Falkensteiner Höhle - 2. mise

Již dlouho sužovala vedra zemi a tak i tok spodních vod se
snížil na stav přijatelný. Inu,bylo na čase se opět vrátit do Schwäbische Alb a
pokořit 2. sifon v jeskyni Falkensteiner. Team se takřka na poslední
chvíli zúžil na čtyři členy. Bohužel – práce, neodkladné záležitosti, rodinné dovolené
a moribundus, nedovolily dalším Guános vyrazit s námi (Mrtvák jel Tour de
France, Skipi vodu ve vaně, Kozlíkům spadla na nohu traverza apod.)

Igorovo (Bída-Dr.Skála) expediční auto s kusem ledovce pod
kapotou, bylo opravdu parádně příjemné a tak pětihodinová cesta byla naprosto
pohodová při venkovní teplotě 38
°C. V základním bivaku jsme rozbili tábor, hrneček
na kafe a nechali chladit veselé plechy v potoce, který vytéká
z jeskyně. Než jsme stačili rozdělat oheň, spustil se hustý déšť
doprovázený slušně našláplou bouřkou. Ohlušující hromy a blesky, osvítily celé
okolí kam až oko dohlédlo. Strach byl na místě! Bylo nutné aplikovat několik antidepresív
v podobě veselých plechů a dalších veselých energetických nápojů. Za
hodinu se už nikdo nebál… A jářku všichni usli spánkem spravedlivým. Jediný kdo
rušil ohlušující rachot hromů, jsem prý byl já svým nelidským chrápáním. To
konstatoval druhý den při snídani nevyspalý Honza, který to měl opravdu
s první ruky.

Při přípravě do jeskyně, oblékání zřejmě sražených neoprenů
a nezbytná kontrola foto techniky, bylo zjištěno několik nemilých problémů. Tak
za prvé, což byl podstatný průser, bylo že se cca do 4 hod ženou další silné
přívalové deště. Dále Igor „Bída" a Renda měli s sebou bohužel pouze 3 mm neopreny. A to ke všemu
spodky určené na raft. A to nejlepší na konec. Igor zapomněl doma neoprénové
ponožky a tak šel v bavlněných. Obdivuhodné !!! Musím uznat, že i na
Moravě jsou opravdu drsní jeskyňáři, kteří se s ničím nemažou a nic je
nezastaví. Podotýkám, že voda měla pouhých 7°C. I přes tyto dosti podstatné problémy,
jsme vše tak trochu riskli a do jeskyně jsme šli.

Při vstupu do
mohutného vstupního portálu ještě naposledy naše zraky skoukli černé nebe,
které nic dobrého nepřinášelo. Někdo se pokřižoval jiný dal cígo. I přes
předchozí velká sucha bylo v jeskyni dosti vody. Je pravda, že některé
pasáže, které se jindy plavou se šli, ale i tak voda sahala ke krku. Občas Igor
utrousil, že mu je docela kosa a že má housera. Šlo se dál.. Díky nedostatečné
neoprenové výstroji se Renda a Igor zastavili před prvním sifónem, kde na nás
čekali. Já a Honza jsme pokračovali dál. Sifon měl oproti minulé výpravě
luxusní 8 cm
vzduchovou kapsu. Ta se mohla uzavřít každou dobou díky přívalovým dešťům. Čas
utíkal jako voda a my stále mysleli na proklatý déšť. Já a Honza jsme došli až
za Reutlingerův dóm. A takřka před „Umyvadlem", jsme se rozhodli, že otáčíme.
Přeci jenom jsme strávili v jeskyni něco přes 5 hod a to nás čekala cesta
zpět. Riskovat kejháky se opravdu nevyplatí za žádných okolností. Venku se
teorie potvrdila. Mohutné přívalové deště pohltily celou krasovou oblast
Švábské Jury. To se pak z Falkensteiner Höhle stane doslova rakev.

Je pravdou, že expedice nebyla 100% úspěšná a druhý sifon
zatím není pokořen. To už na tom speleo svěťáčku tak chodí. Pokaždé to prostě
nevyjde. Ale my jsme v naprostém klidu, protože „prostě 30 let". A to se
dá za takovou dobu stropit spousta lotrovin. Důležité a podstatné je, že jsme
se všichni ve zdraví vrátili domů a užili spousty srandy. A to je to hlavní a
zásadní !!!

Expedice Falkensteiner Höhle se zúčastnili tito Guános a
hosté: