Expedition Speleo Famili GUANO Aqua Apalucha Ohře 2015

A tak mne jednoho letošního
jarního dne, zčista jasna napadlo, zorganizovat expedici, nejen pro členy
Speleo skupiny Guano, ale také pro rodinné příslušníky, tedy také pro švarné-bohyně
manželky a naše milá speleo dítka. Bedlivě jsem přemýšlel, jakou tu správnou
řeku, pro tuto již plánovanou drsnou expedici zvoliti. S ohledem na
opravdu mladičký speleo potěr, jsem zvolil naší krásnou řeku Ohři, kterou máme
doslova za humny. Ohře opravdu není Kolorádo, ale i tak se domnívám, že první
drsný ročník naší Speleo femili Aqua Apalucha, se zapíše do všech vodáckých
cancáku, jako legenda a bude se nostalgicky pět u vodáckých táboráků. Ou
jééééé!!!! J

Termín jsem spontánně zvolil
na polovinu prázdnin. Emailem, jsem rozeslal všem členům Speleo klubu Guano
termín, celkový plán plavby a podrobné instrukce. Odezva členů Guanos,
byla velmi kladně nadšená a přihlášky na tuto expedici se jenom hrnuly.
Bohužel, všem členům a jejich rodinám tento termín nevyšel. Ale i přes pár
omluvenek se na Speleo femili Guano Aqua Apalucha přihlásilo 20 lidiček a dva vodáčtí
psi. Z toho přesněji: 5 nejmenší speleo potěr (nejmladší 3 roky), 3
odrostlejší speleo potěr a 12 dospěláků. Díky malému speleo potěru, bylo nutné
plavbu řešit pomocí raftů. A to dvou čtyřmístných, jednoho šestimístného a
jednoho velkého sedmimístného. Posádky si později podrobně rozebereme J. Pěkná flotila!!! Pevně doufám, že příští rok bude
flotila mnohem větší! Ou jéééééé!!!

Letošní teplé léto, nebyla ta
pravá zelená pro vodáky. Brutálně sluneční počasí, vysušilo spoustu toků
v Čechách. Bohužel, platilo to i pro Ohři. Ale to nás rozhodně
nezastavilo! Holt se bude prášit za pádly, hlavně že se pojede. Čekalo nás dva
dny drsné plavby a tři bivaky (díky bohu a Kozlíkům).

A nastal den-D, tedy sraz
všech posádek v základním táboře – Sokolov, kemp Dronte (203 km Ohře). O
la la!!! Noo, všeci jsme čučeli jako opařený… Tento kemp jevil již z dálky
značnou známku panku. Ale drsného panku! Před branou kempu se válelo takové množství
odpadků, že by pět tater mělo co dělat, než by to odvezly. Agresivní druh
masivních vos kroužil nad celým kempem jako supi. Při jakémkoli občestvení
nastal nálet mesršmitů, kteří nemilosrdně bodali a odnášeli pivo ba i celé klobásy.
Místo pro stany, bylo jedno velké knakoviště…netřeba toj-tojek. Linoucí se
zápach připomínal, jako nálet se svržením napalmu. Potetovaný, ale milý
majitel kempu a kiosku nám spontánně nabídl vakcínu tetanovky a žloutenky. Pak
ukázal na tabuli s místními kulinářskými specialitami jeho kuchyně.
Mohutným „Ahoj" jsem přivítal všechny členy Speleo Aqua Apalucha. Říkám „no
není to krása romantická!?", na to se postavil vodácký, odborářský předák Sidi
a společně se zastoupením ženské části expedice drsně prohlásil „ty wole dědku,
co jsi to vybral za kentusáckej bivak!??" Po velmi krátké poradě, jsme
usoudili, že bude tedy rozumné se přesunout do Loketského bivaku k místní
zbrojnici přímo u Ohře. Inu, bylo to rozumné, páč ty nabízené vakcíny, měl
majitel kempu několik let prošlé. Dále při pohledu na vedlejší stůl, kde seděli
přerostlí tetovaní hlodavci a okusovali údy pohřešovaných vodáků, jsem uznal
potenciál rychlého přesunu.

Loketská požární zbrojnice,
ba i samotná klubovna na hasičárně, se staly základním bivakem pro celou expedici.
Velké poděkování patří Kozlíkům a siru Blekošovi!!! Hned vedle zbrojnice je
nádherný velký a oplocený bivakovací plac s úžasnou pergolou a mega ohništěm.
Na sympatickém plácku vyrostlo stanové městečko. Od Ohře jsme byli cca 5 metrů.
I přes betelný proviant, včetně masivních zásob bahna a čutor
s plachetnicí, jsme měli legendární Pestaloci krčmu U Gárdnerů parádních
20 m, kde živý točený a nakládaný hermelín bylo velmi sexy.

První den plavby.

V ranních hodinách byl
masivní přesun do původního prvního bivaku, kde jsme převzali rafty a další
vodácký matroš. Po té následovalo přešíbování aut. A pak hurá na vodu!!! Ono
zas tak hurá to taky nebylo…Po hlubším prohlédnutí raftů, bylo zjištěno několik
závad. Tak na příklad, že některé plavidla ztrácí vzduch. To se vyřešilo hravě
dětskými prsty. Dětský speleo potěr nejdříve protestoval, že svými nebohými
prstíky nebude zacpávat díry v raftech. Bohužel jim nic nezbylo a tak se
během plavby s tím docela smířily. A díky tomu, pak ani moc nezlobily.
Plavba na Ohři Sokolovem je drsnej zážitek. Jeho romantické zákoutí
s odpadkami, zápachem splašků, hnusným kalem a plovoucími skvrnami ropných
látek, potěší zajisté nejednoho vodáka. Do řeky z několika podivných rour,
přitékají různobarevné, zapáchající chemikálie. PH vody bude asi taky brutální.
To jsme poznali, když se nám rozpouštělyplastové lahve s pivem, které se
chladily za plavidly. Při plavbě pod Sokolovem cca 4 km, byly viděny
v řece dvě zmutované ryby, připomínající slavné ropáky, které na kameni
kašlaly krev. Příroda se místy objevuje až po 5 km od Sokolova. Zde se najde i
zelená tráva, občas zmatenej pták. V těchto místech je už možné koupání,
ale v suchém neoprenu a hlavu zásadně neponořovat.

Ze Sokolova do Lokte je vody
docela dosti, ale bohužel je to totální olej. Při pravidelných zastávkách tzv.
soulodění a doplňování nezbytných ochranných tekutin, se běžně stávalo, že díky
větru jsme couvali zpět. Takže pak rozhýbat těžké rafty po vodě dalo zabrat.
Každá posádka s tím bojovala, jak se dalo. Šestimístný raft, kterému velel
zkušený kapitán, starý vodácký vlk Sidi, ťapal pod jeho mohutnými příkazy a
povely jako by měly spalovací motor. Jak se říká co pádlo to motor. Zato náš
sedmimístný raf měl pouze dva motory. A to mě (Dědka) a Jirku (Fosatýho
Ha"t"a). Naše statečné ženy, ze všech posledních sil vesele odpočívaly a kochaly
se hodně odpanněnou, spíše znásilněnou krajinou. No a děti, tak ty byly
v naší posádce opravdu moc fajn. Jejich oteklé prstíky, kterými obětavě
držely díry v raftu, je natolik vysílily, že spontánně upadaly do kómatu. Fyzicky
a psychicky zdrcené děti procitaly až v bivaku, kde jejich krákor, pekelný
bugr a střelba z praku, děsilo nejednoho opilce z nedaleké krčmy.
Další plavidlo, bylo rodiny Spáchalovců. Čtyřmístný raft, kde velitelem plavidla,
byla mamina Spáchalovců statečná Pavlína, kterou nerozhodilo takřka nic, si
dokonce raft přenášela sama a také její pádlo bylo hlavním motorem. Honza
(Sarka-Farka) si vodu doslova užíval. Při pohledu na něj, připomínal Ježíše
v posledním tažení. Ovšem, když si nasadil kšiltovku, tak na něj vodáci
pokřikovali Foreste pádluj! Ovšem asi nejdrsnější posádka byla v ozasení Blekoš,
Bobo (Six-killer), Tereza a malý Bobeš (Kachna). Tato anti-systémová posádka,
vyznačující se drsnou známkou panku, neměla velitele… Zato tato posádka měla
pravý dětský plovoucí motor v podobě Kachny, tedy malého Bobeše. Ten byl
navlečen do záchranné vesty, uvázán na lano a neboze hozen přes palubu. Ze
slovy vlastního otce, starýho Boba „plav a táhni" nemohl nic malý Bobeš dělat.
A tak se stalo, že nebohý malý Bobeš, přeplaval a odtál čtyřmístný raft celou
expedici. Ortodoxní vodáci v pruhovaných tričkách jenom čuměli
s otevřenýma držkama do kořán a tiše pluli dál. Pravda je, že se jejich
pádla během expedice nesmočila, ale zato se v základním táboře trochu
jejich čela orosila při vysvětlování sociálce a místním esenbákům, proč to bezbranné
dítě nechají tahat takhle těžký raft.

Hlavní je, že všechny posádky
zdárně dojeli do základního tábora živi a zdrávi, bez ztrát. Noční veselí všech
posádek se příjemně táhlo do ranních hodin. Brutální řev nastal při odchytu speleo
potěru, který musel samozřejmě zalehnout, aby nabral sílu na další den. Dědi
statečně kličkovaly mezi stany a jejich matky na pokraji fyzických sil je marně
naháněly se spacáky v ruce. Díky Ernyho uspávací pušce, se podařilo trefit a
uspat všechna dítka. Uspávací vakcína, byla natolik silná, že milá dítka
neprobudila v noci a nad ránem ani silná bouřka. A že to byly rány a
záblesky!

Druhý den plavby

Ranní budíček zajistili děti
s neutuchající energií a jejich bouchání na stany probudilo i drsný spáče
jako je Spáchy nebo Dědek. Samozřejmě s úsměvem na líci, jsem vylezl ze
stanu a bez sprostých slov, jsem přivítal nový krásný den. Při ranní kávě jsem
přemýšlel jak dětský spelo potěr utahat. Výsledek je jasně nemožný…Dnešní děti,
především ty kteřé se narodily do jeskyňářských rodin, nelze utahat legální
cestou. Nehledě na to, ty naše chytrá dítka si založila dokonce odbory a přes
to fakt vlak nejede. Takže tak trochu kontrolovaná anarchie a pevné nervy
s utišujícími barbituráty je jediné řešení jak to přežít. Ráno bylo nutné
přešíbovat opět auta do cíle plavby (kemp Liapor). Zpáteční šoférování do
základního tábora, kupodivu vyhrály manželky. To je náhodička, Co???

I přes noční bouřku a vydatný
déšť byl den zase jako malovaný. Sluníčko příjemně hřálo a Ohře dobře chladila
piváčky zavěšené na zádi raftů. Z Lokte do Varů již řeka drobet teče a tak
to bylo i veselé a naprosto pohodové plutí. I příroda je zde již krásná a voda
průzračně čistá. Asi 1,5 km pod Loktem je příjemný vodácký kemp. Zde je k dispozici
fajn jídlo, dobré pivko a příjemná obsluha. To se určitě nedá říci o kempech
proti proudu, které jsou převážně na vlastní nebezpečí. Z Loketského kempu
je nejbližší občerstvení po 8km u Svatošských skal. Tento úsek řeky má úžasnou
přírodní scenérii. Inu je nádherný, příjemně teče a s vydatným proviantem
je ještě hezčí. Při společném souloděním jsme již necouvali, nýbrž volně pluli.
Cílem zastávky Sidiho posádky, byla keška umístěná na 4 metrovém pilíři u
Svatošek. A tak vytáhl buben a do taktu zabubnoval rychlost 20 uzlů (37 km/h).
Jejich příď se náhle zvedla a za brutálně rychlého bubnování stylu Lombarda,
bicáka ze Slayrů, byli ta-tam. Ostatní tři posádky se nechaly pouze unášet
klokotem Ohře. Přece nehoří…Místy bylo vody pomálu, bylo nutné část posádky
vylézt z raftu a drobet zatlačit. Tyto problémy nemuseli řešit dva
pankáčský budhové Bobo a Blekoš. Jejich statečný plaváček, malý Bobeš je přes
mělčinu pracně přetáhl a oni mohli nerušeně meditovat dál. Pár kolem plovoucích
vodáků mělo náký hemzy, cosi o šikaně a tak. A tak se stalo, že pár hozených
šutráků potopilo remcaly a po pár lívancích pádlem už dali pokoj. Naše posádka
si užila také mnoho srandy. Především Jirka, by mohl vyprávět. Nejdříve nám
vypadnul z raftu. Prej mojí vinou. No nevím… Když nám konečně Jirka drobet
uschnul, tak ho ďobla vosa do čela. Opět mou vinou…Hmmm…Ono to bylo tak, že
vosa mě lezla po zádech. Statečný Jirka, že ji odpinkne. No a tak se stalo, že
si ji přihrál přímo na čelíčko. No a nasraná vosa mu drobet vyzdobila kebuli,
vopíchala nos a držku. Inu, upravila mu obličejovou fasádu, která připomínala
zvoníka Kvasimóda nebo zhulákanýho havajskýho domovníka. Byla to hodně vostrá
vosa, která bez mrknutí oka propíchla trojku plech! Ovšem nemohu, opomenout na
skvělý vodácký vylepšovák, který vymyslel sir Spáchy. Přišel s řešením,
jak naložit se zlobivým dítětem na palubě. Je to jednoduché a velmi praktické.
Zlobivé dítě zavřete do barelu a je klid. Jakmile stále hlučí a svým jekotem
otravuje zbytek posádky, postačí uvázat barel za loď na šesti metrové lano. Je
to velmi praktické, mohu jenom doporučit! Hodně vodáků se podivovalo, proč
táhneme barely za raftem. Na zastávce u Svatošek jsme vypustili děti
z barelů. Další zastávka na Ohři, konkrétně u Svatošských skal, také stojí
za to. Super zázemí se vším všudy. Doporučuji! Výborné místo pro vyblbnutí dětí
na hopsadlech, lanových překážkách a ponících. Ze Svatošek nám do cíle zbývaly
3 km, převážně oleje. Pohodovým tempem dorazily opět všechny posádky do cíle,
beze ztrát. To bylo radosti! Chviky čekání na odvoz raftů, jsme si krátili
přetahováním lana, dospěláci s dětmi o lihové paňáky. Po návratu do
základního bivaku, byl zapálen závěrečný slavnostní vodácký táborák. Zároveň
bylo slavnostní vyhlášení výsledků v několika disciplínách s předáním
medailí a diplomů za doprovodu ohňostroje.

Letošní expedice Speleo
Famili Aqva Apalucha 2015, byla prostě nádherná!!!! Ou jééééééé!!! Pohodová
nálada, skvělí přátelé, hodně sluníčka, no co si člověk může více přáti! Pevně
doufám, že letošní první ročník této speleo klubové vody Speleos Guana
(postrach všech vod a toků), bude míti do budoucna nadále trvání a stane se
z toho tradice klubu. Snad příští rok to vyjde více členům Guana a naše
flotila plavidel se zvětší. Jakou řeku pojedeme příští rok, je zatím veřejné
tajemství. Nechceme dopředu dávati vědět lokalitu, kvůli panice a strachu
ostatních vodáků, před naší veselou partičkou na běžném lovu motýlů J. Taže !!! Ahoooj!!!! Ou jééééééééé!!!!