Expedice "Vecchio Speleoputana Spinterogeno" - Itálie Terst 2011

Rok se s rokem sešel a pro
mne nastal čas naplánovat předprázdninovou zahraniční Guáno Expedici. Přípravám
jsem se začal důkladně věnovat již od února. Zaprvé vytvořit expediční team
z členů Guáno, za druhé vyjednat místo pobytu a samotnou lokalitu,
povolení pro jeskyně apod. Lokalitou pro expedici se stal Trieste kras Itálie.
Ubytování bylo v klubovně u kamarádů Gruppo Speleologico San Giusto. Přes
emaily nešlo všechno důkladně vyřídit, takže jsem protelefonoval několik pár
korunek, do vzdálené Itálie. Přes pár drobných problémů, které nechci
komentovat, jsem zhotovil konečný celkový plán expedice, termín expedice,
termín briefingu v Lokti, team a samotné jeskyně.

1.den (sobota) A byl tu den
odjezdu. Hurááá!!! Druhá posádka Lokeťáků (Lájoš, Tondy ST., Igor a Blekoš),
dorazila v ranních hodinách do Kynžvartu přesně na čas. Zde jsem se jako
pilot první posádky přidal a jelo se po cestě sesbírat zbytek expedičního
teamu. U Jardy to proběhlo rychle. Zato na venkovském sídle Skipiho a Karlose
jsme se drobet zasekli. Konzumace slivovice již před samotným výjezdem, mne
napovídala, co asi později nastane. No a nemýlil jsem se… Již pár kilometrů za
hranicemi rodné země udělali z mého auta tyto čuňáci pojízdný kompost. Na
odpočívadlech si nás lidé pletli s popelářema a drželi si od nás velký
bezpečnostní odstup. Není divu… Chlapcí se s tím jaksi moc nemazlili…litr
slivovice, flaška Myslivce (láhev od Skipiho maminky, pro případ nouze, kdyby
snad někdo onemocněl na expedici třeba sračkou) a konzumace bahna, se nedala stihnout
počítat.

Když už jsem si říkal, že nic horšího
nemůže přijít… Tak to přišlo… Mé speleo-auto první posádky před Salcburkem
jaksi razantně zpomalilo a jelo pouze na tři válce. Problém! Nezbývalo nic
jiného než sjet z dálnice a hledat servis. Našli jsme pouze dva otevřené.
V obou se shodli, že se jedná o rozdělovač a že ho bohužel nemají. Problém!
V čem už se neshodli, bylo zda pokračovat či ne. Problém! Mé nervy byly
silně na pochodu. Rozsekl to až Tondovo kamarád z ČR, který nám poradil
pokračovat, že se nemůže nic stát. Dodal :" blbá ženská ani nepozná, že to mastí pouze na tři válce a
bude tak jezdit celý život".. A tak se zapřáhlo zbytek koní a pokračovalo se
s omezenou rychlostí dál. Ufff, konečně cíl!!! Hurá !!! Majestátní
přímořské město Trieste nás přivítalo. Na jeskyňářské základně GSSG nás už
očekával kamarád Lupo. Po přivítání a vybalení cajků, jsem seznámil Bruna
s problémem na autě. Ten s úsměvem prohlásil, že to není problém.
Jeden telefon a bylo vyřešeno. V pondělí mi auto opraví samotný president
GSSG Furio. Věřte, že mi úlevou spadl obrovský šutrák ze srdce a s chutí jsem
zasedl k chmelomoku a vykropil kedlubnu.

2. den (neděle) I přes poruchu
rozdělovače a cukavé pohyby celého auta, jsem nechtěl narušit plán expedice. A
tak se ráno vyjelo vstříc Grotta di Trnovizza (délka 510 m, hloubka -96 m) Jedná se o jeskynní
klasiku Trieste krasu. Jeskyně není nijak technicky náročná, zato její krása a
historie je velmi lákavá. Zajímavostí této jeskyně je, že za války byla
využívána jako polní lazaret. Dále následuje vertikála 45 m a další krásné obří
dómy.Vertikály jsou velmi dobře strojeny lepenými kotvami s možností
vytvoření dvou lanových cest. Nádherná krasová výzdoba (z větší části mrtvá)
zdobí jeskyni od začátku až na samotný konec. Ve finální pasáži je nový objev
v podobě malé propasti a následující plazivky od speleo skupiny Boegan. Po
výlezu z jeskyně se počasí drobet pokazilo a tak jsme zamířili rovnou na
základnu na vychlazené bahýnko. Dnes měl volno náš expediční kuchař Tony, protože
jsme byli pozváni k Lupovi do jeho soukromého bunkru na výtečnou večeři,
skvělé víno a jiné dobrůtky. Večer byl naprosto senzační. Děkujeme.

3.den (pondělí) Ráno jsem
vyzvedl Lupa a jelo se opravovat auto. Šéf GSSG Furio a zároveň majitel autoservisu
hned poznal, jaký má auto problém. Vyslal nás koupit nový rozdělovač (180,-
euro). Samotná oprava trvala pouhých 10 min. Huráá speleo-auto ťapalo jako
dříve!!! Grazie mille Furio !!!

Díky opravě auta jsme ztratili
celé dopoledne a tak jsem na odpoledne zvolil malou a nenáročnou jeskyni Cicci
(délka 106 m.,
hloubka – 34 m.),
která spadá do katastru GSSG. Jeskyně má malý nenápadný vstup, který nás trochu
zaměstnal hledáním. Slunce nemilosrdně smažilo a prolézání buší bylo žůžo. Malá
ale krásná. Na vstupu propadl Skipi naprosté histerii z množství
agresivních slimáků. Ostatní se velmi bavili. Po každém návratu z jeskyně
jsme se jeli k moři odbahnit. To byl silný zážitek pro místní koupající se
taliány. No a pak následovalo veselé parkování v ulicích kolem základny. To
nesla těžce posádka Lokeťáků, kteří měli pravidelnou smůlu a náběh na infarkt.
Večer se hodnotil den společně s italskými kamarády, popíjelo se a baštilo
výtečné jídlo mistra kuchaře Tonyho.

4 den (úterý) Ranní příchod
k mému autu, byl naprostý šok. Na střeše auta, které stálo na velmi rušné
ulici, ležela má GPS navigace, kterou jsem zde odložil po příjezdu
z jeskyně. Ano, bylo to štěstí, které nás provázelo takřka celou expedicí.
Uffff!!…!! Dnešní plán byl navštívit další jeskynní klasiku Trieste krasu. A
to nádhernou Grotta Nemec (délka 430
m., hloubka – 114 m.) u obce Sanatorio. Vstupní propast má
vertikálu -38 m.
a je opět strojena lepenými kotvami. Jeskyně není technicky náročná, zato
obrovské dómy převážně tvořené suťáky a velké vyzdobené galerie jsou překrásné.
Bohužel některé sintrové stěny a jiná výzdoba je trochu poničena nápisy jmen
lidí, kteří zdolali jeskyni. To je velmi smutné. Italští jeskyňáři na to
odpoví, že jeskyní mají hodně, takže pár poškozených krapasů škoda není. No
nevím ….. Jako každý den, byl na výpravu zvolený bufeťák, který nesl ve speláči
jídlo pro celou partu. Musím podotknout, že jeskynní pikniky byly naprosto
skvělé. Trochu focení neminulo žádnou jeskyni. Dnes se muselo dokoupit pivo.
150 piv z ČR vyšumělo jako nic a my byli nuceni pít chmelovky různých
značek. Jářku, přizpůsobili jsme se rychle a překopali chutě na místní piváky.
Tekutiny se musí pravidelně doplňovat..To se nadá nic dělat… Pravidelně
v úterý a čtvrtek mají GSSG schůzi
a tak se večer stal společensky veselý. V tom jsme odborníci.

5. den (středa) Skipi, Karlos a
Blekoš usoudili, že dnes místo jeskyní dají den zéwel. A vyrazili vstříc
veselému dobrodružství velkoměsta. Zbytek expedičního teamu jel do nádherné
Grotta Tullio Tommasini alias Tom, ve které jsem již kdysi byl. Jeskyně má
délku 540 m
a hloubku -67 m.
Dle informací od Lupa , má být jeskyně příští rok uzamčena. A to cca. v -25 m pod vstupem, kde jsou
již připravena malá výklopná dvířka. Krásné lezení, kotvení pouze přírodní za
krápníky, je zakončeno velkým dómem. Na zdolání postačí 50 m a 60 m lana. Velký dóm, který je
částečně tvořen velkým suťákem obřích kamenů je zdoben fantastickou krasovou
výzdobou. Krystalové krápníky různých velikostí a rozmanitých tvarů nás
naprosto nadchli a po duši pohladili. Rozjel jsem focení těchto klenotů.
Nejlepší místo na focení byl právě již zmiňovaný velký kamenný suťák, který se
mě a Lájošovi stal osudný. Při focení detailů se s námi rozjela masa
horniny pod nohama. Velké balvany mě podrazily nohy, vyrazily blesk z ruky a
slušně namasírovaly záda, ruku a patu. Lájošovi balvan převálcoval nohu. I přes
nepříjemnou bolest rychle zareagoval a zastavil tok balvanů. A tím mně
zachránil před zavalením. Já jsem se v bolesti posbíral a odkulhal na bok.
Pak to pustil. Pohled na rozjetou masu mne mrazil. Opět jsme měli velké štěstí.
Ufff. Zpáteční cesta k východu přes vertikály a plazivky, byla bolavá.
Hlavně Lájoš trpěl jako pes. Večer bylo co rozebírat a mazat bolavá místa
zevnitř i z venku. No i naši veselý výletníci nezaháleli. Skipi měl na
hubě obří opar a začali jsme mu říkat leprák. Blekoše poštípali obří buzogoni a
jeho štípance připomínaly kůži varana. Na výletě se připletli k demonstraci,
natočila je státní televize, Blekoš dostal od somráka 20 centů a Karlos ztratil
během dne plachost. Inu večer to byl mimořádně veselý. Jářku standard Guáno!

6. den (čtvrtek) Díky bolavé
noze Lájoše, si dnes dali pauzu a odpočinek Lokeťáci mimo Blekoše. Dnešní plán
byl navštívit jeskyni spadající do katastru GSSG Grotta Omar (délka 325 m. , hloubka – 106 m.). Od rána bylo brutální
vedro a pochod smrti 700
metrů k jeskyni byl doslova očistec. Grotta Omar je
uzamčena velmi důmyslným systémem tří zámků. Po otevření dvou poklopů na nás
čekalo malá překvapení. Vstup okupovala havěť všeho druhu. Z každého druhu
zvířátka (mimo Jardy), jsme měli osobní fóbii.
Skipi z brutálních slimáků, Karlos z obřích pavouků, Blekoš ze
dvou macatých černých škorpionů!!! a já z klíšťáků. Bleee!! Jako hlavní
osoba pro strojení lanových cest na expedici jsem zatnul zuby a šel první.
Kurváá. Zvířátka jsem zdárně zahnal na ústup. Jeskyně se skládá z několika
vertikál, velkých vyzdobených dómů a jedné propasti – 60 m. Velký zážitek je přechod
nad propastí do zadních pasáží jeskyně po ocelových trnech s jištěním
pomocí 7 mm
repky. Trny jsou natlučené do stěny a jsou drobet více vzdálené od sebe. Chce
to použít delší kroky a notnou dávku odvahy. Kotvení pro zdolání všech vertikál
je pouze přírodní. Žádný fix či spit. Závěrečný dojem: nádherná, technická
jeskyně. Přechod z chladné jeskyně na sluneční výheň je parádní bekend.
Kamarádi na nás čekali na základně s navařenými dobrůtkami, které přišly vhod.
Jářku, pak následoval veselý večer s italskými přáteli, který se protáhl
do ranních hodin. Slivovice všem moc chutnala. A Karlos mastil na kytaru jako o
život, převážně kotlíkařinu. Ou jééé.

7. den (pátek) V ranních
hodinách opět vyrážíme vstříc jeskynnímu dobrodružství k obci San Pelagio.
Počasí se rázně změnilo a dešťové přeháňky kropily celý den vyprahlý Trieste
kras včetně nás. Ale to nám ani trochu nepokazilo náladu, protože na nás dnes
čekala Grotta Lindner (délka 825
m., hloubka -178m.). Jeskyně je samozřejmě uzamčena.
Jeskyně patří italským jeskyňářům z Gruppo Grotte Carlo Debeljak. Na
parkovišti jsme měli sraz přímo s prezidentem GGC Debeljak, který nás
k jeskyni odvedl (800m, zase pochoďák smrti) a vstup odemkl. Jeskyně je do
první třetiny strojena žebříky a klasickou ferratovou cestou, která nás dovedla
k jeskynnímu jezírku se zvířátkem proteus. Lidská ryba – macarát (proteus),
zde byla uměle vysazena a náramně se jí zde daří. Pak následoval vystrojený
komín do vyšších pater- meander chodba. Od tohoto místa jsme si dál cestu
museli strojit vlastním kotvením a lanem. Postačilo lano 60 m., několik smycí na přírodní kotvení a dvě plakety. Krásné technické
lezení v poslední pasáži lanové cesty bylo v podobě traverzu a
slanění 35 metrové vertikály do obrovského dómu, který má délku 350 m. Při zdolání konce
obřího dómu pomohly nainstalované traverzy a lanové cesty. Ty nejspodnější
patra jsou silně bahnitá. Celkový dojem z jeskyně je: nádherné a
neskutečně obří jeskynní prostory. Po výlezu z jeskyně nás přepadl pořádný
slejvák, který nám umyl overaly a lezecký cajk. Část teamu vylezla několik
hodin před naší skupinkou (Já Důče, Blekoš, Karlos a Skipi, neboli obětavý team
pro dokument s velkým zápalem pro podzemí). Kluci si zkrátili čekání
v krčmě v San Pelagiu při konzumaci stejku a piva. Ano, večer jako
obvykle na úrovni gentlemanů se táhl do ranních hodin s odbornými
přednáškami o gestrech, knacích a jiných specialitách. Expediční kuchař Tony opět
ukázal, že řád zlaté vařečky si každopádně zaslouží. Bravo!!!

8.den (sobota) Na dnešní den
jsem musel naplánovat menší jeskyni. Z důvodů odjezdu posádky Kozlíků
z neodkladných pracovních záležitostí. Grotta Mitzi je sice malá, ale pro
mne jedna z nekrásnějších jeskyní co jsem kdy viděl. Její délka činní
pouhých 75 m
a hloubka jest – 34 m.
Malý nenápadný vstup je doslova vstupem do podzemního ráje. K slanění
vstupní šachty postačí pouze lano 30
m. Dole jsou pouze dva směry kudy jít. Obě části jeskyně
jsou fantasticky vyzdobené vším, na co si člověk vzpomene, až se tají dech.
Nádherná bílá brčka, exentrické sintry různých tvarů, sintrové korály a krápníky
v podobě kukuřice v barvě jantaru, jsou hlavní dominantou této
panenské jeskyně. Do jeskyně se chodí velmi málo. Žádná výzdoba není poničena,
nic pošlapáno, nic počmáráno. Člověk měl pocit jako by do jeskyně vstoupil
poprvé. S nejvyšší opatrností jsme prolézali jeskyni klenotů. Srdce mi
bušilo nahlas nad tou podzemní krásou. Jeskyni „normální" člověk zvládne
prolézt a prohlídnout do hodiny. Ale já nejsem „normální" a tak jsem společně
se Skipim a Karlosem strávili v jeskyni 6 nádherných hod, převážně focení
a kochání. Tuto jeskyni hodnotím vším co se dá. Jedním slovem: Překrásné!!
Nechtělo se mi z jeskyně ven. Večer odjela druhá posádka Lokeťáků domů a
zbytek teamu pokračoval dál. Musím podotknout, že jakmile odjeli Kozlíci,
okolní ulice se totálně vyprázdnily a
dalo se zde zaparkovat několik náklaďáků. Zajímavé… Z toho měl srandu
Leprák.

9. den (neděle) Na poslední
jeskynní den jsme si nechali poradit od italských kamarádů a na doporučení jsme
šli Grotta Nono Prete (délka 348
m., hloubka -137 m). Tato středně velká
jeskyně měla rozžhavit fotoaparát … a taky že jo! K jeskyni byl nástup 750 m. Ufff, s teplotou 43°C na slunci to bylo
parádní. Malý nenápadný vstup jsme našli v buši poměrně rychle, bez
bloudění a to díky dokonalému popisu Bruna. Na vstupní propast je nutné 20 metrů lana. Kotvení
v jeskyni je kombinace spitů a přírodního kotvení. Jeskyně se skládá
z několika menších dómů, několik menších vertikál a krátkých plazivek. Opět
se zde najde výzdoba exenrických sintrů a krystalových krápníků. Na konci
jeskyně je nádherná propast -40
m. Je zde zapotřebí lana 60 m na vystrojení traverzu za
pomoci přírodního kotvení. Všude se nacházejí jeskynní klenoty. Nástup do
propasti je malá a úzká plazivka, která nemilosrdně ždíme lidské orgány a ve
finále vás vyplivne do vertikály. Spodní, menší dóm je zakončen krátkou
bahnitou plazivkou. Opravdu krásná jeskyně na konec expedice. Večer na nás na
klubu čekal Lupo s manželkou Danilou, která měla ten den narozeniny. Menší
oslava při dobrém pití a Lupovo jídle, které osobně vařil, bylo moc fajn.
Hodnotila se celá expedice „Spinterogeno", vzpomínalo se na krásné jeskyně,
zážitky a plánovalo se další expediční ročníky. Každopádně, což je moc fajn, se
z Brunem uvidíme na podzimní expedici-caves 2011 v Chorvatsku u našich
společných kamarádů ze speleoklubu Proteus.

10.den (pondělí) A nastal den
návratu domů i poslední posádky, čili konec expedice -caves Spinterogeno Italia
2011. V ranních hodinách jsme si zabalili věci, naskládali do auta a
uklidili základnu. Odjeli jsme se rozloučit s Lupem a nakoupili domů
vynikající víno od Serža. Pak nezbývalo než vyrazit k našim domovům a
rodinám. Cesta byla méně akční, než když jsme jeli do Itálie. Posádka sekala
latinu, protože zásoby alkoholu byly na nule. A auto šlapalo jako hodinky.
Takže paráda!!!!

Závěr: Expedici – caves
Spinterogeno Italia 2011, hodnotím velmi
kladně a osobně jsem velmi nadšen. Opět se zažila spousta dobrodružství a
jedinečné srandy. Expediční team kamarádů přistupoval ke všemu velmi zodpovědně
a profesionálně. Včetně veselých večerů, které Guáno proslavily již dávno.
Sedím doma, píši tento cancák, prohlížím fotky a vzpomínám na krásné jeskyně,
které se bytelně zaryly do srdce a mysli. Ano, byla to velmi, velmi zdařilá
expedice. Z celého svého jeskyňářského srdce velmi děkuji kamarádům
z Gruppo Speleologico San Giusto, především Lupovi, prezidentu skupiny
Furiovi a Omarovi, za příjemné ubytováním klubu, za krásné jeskyně, za povolení
ke vstupům, za domluvení kontaktů, za opravu mého speleoauta, dále poděkování
celé Gruppo Grotte Carlo Debeljak a Gruppo Speleologico Boegan.

Amici
GRAZIE MILLE !!!

Expedice
– caves Spinterogeno Italia 2011 se zůčastnil:

Ivan „dědek"(Důče), Dušan
„Skipi"(Leprák), Tonda „Karlos", Jarda, Tonda ST "Kozlík", Tonda „Lájoš", Petr
„Blekoš" a Aleš „Igor".

Zdař Bůh