by
Letošní výprava do Švábské Jury na vodní jeskyni
Falkensteiner, byla přesunuta z technických důvodů na léto. Tak trochu
nezvyklé… Vždy se jezdilo z jara, kdy je vody v jeskyni opravdu dosti
a taktéž srandy více zažito bývá.
Bohužel, nám jaksi z hůry přáno nebylo a smůla se začala lepit
na paty… V prvním termínu expedice se nám na cestě porouchalo auto, kdesi
u Regensburgu. Na Tondovo teréňáku odešly střiky a bylo vymalováno. Pokračovat
dál bylo nemožné. Pak nastaly personální problémy a jiné neplechy.
Inu, další týdny jsme doma truchlili, ale touha byla mnohem
silnější a tak se zorganizovala nová výprava. I na té nás provázely drobet
trable. A to především hnus deštivé počasí. Tři dny před příjezdem byly v celém okolí silné, pekelně přívalové deště. V den
příjezdu do základního bivaku to nebylo o nic lepší. Táborový oheň hořel tak
akorát na opečení buřtů a pak opět liják. Drobné obavy byly na místě.
Ráno počasí nic-moc, ale přesto oblékáme neopreny a
statečným krokem míříme k jeskyni. První pohled na ústí výtoku z jeskyně
je pohoda a do jisté míry i úleva na
nervy. Stav vody je velmi malý. Kaskády a vodopády jsou zcela suché. Voda
z aktivu odtékala boční cestou do spodního potoka. Oproti jarním výpravám
je pokles vody o 90 cm.
Sice bafuňářská pohoda, ale tak trochu „nuda".
První sifon po 680
m., byl zcela otevřený s luxusní vzduchovou kapsou 10 cm. Délka díky malému
stavu vody byla pouhých 8 m.
Při vyšším stavu vody se délka sifonu protáhne cca o 5 m. a vše se krásně uzavře.
Nutné je zde instalovat vodící lano i přes nízký stav vody. Teplota vody má
celoročně 8-9°C
,při vylití čaje či kafe stoupá na 9,5 °C.
Za prvním sifonem se prostory stávají velmi zajímavými a
mnohem krásnějšími. Za účelem foto-dokumentace vyloženě neodolatelné. V těchto
pasážích, tedy k druhému sifonu až třetímu, je pořízeno málo foto-dokumentace.
Se zkušeným teamem přátel, který se mnou tuto výpravu podnikl, šlo vše jako po
másle a samotné focení nijak nezdržovalo při postupu jeskyní. Ba naopak,tempo
bylo dosti „našláplé". Škoda, plavacích pasáží moc nebylo. Jindy krásné
vodopády si nyní pouze klokotaly a po hlasitém vývěru nebylo ani památky. Sintrové vany do polovic
napuštěné, tudíž jeskynní láznění a rochnění velmi slabé. Srdce těšila
překrásná krasová výzdoba, která má dosud panenský vzhled díky nesnadnému
přístupu. Díky Bohu!!!
Mimo nezbytné foto-dokumentace, bylo hlavně pro mne důležité
nalezení vhodného vyvýšeného místa cca.
v polovině pro suchý bivak, který bude využit pro překladiště materiálu
pro zdolání třetího sifónu a závěrečné zatopené části jeskyně. Tato výprava se
předpokládá uskutečnit v zimě.
Druhý sifon je celoročně uzavřen. Jeho zdolání je možné bez
potápěčské techniky, ale s notnou dávkou odvahy. Vstupní část sifonu
ukloněná pod úhlem 40 °, klesá do hloubky 2,2 m, pak následuje horizontální zatopená
pasáž cca.4,5m. a následné vynoření z 2 m. Sifon je trvale vystrojen 11 mm. lanem. Zde je dosti
obtížné transportovat i lehký materiál.
Celková délka jeskyně zatím činní 5,2 km. Takže nádherný
pochod s místy odpočinkovým plaváním. Posledních cca. 400 m., je celé zatopené, kde
prostory se rapidně zmenší a je nutné použít potápěčské techniky. Dodnes tyto
zatopené pasáže mají otazníky s dalším postupem. Bohužel, náročnost
transportu materiálu je značně velká a vyžaduje delší čas zdolání, dostatek
síly a velmi dobrý team. Snad se zadaří a možná se objeví nová cesta dál
s novými prostory.
Závěr. Výprava až na drobné nezdary, které k tomu
prostě patří, dopadla naprosto parádně a to vše s notnou dávkou humoru a s náladou
vždy veselou. Všem členům výpravy velmi děkuji za obětavou a nelehkou práci. Děkuji,
přátelé!!! Zvláštní poděkování patří Lájošovi, který celou dobu zpíval lidové
písně, podotýkám i pod vodou. Jirkovi se omlouvám za loket do nosu… fakt nehoda…
Jářku byla to po čertech nádherná pouť! Oujéééé!!!
Výpravy se zúčastnili tito Speleos Guános : Ivan „dědek",
Jirka „Trantumberk", Toník „Lájoš" a Tonda „St."
Zdaž
Bůh
Ivan
„dědek"
autor: lblazek
