by Snad každý viděl horor z nějakého temného prostředí.Filmy jako třeba Pád do tmy pojednává například o mutantech žijící v jeskyních v Apalačských horách. Tyto za vlasy přitažené americké pohádky patří do scifi pojednání o tom není řeč,ale přesto se v jeskyni tu a tam nalezne něco co vyděsí i jinak otrlého speleologa.
Píše se rok 1989 a jsme na toulkách po Bulharském krasu.Doprovod nám dělají bulharští speleologové Boris a Sergej kteří se chvástají že nám ukaží místní kuriozitu.Po prohlídce jeskynního gigantu Prochodna zajíždíme autem k nedaleké vesnici,ocitáme se od vesnice asi 100 metrů když Boris ukaže prstem na díru v zemi.Pořád nic nechápu až do chvíle kdy bere do ruky kámen a hází ho do této asi 30 metrové propasti.Z této propasti se začíná ozývat děsivý mnohočetný štěkot.Ptáme se ho co to má znamenat a Boris nám vysvětluje že v této propasti který místní nazývají psí jáma žijí psi a to již po několik desetiletí.Ve tmě,samotě a bez lidské péče.Nevěříme a já ho podezírám z nějakého nejapného žertu.Vymýšlím teorii že tato propast musí být spojena z blízkou vesnicí nějakou chodbou a že psi odejdou touto chodbou pak domů až je přestaneme bavit.Boris se směje a vytahuje hrůzostrašné fotky těchto psů pořízené při jedné slaňovací akci.Na fotkách jde vidět několik vystrašených a rozzuřených psů.Z fotek je patrné že psi jsou v různém zdravotním stavu od většího zanedbání až po zbědované,vyhublé zombie podobající se spíše nějakým hororovým netvorům.
Vysvětluje nám že do té propasti spadla omylem březí fena která přežila pád a vrhla štěňata. Tyto psi se pak dále navzájem množí mezi sebou a postupně degenerují.Občas do propasti spadne jiná zvěř která je těmito psi roztrhána.Místní si na ně zvykly a chodí házet svá uhynulá zvířata z vesnice do této jámy.Zběžným a velice opatrným průzkumem této lokality se navíc zjistilo že na dně propasti je malý labyrint o hrubých rozměrech většího bytu a co víc nachází se zde celoroční slabý podzemní tok vody.
Mnozí lidé těmto příběhům nadále nevěřily a byly (nejen)do Bulharska vyslány různé expedice.Hlášené případy podobných nálezů se náhle začaly rychle množit.V Bulharsku, v Bezdenen jeskyni Pczelin, skupina polských speleologů opravdu objevila tuto smečku divokých psů, která prokázala jen malou reakci na světlo. Tito psi byli v bulharské jeskyni zcela určitě velmi dlouho,jelikož jsou na život v temných jeskyních zvyklí a přišli o zrak. Zoologové také zjistili na těchto zvířatech některé negativní morfologické až xenomorfní změny ve struktuře těla a hlavy. Vliv dlouhého pobytu v chladném a vlhkém prostředí s monotónním životem a špatnými stravovacími návyky přineslo tento zákonitý genetický úpadek.
Radomski i K. Grotowského (polští speleologové) zjistily přítomnost takzvaných jeskynních psů v Kuczeszka jeskyni Pasztera už v roce 1960, a psi jsou dnes hlášeny také v jiných jeskyních v Bulharsku. Některé příběhy o jeskyních psech se dokonce tradují již po několik generací. Nejstarší lidé z různých lokalit Bulharska o nich slyšeli od svých otců a dědů. Lidé někdy ani nevidí tyto psy, jen je třeba slyšel štěkot, když vyhodí mrtvé kozy, krávy, nebo jiná zvířata přes okraje různých propastí.
Vzniká těmito nálezy také silná otázka etiky.Je správné že speleologové ani místní lidé s podobnými jevy nic nedělají?Nebyl by přeci žádný problém tyto psi buďto humánně utratit nebo popřípadě zachránit.
Je otázka jak by se psi po vytažení z těchto propastí zvykaly na svět venku.Poprvé světlo,normální jídlo,lidé atd. Už vidím jak si rodina s malým dítětem navíc takového psa adoptuje.
Navíc je ironií že tyto jevy lákají turisty,a to je zase nezanedbatelný ekonomický přínos do jinak zapadlých částí Bulharska pro velmi chudé místní obyvatelstvo.Možná proto se k řešení těchto událostí nikdo nemá,vždyť která vesnice se může něčím podobným pochlubit?Někdo se chlubí vítězným obloukem,někdo zase se sochou svobody a jiný zase se psem v jámě.Hold jinej kraj jinej mrav.
autor: vicky
