek Maštalíř, Radek Hejl, Zbyněk Parák a já) se rozhodlo uspořádat v termínu tzv. malého zimního soustředění (25.12.03-1.1.04) podzemní tábor v Dómu bez výzdoby v Nové Rasovně nazvaný Indoor Camp 2003, hlavní důvody a úkoly jsou provést dokumentaci a další prolongaci Jeskyně pravěkých symbolů. Přičemž obé celkem spěchá, aby se podařilo zkompletovat mapu do sborníku Speleofórum 2004, no a taky vyhrát krtečka, což se nám to od roku 1991 nepodařilo. Nebudu zastírat, že s organizováním podobného podniku mám jen malé zkušenosti (naposledy asi v roce 1987 nebo 1988), takže využívám možností klubu pro jakýsi brainstorming. Vím, že s sebou nemáme brát vodu ale kořalku
Čili, kdo se chce ještě přidat, popřípadě je schopen se účastnit bádacích akcí 29.-30.11.03 (Ottovo jubileum) nebo 13.-14.12.03, kdy by se donášel nekazící se (a o to těžší – voda, mýdlo, neb účastníci se budou vždy večer také koupat) materiál. Dále bude potřeba obstarat vhodné nepromokavé transportní obaly – něco podobného jako máme hliníkovou konev na mléko ale z PVC. Musíme si pořídit indoorové oblečení. A v neposlední řadě je třeba domluvit pevný termín a délku podzemního pobytu tak, abychom si v Lipovci nemuseli přihlásit přechodné bydliště.
Tož přemýšlejte a dejte vědět, jak můžete a chcete se zapojit do celkem ojedinělého podniku.
Zdraví
Richard
10.11.2003 14:35:33 Program Indoor Campu
Ahojte,
posílám velice předběžný program našeho zimního "pracovního" tábora v Nové Rasovně. Vycházel jsem z projeveného zájmu a doby příjezdu účastníků do Holštejna. Jedná se tedy o velice předběžný harmonogram, i když nevylučuji, že se může jednat o harmonogram definitivní ;-).
15.11.03 v 9:00 hodin exkurze s Pavlem Mravcem, Petrem Macečkem a Franci Musilem, přičemž vyhledáme a vyznačíme koncové body polygonu v Lipovecké chodbě, použité Francim a MSK pro novou mapu. Potřebujeme navázat na toto měření. Při té příležitosti budeme s Mackem fotit a odneseme aspoň nějaké lano a trochu lezeckých cajků.
29.11.03 transport všeho, co se nezkazí – krycí PVC plachty pro vybudování tábora, zbytek lezeckých pomůcek, něco potravin a vody. Snad se podaří i začít s mapováním.
26.12.03 asi ve složení Radek Maštalíř, Zbyněk Parák a já (event. někdo další pro transport) musíme odsmýčit vše, co nemá rádo vodu – spacáky, karimatky, vrtačka, fotovybavení, náhradní (pod)overaly – budeme používat jedno oblečení na cestu tam, to si potom svlečeme a převlékneme se do suchých věcí, ve kterých budeme prakticky celý pobyt a až na návrat (pokud se nám bude chtít) se opět převlékneme. Vybudujeme tábor a v původní trojici tam zůstaneme, pokud bude více lidí – pomohli by nám s lezením, ale já bych se už věnoval výhradně mapování.
27.12.03 do tábora by dorazili nejspíše Radek Hejl s Martinem Haufem a zůstali by s námi. Pokračovali bychom v mapování (Radek H., Martin a já) a prolézaní (Radek M., Zbyněk).
28.12.03 Pokračovali bychom v mapování (Radek H., Martin a já) a prolézaní (Radek M., Zbyněk). Pokud někdo dojede a bude schopen se za námi vydat, mohl by to udělat.
29.12.03 Dokončíme mapování, co nevylezeme, necháme na jindy a zahájíme transport zpátky. Pochybuji, že budeme ve stavu, že vše vyneseme nazpět, takže věci hlavně sbalíme a uložíme buď před tzv. Pracoviště (konec Vaňousova řečiště) nebo pod Čerťák (i když…to asi těžko). Nebo budeme podzemním pobytem tak revitalizováni, že vylezeme i komíny ve Vaňousáku ;-). Kdybychom byli v nějakém časovém skluzu a ještě potřebovali něco dodělat, tak každopádně někoho vyšleme nalehko napřed, ať podá venku zprávu.
30.12.03 Regenerace útočného družstva, které by se mělo jet někam umýt, třeba do Blanska do sauny a potom bude následovat návštěva masážního salónu.
31.12.03 Přijezdivší účastníci Silvestru 2003 budou posláni pro odtransportování zbytku věcí. No a pokud nikdo nepřijede, budeme to muset nějak zvládnout sami. Večer předpokládám obvyklý průběh.
1.1.04 Kocovina a radost z dobře udělané práce, domluvíme se, kdo co zpracuje a rozjedeme se do domovů.
Jinak nám již na účet přišly všechny peníze z Olomouce, tak bych pro tuto příležitost možná přikoupil něco materiálu – musíme se ovšem domluvit jakého (alkohol nejvyšší jakosti a nejmenšího objemu).
Zdraví
Richard
Kapitola 3. – Vybavujeme Indoor Camp 2003
17.11.2003 2:49:32 Realita
15.11.03 První akce spjatá s Indoor Campem 2003, vše probíhalo podle plánu, přijel Franci Musil (přivezl mapu), přijel Pavel Mravec (přivezl sebe), přijel Petr Maceček (přivezl blesk a krabici na transport fotoaparátu) a přijel i dav nosičů. Ráno nabalíme materiál, vodu a mnohé další a hrneme do N. Rasovny. Koleno skoro plné, chvíli koukáme, lamentujeme a vracíme se zpět. Jen ojedinělá trojice (Evžen, Ing. Parůžek a ešče snad kdosi Marek Vaník?) odnesli jeden vak do JPS, kterou si zároveň prohlédli, my ostatní jsme šli bádat přes podhradní restauraci do Holštejnky. Bude to tvrdší, než jsme čekali, za 14 dní tam budeme muset jít i přes vodu, tak už se sušte.
Richard
18.11.2003 7:06:00 RE: Realita – upřesnění
Do JPS jsme sli s Paruzkem sami dva. Donesli jsme tam vak s lanama a kanistr s vodou (a napul plnou lahev Napoleona) + PET lahev – je pod skapem v chodbe od Domu bez vyzdoby do Domu slonich usi.
Objevy jsou opravdu paradni, vetsi nez jsem cekal. Krome netopyru tam nasel Radek i muru, takze jsme nekde pobliz povrchu.
Evzen
1.12.2003 16:18:00 RE: Marketingový plán
Ahojte,
ad bod 1 marketingového plánu) článek a snímky do Spelea zaslány J. Vítovi, tedy splněno.
ad bod 2) na Slovensko informace podána zástupci SSS Mackovi, taky splněno. pak nic až bod 7) na web připravím něco až o víkendu. Fotky na klub jsem taky ještě nedal, musím je trochu upravit – překonávání Kolena je docela dobré, jinak nic moc, spíše nepoužitelné. Cikánská svatba je docela dobrá, ale chybí tam zvuk z jamování se Smrtelným chrapotem, protože i fotografové se zapojili, nebo snad Macek ne?
Během sobotní akce 29.11.03 do Jeskyně pravěkých symbolů se podařily dopravit 4 vaky, kde jsou: další 2 lana (celkem 2x statické a 1x dynamické), 2 lezecké sady, 3 sedačky; 3 karimatky, hlavní část trvanlivých potravin, karbid a 15l vody. Výšku vody v Kolenu si určitě změřil Evžen osobně, ale bylo jí dost pro všechny zúčastněné. Kladně se projevily účinky vodního chlazení na rychlost transportu a tak celá akce trvala jen asi 3,5 hodin.
Richard
Kapitola 4. – Tak ta ještě není napsaná
Pokud se Vám podařilo prokousat se zlomkem skutečného počtu klubových e-mailů, tak jste pochopili že:
1) jsme v Nové Rasovně něco objevili
2) chceme k tomu pořídit dokumentaci
3) díky špatnému přístupu do nových prostor nechceme ztrácet čas neustálým prolézáním jeskyně, ale zůstaneme tam pár dní
4) protože je stále zaplavené Koleno, nepodařilo se nám zjistit konec polygonového tahu na konci Vaňousova řečiště, neodnesli jsme ani zdaleka všechen plánovaný materiál, neboť ne každému se chtělo potápět
5) Martin Hauf má angínu, takže se počet zúčastněných redukuje na čtyři osoby
6) během pobytu v JPS by nám s prací mělo přijít pomoc několik dalších osob
7) aspoň já se na Indoor Camp 2003 docela těším
Dopsáno 21.12.2003
Kapitola 5. – Zápisky z Indoor Campu 2003
25.12.2003
Záhy po obědě pro mě Pólo přijel do Líšně a tak hrneme do Holštejna. Již během cesty se marně snažím dovolat Zbyňálovi, o jehož příjezdu máme jen zprostředkované informace ve smyslu, že s Indoor Campem počítá a určitě dojede. Na promrzlé boudě (-8 st. C) jsme na stoly rozložili všechny věci, které musíme odtransportovat a smutně koukali na 3 miniaturní pytlíčky, kam se všechno to zcela nezbytné harampádí mělo vměstnat. Zbyňála jsme nesehnali, ve velmi špatné náladě odcházíme do restaurace Pod hradem, kde jsme však pobyli jen neobvykle krátce. S panem vrchním Benešem jsme se po malé konzumaci rozloučili, že se musíme hodně vyspat, neboť nás zítra čeká těžká podzemní expedice.
26.12.2003
Ráno se Pólo konečně dovolal a Zbyňkův otec nám sdělil, že syn sice není doma, ale na Holštejn určitě přijede. Zdárně se podařilo všechno sbalit do 3 speleovaků a tak čekáme. A aby se nám lépe čekalo, mlsáme k tomu rum. Po poledni jdeme opět do restaurace Pod hradem na oběd a trochu piva. Moc dlouho jsme nevysedávali a rozloučili se s panem zástupcem vrchního Blažkem, s tím že se nesmíme opít, neboť nás čeká těžká podzemní expedice. Na boudě pokračujeme v čekání a mlsání. Jakkoliv jsou vánoce svátky obžerství, nějak to na nás nesedí. Jídlo máme samozřejmě také zabaleno a tak se postíme s pěti litrovkou utopenců, ale chleba musíme nahrazovat cibulí. Domlsali jsme rum. Pólo šel spát a já si z metodických důvodů pročítám Mlýn na ponorné řece od A. Technika, občas se jdu projít kolem boudy, podívám se na teploměr, vánoční idylka. Stud nám nedovolí čekat na Zbyňka v hospodě, proto začneme ze zoufalství provádět na základně vánoční úklid. Ve 21:30 hod. se zjevil Zbyňál.
V nočních hodinách dojel Zbyněk, takže po sbalení jeho věcí po 22:00 hodině odcházíme do Nové Rasovny – Richard Zatloukal, Radek (Pólo) Maštalíř & Zbyněk Parák. Je asi -6 st. C, zámky na vchodu jsou zmrzlé, rozehříváme je hořákem karbidky. Koleno samozřejmě plné, brodím se až po krk, máme 4 vaky – jeden hnusně těžký s vrtačkou, stativem a dalšími příšernostmi, potom těžký – moje věci, foťák, blesk, akumulátor k vrtačce, nýtovací kleště, jídlo; dále normální vak s Pólovými věcmi a chlebem a lehký menší vak se Zbyňkovými kempovacími proprietami. Sice se střídáme, ale 2 lehčí vaky nese hlavně Pólo, Zbyněk má vrtačku a já svoje cajky. Z Lipovecké chodby valí voda, takže se koupeme hned na nástupu na první vodorovný žebřík a pak už jsme to nepočítali. Pokud mají v pekle vodu, musí to tam vypadat podobně.
V Hluboké tůni voda sahala dokonce na příčky, po kterých chodíme. Naopak byly vyschlé louže. Rasovna vzduch nasávala, resp. Lipovecká chodba. V Androidově koridoru bylo hnusné skapové jezírko, do kterého jsme si museli lehnout. Do Dómu bez výzdoby jsem se dostal z posledních sil. Rychle jsme udělali tábor, převlékli se do suchého a šli spát.
Ještě jsem udělal pár fotek a krátký záznam. Bude to v noci pěkně jezdit, protože bivakujeme na mírném svahu, no a nejtepleji tady není. Dorazili jsme tady asi v 1 hodinu 27.12.03, ve 2 jsme šli spát, v 10 hodin budeme vstávat, zapomněli jsme hodinky a tak Pólo vzal telefon; T mobile tady nemá signál.
27.12.2003
Noc byla o poznání chladnější, než jsme čekali, holt 100% vlhkost, jinak skap v Dómu je veškerý žádný. Také zdaleka ne všechny věci se nám podařilo donést suché, dost to odskákal vak s vrtačkou a stativem, rovněž Pólovy rezervní gumáky. Taky zem v Dómu není ideálně rovná, a tak trochu jezdíme dolů po svahu. Sen o tom, že jsem někde na výletě a poté u speciální jednotky v Africe docela zapadal do kontextu.
Ráno byla pořád stejná tma jako večer, slunko nevyšlo ani v 9 hodin, tak jsme vstali a posnídali toustovou drť s lovečákem.
Pak jsme šli mapovat, ale nedařilo se. Po zafixování prvních dvou bodů polygonu jsem zjistil, že nefunguje sklonoměr, nechali jsme všechny věci na místě a vrátili se do Dómu. Tam si kluci oblékli lezecké cajky a šli si vylézt Židovský komín (+11 m), končí neprůleznými píšťalami. Já jsem aspoň fotil, když se objevila skupina Radek (Merkyš) Hejl, Evžen Zámek & Franci Musil, přinesli Merkymu věci a nový kompas. Bohužel zvolili dosti špatné obaly, resp. žádné. Materiál byl rovnou v transporťácích a bylo to poznat. Nejvíce to odnesl nový kompas. Jinak nám Franci ukázal body polygonu v Pracovišti a projevil údiv nad tím, že objevy jsou tak velké. Pak nám nechali Merkyho a pílili zpátky.
Provedl jsem rozborku, vysušení nad vařičem a složení obou kompasů a šli jsme opět mapovat. Hned při prvním záměru odešel opět Evženův kompas, vyměnil jsem jej za historický skupinový a vše se začalo dařit. Natáhli jsme jednoduchý polygon s pevnými body až do Dómu bez výzdoby. Kreslil jsem půdorys a řez, ale moc jsem se s tím nemazlil – spěcháme a body jsou pevné – dá se to revidovat nebo doplnit.
Potom Pólo ještě vylezl další jedenáctimetrový komín přímo nad Dómem bez výzdoby. Po večeři jsme asi ve 22:30 šli spát. Je nás více, tak si to tady rychleji zadýcháme a bude určitě tepleji.
28.12.2003
Zhulil jsem se s Pólem & Zbyňou, asi to napíšu až zítra ráno, když se oteplí. Jeden důležitý poznatek – 1. noc jsme byli úplně suší, skoro jsme nepařili a byla nám zima, 2. noc jsme už byli vlhčí, ale zapařili jsme a už bylo docela teplo, 3. noc jsem zhulený, mokrý docela dost a je mi horko, no a docela točivo.
Ovšem pár badatelských poznámek – Pólo se Zbyňou furt melou blbosti, natáhli jsme celý hlavní polygon (cca 320 m). Zmapovaná je i Mahátmova kaplička, chybí mi nějaké řezy – náš kemp v Dómu bez výzdoby. Ešče co dál, á…ač jsme nevěřili, přišla další návštěva -Pavel Mravec, Jéňa Mutina & Pavel Vavřík, donesli blesk s fotočidlem, 5 l vody, blokant?? – vrátili jsme jej, dále cólštok a svinovací metr, nabalili jsme jim vrtačkový+fotograf. akumulátor na dobití, nějaké mokré věci. Kluci nám řekli, že Evžen s Francim nevytáhli svůj bágl Čerťákem, takže povlečou vaky dva, inu což, povlečete. Vody je pořád stejně, budem´ mokří už od Hluboké tůně. Ve skutečnosti budeme mokří už od Androidova koridoru, proto ten si z výše uvedených důvodů nechávám až na 30.12. ráno – tedy poslední chvíli, když už se budeme vracet.
Mám uzavřený polygon u Dómu bez výzdoby, ale potřebuji dodělat dvě propojení a chodbu u hajzlu. Zítra by za námi měli přijít J. Mutina, R. Pastrňák a M. Dedek s akumulátory. Tak jsem toho nakonec napsal vlastně dost.
29.12.2003
Den dodělávkový, ovšem ve skutečnosti pracovně až hektický. Hned ráno čili kolem 9 hod. jsme zmapovali chodbu u hajzlu a propojku k bodu 120, potom jsme pokračovali „Kapličkou, kam se Bzunda nikdy nedostane". Hlavní polygon tím máme hotový – tvoří jej pevné body – hliníkový nýt a visačka s číslem. Pólo se Zbyňálem pak šli lézt komíny nad naším kempem, když kde nic, tu nic – přišlo další zcela neuvěřitelné transportní družstvo ve složení – Heřman Fitz, Radek Pastrňák, Miroslav Dedek – přinesli zpátky sice vyčištěný, ale nenabitý akumulátor do vrtačky, nabitý akumulátor do foťáku a nelepící lepící pásku + cca 2 dcl kořalky. Vypadali dost použitě, takže jsme jim nabalili další batůžek se zbytkem overalů, moje lezecké cajky a to je asi vše. Uvařili jsme jim čaj a rozloučili se, venku je oteplení, mrholí, vody je pořád stejně.
Kluci se bavili lezením komínů nad hajzlíkem a já šel dokreslovat řezy chodeb a Dómu bez výzdoby+Sloních uší. Výšky jsem dělal odhadem – nemám křídla. Ještě jsem zapomněl, že včera jsme počítali hrubý polygon – je toho asi 350 m + něco dneska, bude to kolem 400 m bez komínů.
Potom jsem se k všeobecné radosti věnoval fotografování, holt postávat či pobíhat někde s bleskem je dost pakárna. Měl jsem vypůjčený blesk s fotočidlem od Macka – vtipně mi dovnitř zalepeného balíčku napsal vzkaz, ať si dobiju baterky, akorát zapomněl přibalit dobíječku. Nakonec se podělal blesk kompletně, a tak jsem focení nechal, taky už bylo 21:30.
A trochu statistiky – vstávali jsme kolem 8:00 hod., uvařili snídani a šli dělat, pak jsme měli pauzu na oběd a večeři, končili jsme po 22 hodině, spát jsme chodili kolem 23:00 hod. Každé ráno Pólovi v 7:30 volá nějaký pan Budík, když to Pólo vezme, tak to ten strup položí.
Během pobytu jsme spotřebovali 20 l donesené vody, 5 l vody do karbidek z kaluže v Androidovu koridoru + 2 l skapové vody od bodu 132 (tuším). Chleba máme akorát zítra na snídani – měli jsme 2,5 normálních bochníků + 2 ks toustového chleba, zbylo dost paštik, polévky, lanšmíty a rybičky jsme snědli, sladkosti moc v kurzu nebyly – trochu jsem se do nich musel nutit, čaj (20 ks) + trocha kávy také vypito, k tomu necelé 2 l kořalky na desinfekci.
Zapomněl jsem si normální pracovní rukavice, do těch mokrých se obleču až na zpáteční cestu, takže si ruce akorát mažu indulonou. Stejně při mapování nemůžu mít rukavice. Vrstva špíny je docela stabilní a pravidelně se sama redukuje.
Prozatím nepanuje ani ponorka, neměli jsme ani náznak hádky, proč taky a o co. Přesto jsem docela rád, že zítra končíme, jsem holt už starý pes, rychleji se unavím a chtěl bych dělat na nové mapě. Dokonce mě ani moc nezajímaly komíny, nechám si to na příště. Takže zítra balíme a hrneme zpátky. Akorát musíme zmapovat Androidův koridor. Část věcí tady necháme (lana, PVC plachty…), protože na komíny si zarezervujeme taky bádání s přespáním.
30.12.2003
Tento zápis dokončuji už na povrchu, přesto se domnívám, že je potřeba dopsat i dění během posledního dne ic 2003.
Ráno se nikomu moc nechce vstávat, ale nic jiného nám stejně nezbývá. Ke snídani vaříme poslední čaj, máme necelou půlku chleba, šišku salámu, uzený sýr a na závěr rozdělujeme poslední sladkosti. Kluci už jsou sbalení před snídaní, ale já to nějak nestíhám. Nesnáším jakékoliv balení věcí – kdekoliv. Ale podařilo se, co do velikosti vaku (a skoro i váhy) – vyhrávám, navíc mi zbydou desky s dokumentací, které ještě budu potřebovat v Androidově koridoru. Měl jsem zpočátku naivní představu, že je ponesu v ruce a po dokončení mapování je uložím. Ovšem kam, ostatní věci jsou v PVC pytli a fotovýbava rozhodně nesmí navlhnou (resp. promoknout, vlhká už je), ale dokumentace taky. Nakonec desky narvu taky do vaku, ale nezabalil jsem je – jednotlivé papíry jsou ve fóliích, nemůže to promoknout.
Cesta do Androidova koridoru je spíše během s plnou polní, dokonce mám v první chvíli dojem, že tam není voda. Omyl – byla tam a hodně. Na Pracovišti se rozdělujeme – Merky bude zapisovat, já měřit, Pólo se Zbyňkem hledat a fixovat body polygonu, paměťový náčrtek dodělám podle poznámek až na boudě. Nakonec vše proběhlo docela rychle, když ležíte (tu na boku, tu na břiše) v 0,20 m vysoké vodě a 0,40-0,50 m vysoké chodbě, je to velmi dobrá motivace. Ani záměrů nebylo tolik, kolik jsem předpokládal, dokonce i vrtačka na poslední elektrony v akumulátoru ještě jela. Pak už definitivně balíme a mažeme pryč.
Jdu pro změnu poslední a trochu mám dojem, že spěcháme až moc, před kritickými místy nikdo nečeká, musím se s báglem rvát sám. Je to trochu zbytečně vysilující a mírně protoprůserové. Kluci čekají až pod Čerťákem s očima navrch hlavy – není tam lano, ale místo něj zde leží další transportní vak a prázdný kanystr. To není zlý sen, to je realita. Veškerá nahromaděná nervozita uplynulých dní dostává volný průběh. Postupně vyčerpáváme veškerou slovní zásobu vulgarismů na adresu posledního – Fidova – transportního družstva. Potom vylezl Zbyňa pro lano, chvíli jsme zvažovali, jak dál, až jsme se postupně rozdělili po Čerťáku a vše vytahali do Vaňousova dómu.
Odchod z Vaňousáku byl ve stejném pořadí a shodném duchu, máme však vak navíc. Ale docela to jde, za Hlubokou tůní měl trochu problémy Merky, když hledá cestu, aby se nenamočil a uvízl za bágl. Vody je však očividně méně, resp. panuje zcela normální stav známý na Lipoveckém potoku. Takže hrneme dále, když kde nic, tu nic, luplo mi v zádech a nemohu se skoro hýbat. Se zády nemám problémy nikdy, je to vždy jen otázka cvičení, ale tady jsem narazil na svůj limit. Náhle se přestanu lepit Merkymu na paty a kluky doháním či dovlečuji až u Strejcovského krápníku – tam si vaky musíme postupně předat. Tak to už byl pro mě docela Stalingrad. Bolest v zádech vyrovnávám opět nadávkami a zpěvem, což je vůči mému okolí nezvykle brutální. Ne že by to moc pomáhalo, ale neznám lepší řešení.
V Dómu II si opět přerozdělujeme transporťáky – beru si svůj, protože Koleno je plné a když si obsah zavazadla namočím, je to jen moje vina. Podobně jako Priesnitzovy lázně na mě působí Bílá voda a bolest v zádech trochu polevuje, jdu opět první, abych otevřel jeskyni. Naštěstí zámky nejsou zamrzlé, takže je nemusím rozmrazovat karbidkou. Venku je světlo – asi 14-14:30 hodin, mezi mraky prosvítá slunce.
Jsme všichni živí (i zdraví) a právě mi skončil jeden sen – objevit pokračování Nové Rasovny, udělat podzemní tábor a zmapovat je. Ale nejspíše se tam ještě vrátíme, vždyť někdo musí vylézt ty komíny a jiný je musí zmapovat. I když…kterýkoliv komín jsme vylezli, stejně byl na konci pokaždé objeven Pólo.
Na základně nás vítá osazenstvo a hlavně máme připravenou teplou vodu na základní umytí a topí se nám i v šatně ve sklepě. Jak jsme tak nějak rozjetí, naskáčeme za boudou mezi led opět do potoka a rychle vypereme overaly a cajky. Pak už pílíme ke mně do Líšně, kde byla provedena důkladná očista. Na zpáteční cestě jsme se zastavili U Němců v Ostrově, neb máme dojem, že důležité akce se zpravidla zakončují aspoň symbolicky zde. Moc známých jeskyňářů tam nebylo, ale postupně se lokál zaplňuje. Na chvíli jsme se dali do řeči s Honzou Vítem a Franci Musilem. Zvláště Franciho slova jsem si vzal k srdci, doopravdy vím, že není vhodné rýt v jeskyni do bláta kosočtverce a je to jen projev zastydlé puberty. Jenomže kdybych nebyl zastydlý puberťák, tak bych se už skoro 20 let neplazil kdesi bahnem a vodou, anýbrž trávil volný čas u piva před blikající bedýnkou.
Příjezd na Holštejn, odchod do restaurace Pod hradem, kde proběhl Protosilvestr.
Celý výše uvedený děj se odehrával za místem, které najdete na mapě Nové Rasovny z roku 1948 označené jako Příloha 2 v monografii K. Absolona Moravský kras 1 (pozor, mapa má 385 kB, jinak by neměla význam), označené popiskou Komín průvanů (pravděpodobně). Tento koncový bod se nejprve nejen svým objevitelům jevil jako počátek zasutěného komína. Prostor před závalem ve své stati nazývám Pracovištěm a průkop závalem do nových objevů – Jeskyně pravěkých symbolů – je Androidův koridor. Dnes už víme, že Komín průvanů ve skutečnosti není komínem, ale širokou chodbou.
Koleno je zcela nevyzpytatelný polosifon (občas i sifon) v Hlavní chodbě. Absolonův ventil je šoupátko v Macošském sifonu, pozůstatek čerpacího pokusu z roku 1935. V roce 2003 zde byla úroveň vodní hladiny skoro dva metry pod normálem a Absolonův ventil byl volně přístupný, zatímco obvykle je asi metr a půl hluboko. Kdokoliv se k němu dostane, musí ho okamžitě opět uzavřít, abychom mohli zase chodit do Macochy suchou nohou. Čertův skluz (Čerťák) je necelých dvacet metrů dlouhá, asi tři metry široká a 30-50 cm vysoká chodba v liťáku klesající pod úhlem cca 60 st. a na zpáteční cestě opět stoupající. Komu připadá, že Twistovka v Pikovce je problém, tak Čerťák pro něj bude hodně velký problém.
Proč vlastně Indoor Camp a ne normální víkendové bádání. Kdo zná Lipoveckou chodbu, zná též odpověď. Někdo se horko těžko propasíruje do Hlinitého dómu v Plánivách a má z toho zážitek na celý život, pro jiného je stejná jeskyně příjemným choďákem, kde se ani moc neušpiní. Do podobné kategorie jako Plánivy patří rovněž Lipovecká chodba Nové Rasovny. Co je pro jednoho jeskyňáře vrchol jeho možností, pro jiného je pouhým přístupem na bádaliště, ovšem utahaní budou oba. Objev JPS byl „naplánován" na srpnové Soustředění 2003, avšak dělali jsme jinde. Podzimní období je na práci v jeskyni s aktivním tokem velmi nevhodné a právě během něj se odhalení JPS realizovalo. Nadmíru obtížný přístup do Lipovecké chodby komplikovala hned od začátku Bílá voda v Kolenu, zatímco v létě je zde naprosté sucho. Za normálních okolností během takovéhoto stavu do Nové Rasovny prostě nechodíme, ale jak dlouho bylo možné odpovídat na otázky, co jsme to vlastně objevili, stupidním – vlastně nevíme. A tuto otázku jsme si kladli hlavně my. Nebylo jiné řešení, než podzemní tábor. Míru objektivního rizika jsem zvažoval docela dlouho a připadalo mi, že není vyšší než obvykle v Nové Rasovně bývá. Kritičtější mohl být jedině návrat, kdyby došlo k úplnému zaplavení Kolena a Hlavní chodby. Měli jsme však vybavení, které by nám umožnilo přežít dostatečně dlouho v Dómu II, než by vodní hladina klesla. Dokonce jsme měli natažené Hlavní chodbou přes Koleno až do Dómu II lano.
Ohledně mapování je v deníku 27.12.03 zmínka, že jsem se s tím moc nemazlil, což by mohlo být pochopeno, že jsem to odflákl. Opak je pravdou, tvorba terénní dokumentace je už čtrnáctým rokem mým každodenním chlebem. To, co občasný víkendový „speleogeodet" musí složitě a většinou nepřesně měřit metrem, mám už dávno v oku, které to ihned předává ruce s tužkou. Pokud si vyzkoušíte kreslit v zimě při -10 st. C, buďto se vycvičíte v neobvyklé rychlosti nebo pozbudete několik prstů (já jich mám stále 20 ks). Metodicky jsme postupovali zcela klasicky: pomocí provázku jsme našli vhodná místa pro polygonové body, vyvrtali je, osadili nýtem s visačkou a číslem, podle provázku změřili geologickým kompasem Freiburg sklon a azimut. Pak se mezi body natáhlo pásmo, změřila délka a podle něj jsem dokreslil půdorys a řez. Zaznamenávali jsme také místopis bodů, popřípadě jsem zde nakreslil další řez. Dómy jsme kreslili pomocí několik os, od kterých se měřily kolmé vzdálenosti na boční stěny. Výšky, kam jsme dosud nevylezli, jsou přirozeně odhadované, ale viz výše. Další zpracování měřičských záznamů proběhlo tak, že P. Mravec naměřené hodnoty přepočítal a v AutoCadu vynesl, společně jsme opravili eventuální chyby (asi 2x špatný odečet o 180 st. vzniklý záměnou červené a černé ručičky kompasu) a do vytištěného polygonového tahu s čtvercovou sítí v měřítku 1 : 100 jsem překreslil obrysy.
Voda – to byl paradoxně náš velký problém, po cestě ji bylo příliš hodně, v nově objevených prostorách příliš málo. Pitnou vodu o celkovém objemu 20 l jsme měli donesenou, což je pro čtyři osoby na čtyři dny docela málo. Pocit žízně jsme sice neměli, dehydrovaní jsme však určitě byli celkem dost.
Jídlo – nic zvláštního v denní nabídce nebylo. Konzervy díky vlhkosti již během transportu přišly o většinu nálepek. Kuchař tedy volil menu dle tvaru konzervy, většinou to vyšlo a když to náhodou nesedělo, nezbylo něž uvařit polévku i z játrové paštiky. Tepelná úprava byla prováděna na plynovém vařiči Camping gas. Protože chleba byl během přepravy metamorfován do instantní granulové podoby, nebyly paštiky moc oblíbené, neboť je nebylo na co namazat, ale lžíce dokáže vyřešit mnohé. Sladkosti tvořily nutný energetický doplněk stravy.
Výstroj – opět celkem běžný standard. První dvě vrstvy oblečení buď z klimatexu nebo moiry, podle toho jak, kdo z nás preferuje jednotlivé značky. Přestože používám klimatexové oblečení od roku 1985 (tehdy ještě Climatex), volil jsem pro pobyt tentokrát moiru, protože mi připadá na dlouhodobější nošení bez možnosti mytí přece jenom o fous příjemnější. Kdo se ale domnívá, že díky reklamě a vrstvě Sanitized prádlo z moiry po několika dnech používání nesmrdí, měl by se nad sebou vážně zamyslet, má-li ovšem čím. Podoveraly a overaly byly z Turni nad Bodvou. Osvětlení a přilby používáme rovněž jednotně expolorery od Petzla. Karbidky již byly rozmanitější – jedna ariane, dvakrát hipmanův vyvíječ a v mém případě opět stará vykopávka, čili 17 let stará karba „vavřinka" vlastní konstrukce, zhotovená z pouzdra na hornickou záchrannou masku. Ačkoliv karbidky jely celou dobu nonstop bez jakéhokoliv důkladnějšího čištění, nikdo z nás neměl se světlem vážnější problémy. Rozmanitost panovala rovněž v obuvi, kdy například Pólo a Zbyňál používali speciální lezecké gumáky, kdežto já jsem měl zvláštní geodetické holínky, podobně také Merky.
Výzbroj – příklepová vrtačka Hilti sloužící, jak již samotné jméno napovídá, k vrtání povětšinou otvorů nebo děr. Fotoaparát Nikon 5700, blesk téže značky s označením SX 28, dále blesk Carena s fotočidlem a stativ Manfrotto. Bohužel hned první den přestaly nikoňácké výrobky spolu komunikovat, takže jsem musel používat pouze vestavěný blesk a synchron. Aby to aspoň trochu fungovalo, nezbylo než nastavit citlivost na 800 DIN, snímky jsou samozřejmě hodně zrnité. Zároveň na fotografování zbyly jen asi tři hodiny času, což přirozeně nestačilo. Výsledné fotografie jsou proto spíše jen orientační a mají pouze prvotní dokumentační hodnotu.
Vlastní tábor byl rozčleněn na tři hlavní místností – kuchyň, ložnici a šatnu s podsekcí koupelna, ta byla tvořena našimi mokrými podoveraly z prvního dne, do kterých jsme se chodili umývat a koupat. Podlahu obou prostor tvořily dvě PVC autoplachty. V ložnici byly instalovány tři pěnové a jedna samonafukovací karimatka (sice od královéhradeckých Yate, vyrobená však na Tchaiwanu). Spacáky byly různých značek, dvakrát se ale opakovala brněnská firma Prima Outdoor (jejich výrobky kupodivu výtečně fungovaly též v našem Indooru), jednou Rock Empire a na další si už nevzpomínám. Zpočátku jsme se domnívali, že spacáky v jeskyním prostředí samovolně provlhnou, opak byl pravdou, zůstaly po celou dobu pobytu příjemně suché, holt nebyly plněné peřím, ale jakousi umělinou (Polarguard 3D ;-)). Přes „den" jsme je vždy sbalili a uložili do velkého PVC pytle.
V neposlední radě bych neměl zapomenout na transportní družstva, které nás během pobytu navštěvovala a zásobovala nejen materiálně, ale rovněž duševně. Bylo přece jenom příjemné mít aspoň nějaké spojení se světem, aby šok z přetržených komunikačních spojení nebyl až tak veliký.
Protože jsme žádné sponzory nesháněli, žádné jsme neměli.
A plyne z toho všeho nějaký závěr? Podzemní tábor byl jedinečným řešením obtížného problému jak provést základní dokumentaci nově a velmi tvrdě odpracovaných objevů v Nové Rasovně. Díky dislokaci od běžných nástrah a lákadel civilizace bylo dosaženo neuvěřitelné produktivity práce, za kterou by se nemuseli stydět ani špičkoví hrdinové brigád kapitalistické práce.
by 
