Hungarocamion 2010 BIO netopýří čabajka ...aneb...A hagyományos kolbász Guános a denevér

Tak jsme se
znovu dočkali a na GUANO čekal další expediční zájezd do míst již nám všem
známých, do Maďarska.. Letošní expediční tým se oproti loňsku rozrostl a
současně se v družstvu vyskytlo i pár nadšenců, kteří chtěli letos poněkud
vertikálnější výlet. V podstatě již před odjezdem tedy mužstvo bylo rozděleno
na skupinu horizontální a vertikální a skupinku otroků, kteří s sebou
permanentně tahají 25-ti kilová světla, aby se další člen výpravy mohl ukájet
fotografováním krapasů:-)))..

Plány se
jevili víc než výborně a všichni už při odjezdu překypovali nadšením z nových
zážitků… S přespáním v Brně u Dr. Skály a mírnou ostudou v místní knajpě,
jsme zdárně dorazili do Maďar, kde na nás čekalo přivítání ve formě místní
kuchyně od kamarádů jeskyňářů.. Současně s prvním otevřeným pivem se rozhodlo,
že následující den se zvrhnem a vyrazíme do jeskyní na Slovensko, v plánu byla
jeskyně Drienovská.. Je to částečně vodní jeskyně, kde se dá celkem normálně
postupovat v broďákách, i přesto, že
Laco nám dost důvěryhodným hlasem vykládal, že stačí v podstatě jen uříznuté
gumovky, které nosila moje babička, když chodila krmit slepice… Ještěže GUANO
je proti takovým radám imunní – broďáky se šikly.. Nicméně Laco byl opravdu
vynikající průvodce Drienovskou a jsme mu velmi zavázáni za tento zážitek,
protáhl nás fakt parádně..

Vzhledem k
tomu, že jsem byl ve vertikálním týmu, který je vždy pro každou blbost a velmi
rád se sebetrestá např. co nejdelšími nástupy k jeskyním nebo večerním bičováním
se nejrůznějšími ostrými předměty navlečenými na lanech průměru 11 mm. S nadšením jsem se
tedy zúčastnil druhý den výstupu k propasti Szeki a Almási.. Zhruba v polovině
cesty k Szeki je jeskyně Meteor, tam už jsem trošku klel, ale protože všichni
ostatní se tvářili nadšeně, tak jsem se překonal a vydal se i do druhé poloviny
tohoto pochodu smrti.. Jak již bylo poznamenáno na začátku, náš tým byl
vertikální a zde se vlastně poprvé a naposled projevila tato schopnost. Už
nevím kolik hodin jsme do toho neskutečnýho krpálu šli, ale po příchodu k
propasti jsme zjistili, že všechno kotvení uletělo s vlaštovkami někam do
teplých krajin a to co nestihlo ještě
uletět, tak už se rozhýbávalo.. Dali jsme tedy tatranku, cigáro, zavzpomínali
na nejtování a šli onen vertikální pochod smrti zase zpět, dědouš Ivan klel, my
se smáli a uvnitř jsme záviděli skupině, která šla do Meteoru.. Tímto
divadelním výstupem tedy vertikální skupina v podstatě ukončila svoji činnost,
až na jeden z dalších záchvatů blbosti…

To jsme se zase
po nevydařené návštěvě Kosuthu, kde podle informací Maďarů proběhla letní
povodeň a zcela změnila jeskyni k nepoznání a to tak, že se tam nedalo
v broďácích vůbec dostat, se vydali do jedné slovenské jeskyně (její jméno
už nechci slyšet) a náš vertikální úspěch se tedy zdárně opakoval.. Tentokráte
asi tak, že Kubeš nám asi 3
kilometry pochodu tvrdil, že už tam budem a když jsme
tam došli, tak se rozmazlení jeskyňáři navštěvující Slovinsko, Itálii a
„rodnou" hroudu Německou zřekli s čistým svědomím návštěvy této ušpiněné
zahliněné propástky.. Jako hrdina se zde projevil pouze Dědouš, který i přes
všechny nepříjemnosti do této akce šel bez mrknutí oka… Nutno poznamenat, že
když vylezl, oko mu tikalo docela obstojně a netvářil se na nás přátelsky…
Vertikální skupina se tímto okamžikem tedy zcela oddala všem požitkům, které si
do této chvíle užívala pouze skupina horizontální a to se vším všudy.

Po zbytek
zájezdu jsme tedy šli ještě jeskyni Béke (letos i s vodou) a přechod Baradlou z
Aggteleku do Josvafe, což je v podstatě 9 km turistická trasa, kterou jsme si tedy někteří
zpříjemňovali popíjením piva.. Ale fotky jsou z toho zas parádní.. Obě jeskyně
se šli volným tempem, hodně se fotilo, jsou opravdu nádherné a stojí za to si
je prohlédnout se vším všudy…

No
a protože skupina GUANO sdružuje samé kulturní a společenské občany, strávili
jsme pár příjemných okamžiků v termálních lázních v Myškolci, což byl balzám
pro tělo, oči i duši po všech těch vlčích strastech, které nás pronásledovali
celý týden, bylo parádní se vycachtat v horké vodě..Jeden z večerů jsme si
užili v místním slivovicovém a vínovicovém sklípku, zbytek večerů jsme trávili
příjemnými chvilkami u dobrot, které nám jako obvykle nachystal Honza a ty naši
kluci maďarský.. Popíjením piva a vyprávěním si veselých příběhů a zážitků z
různých expedic.. Byl to zas fajny zajezd… Ostuda se povedla, zásoby piva
jsme vypili a vše proběhlo, jak se řekne:"GUANO"