Expedice Speleo Eis Rum LP 2012

Kdysi dávno jsem měl tu čest, spatřit
poprvé fotografie jeskyně SMK, od mého speleo přítele a vynikajícího jeskynního
fotografa Adrease Schober, Švábská Jura. Ledové království a krása mne naprosto
učarovala a kdesi v hlavě jsem si to uložil mezi unikátní projekty.
Letošní rok se stal tím pravým – zrealizovat expedici do SMK a otestovat, zda se
starý ledovec dobře hodí jako chladítko do alkoholických nápojů.

Přípravy na expedici byly
značně náročné. Především, oficiální povolení k vstupu zabralo dosti
úsilí. Díky přátelům z klubu HHVL, jsem dostal vysněné povolení, podrobné
mapy, GPS souřadnice a další cenné a velmi důležité informace.

Jeskyně SMK se nachází
v Rakousku, kdesi na území Totes Gebirge. Její délka má úctyhodných 68 km., dle nejnovějších
informací. Stále platí, že se jedná o čtvrtou největší jeskyni v Rakousku.
Z politických důvodů a čestného slibu nemohu blíže popsat přesnou polohu a
detailní informace zde na webu. Děkuji za pochopení.

Cesta do Rakous, byla pohodová.
Do auta nepršelo, zato v bivaku č.1, to
začalo být drobet nepříjemné. Vytrvalý déšť promáčel během chvíle vše. Po
teamové poradě, jsme rozhodli, že první noc strávíme v horské boudě. Teplé
jídlo a veselé bahno je prostě fajn.

Ráno vyrážíme do horského
terénu a na zádech si táhneme každý cca. 40 kg. Vydatné deštivé počasí nám vesele
kropilo roláky a jiné tělní orgány. GPS nám hlásila od bivaku č.1
k jeskyni 3 km
a to vzdušnou čarou. Trek nelehkým, místy brutálním terénem, dal do nohou 8 km. Těžké chvíle nastaly,
když jsme byli od jeskyně posledních 48 m. Tyto poslední metry byly zároveň také
výškové. Zde začalo hledání a velmi náročný průzkum nesnadným terénem. Naším
bivakem č.2 se stala kóta „pěti jeskyní" a zde jsme ponechali větší část
materiálu. Jediná cesta vedla několika vertikálami a římsami zarostlými hustou
klečí. Snad ještě větší maso bylo tyto pasáže slézat. Po několika hodinách
konečně úspěch! Hurá! Totálně promočení, značně unavení, ale šťastní stojíme
před vstupem do jeskyně. Bohužel, čas byl proti nám. Bylo 17 :00 hod když jsme
našli ten správný vstup. Jasné bylo, že návrat do bivaku č. 1 musí být zahájen
za světla a i tak bude značně náročný.

Proběhla porada a usoudili jsme,
že bivak č.2 bez spacáku nebude moc rozumný. Návrat domů, bez návštěvy jeskyně
a průzkumu starého ledovce, by bylo totální selhání celé výpravy. A tak jsme se rozhodli, že ponecháme všechen
materiál v bivaku č.2 a nalehko sestoupíme do bivaku č.1. Čas sestupu
opravdu svižnou chůzí trval něco přes dvě hodiny, nepočítaje malé odpočinkové
pauzy. Při sestupu nás opět trápil vydatný déšť a tak promočeni na kost, jsme
v bivaku č.1 měli náladu tak na jedno bahno, kafe a spacák.

Ranní budíček ve 4:00 hod nebyl
vůbec příjemný. Déšť vytrvale bubnoval do stanů a rozhodně se nechtělo
z teplých spacáků ven. Nicméně, rychlá nutná káva, zabalení stanů a rychle
zpět do skal zahalených do husté mlhy. Sebou jsme vzali pouze zásoby vody a
jídla. V bivaku č.2 (u pěti jeskyní), kde na nás čekal náš ukrytý
materiál, jsme dali rychlý bufet a pak hurá do strmého stoupání
s kombinací vertikál a ostrého vápence.

Majestátní vstup Elefant do
North Eis Systém, je v podobě ukloněného sněhového svahu pod úhlem 50°. Pro
jištění je nutné na sestup instalovat lano 50 m. Na cestě dolů je několik zrádných trhlin
a vykapaných děr, které mají až 10
m. hloubky. Zahučet do nich, by bylo krajně nemilé.
Mačky jsou zapotřebí pro celou severní část jeskyně, od začátku až do konce. Taktéž
ledové zbraně jsou zapotřebí, hlavě pro prvolezce, který strojí vertikály na
horu v ledu. Již po sestupu se sníh mění v ledové království a to všude,
kam oko dohlédne. Obří ledový dóm se pyšní několika ledopády a obřími ledovými
sloupy (Eis stalagmity), které dosahují v letním období až 20 m. Ovšem z jara, kdy
zde vládne ještě paní zima se sloupy tyčí až do stropu (cca 40 m.) a tvoří mohutné Eis
stalagnáty. Inu, překrásný pohled!! To mně věřte!! Stěny jsou zdobené obřími
ledopády, které vycházejí z chodeb, tedy cesty do dalšího systému SMK.
Nutné je zde použít závrtné kotvení do ledu, velmi dobře ovládat techniku a
práci s mačkami a ledovými zbraněmi. Připravit se na to, že některé pasáže
přecházejí do mixů. V severovýchodní části dómu se nachází sestup
vertikálou v ledu (-11 m.)
do ledových chodeb, kde je unikátní pohled na vrstvy ledovce a jeho stáří.
V zadních pasáží Eis Tunel jsou ledové peřeje stoupající do dalších hal.
Lezení v těchto pasážích vyžaduje několik lan, dostatek ledových kotev a
pekelné soustředění prvolezce s patřičnými znalostmi. Inu, krása do
posledního detailu!!! Lezení v ledu je prostě nádhera nepopsatelná! Ou jéééé!!!

Po osmi hodinách strávených
v ledovém království jsme započali návrat. Počasí se na povrchu zatím
docela umoudřilo a tak sestup přes bivak č.2 do základního byl v suchu.
Váha na zádech zůstala, ale s pocitem blaha a spokojenosti z jeskyně
to tolik nebolelo. Cestou se protrhala i mlha a tak bylo možné vychutnat si
pohledy na majestátní hory a horská jezera.

Závěr. Celou výpravu až na pár
detailů, které nebudu rozebírat, hodnotím velmi kladně.Celkový zážitek
z jeskyně, ta okouzlující nádhera ledového království se opravdu nedá
popsat slovy. Příští rok, ale tentokrát z jara, musí být opět podniknuta
další výprava. Jeskyně má několik vstupů do celého systému. A tak je možné, že
zvolíme jiný vstup a další kilometry pokoříme.

Velmi děkuji speleopřátelům
z Švábské Jury, konkrétně Wernerovi a Andreasovi. Taktéž poděkování patří
celému teamu, který se zúčastnil výpravy za skvělou spolupráci a nelehké úkoly.