by …Ili kako speleološki magarci, patke, guske, koze
i Guáno spasio Beavers dolje na jugu …
Letošní velkou expedici,
podnikla Speleoskupina Guáno na sklonku prázdnin a zamířila za Chorvatskými speleopřáteli
na území Istrie. Zde máme několik spřátelených speleoklubů, za kterými velmi
rádi jezdíme za účelem výpomoci, návštěvy místního nádherného podzemí plného
aktivů a samozřejmě i za samotnými kamarády. Přípravy na expedici měly hlavně
organizační charakter a stanovení plánu úkolů na samotnou výpravu. Naše
expedice byla oficiální a tudíž řádně nahlášená na ústředí chorvatských
jeskyňářů. Po dobu celé expedice nám byli vystaveny řádné licence (podobné
průkazce ČSS), které nás opravňovali se volně pohybovat a vykonávat činnost
v podzemí na území Chorvatska, a je včetně pojištění pro aktivity v podzemí
a taktéž pro speleopotápění. V případě nehody v jeskyni by zasahovala
speleozáchranná služba, konkrétně spolku jeskyňářů Istrie, která znala náš plán
expedice a taktéž naše časy pobytu v jeskyních. Rozhodně nedoporučuji lézt
nelegálně do podzemí na území Chorvatska. Pokuty jsou zde značně brutální!
Jóó.. a nastal den
odjezdu. Partička natěšených Guános, se už nemohla dočkat! Každý od brzkých
ranních hodin přešlapoval před svým domem zavalený speláči, lany a dalším
cajkem. Hlavní pilot Jirka všechny objel obřím speleoautem, které již bylo značně
naloženo nezbytným proviantem a pekelnou zásobou chmelového bahna. Kupodivu se
vše do auta vlezlo i s kytarou a tamburínou navíc. A opouštíme zasněžené
pláně Čech… Sněhuláci mávají… Jako
náčelník expedice jsem udržoval zdravé tempo, krutý humor a přesný plán výpravy.
Zato jako navigátor (má vedlejší funkce), jsem byl vyhodnocen „jako že na piču"
a tak jsem byl nahrazen Sidym (Nawaho-krev, stopař Guána), který navigoval auto
pomocí lišejníků, slunce a větrů bledé tváře na benzínkách. Dlouhá, značně
drsná a místy nebezpečná cesta na základnu přátel Speleo klubu Proteus, plná
nástrah rakouských důchodkyň, proběhla bez újmy na zdraví a psychiku. Snad jenom
pár drobných fó-pá…. A to že: …1. Lájoš „omylem" způsobil požár na benzínce u
Salzburku, …2. dále že: Jiřina vulgárně nadával a fyzicky napadl obchodníka
s občerstvením za to, že nechce přijmout marky a jídelní lístky za balíček
žvýkaček …3. Spáchy usnul na toaletách na Slovinských hranicích a my na něj
jaksi zapomněli a jeli dál (návrat byl jaksi komplikovaný, ale to zde nechci
raději rozebírat)….noo a za …4. Karlos tak dlouho přemlouval na jednom
odpočívadle cikánské Rumuny za účelem ponechat si jejich nezletilou dceru na
pokusy, až dostal do držky (dvě žebra, a vyražené zuby). Takže zas tak nic
zvláštního se nestalo a cesta proběhla jako jindy před tím. Inu ve stylu
Speleos Guáno (poznámka: "pchee" holt už jiný nebudeme…a rozhodně se měnit
nehodláme!).
Na hranicích Slovinska
s Chorvatskem na nás vehementně mával mladý pohraniční policista (netušíme
dodnes proč..) a tak jsme mávali za jízdy i my. Za to jeho dementní kolega se
drsně postavil do cesty (také netušíme proč…) s rozpaženýma rukama.
Bohužel netušil, že Jirkovo brzdy nejsou zrovna šlágr a tak jsme ho nechtíc
vyžehlili… Hmmm, takže nás drobet zdrželo prý nezbytné služební papírování o
pracovním (nechtěném) úrazu. Na základně speleoklubu Proteus na nás již
netrpělivě čekal náš skvělý kamarád Silvio a předseda Chorvatské speleologické
společnosti ze Zágrebu Juraj Posarič, aby přivítal oficiální a jářku slavnou
českou expedici Speleos Guános. Při příjezdu na základnu s doprovodem místní policie
drobet čučeli. S místními esembáky jsme to zdárně vyřešili jedním loveckým
salámem, dvěma vepřovkami a třemi petkami lahodného bahna. Nicméně Juraj
s námi měl pobýt na jeskyňářské chatě do rána… Zatraceně netušil, co ho
čeká… Než jsme vybalili osobní věci a mnoho lezeckého cajku, tak jsme čistě
preventivně vystříkali Biolitem (vysvětlení: byl v akci s 50 %
slevou) spací bivak. Podotýkám velmi důkladně! Proč? Inu z minulých
ročníků, jsme byli již vyškoleni bodavým hmyzem, který probodne 3mm plech,
mravenci-zabijáky a škorpióny, který prý nejsou podle místních nijak škodlivý
(hmm… aha… tak proč se s námi před dvěma lety nevrátil Ajfel??!!). Po
malém posezení před speleohaciendou s chorvatskými přáteli a menší
konzumací lahvinky s plachetnicí odjíždíme na večerní promenádu půvabného
města Poreč, pokoukat po tanečních párech. Po dvou hodinách se vracíme spět na
základnu a nastává vostrá záchrana přiotráveného Juraje Biolitem (poznámka: ten
přípravek opravdu funguje!). Chudák starý dobrý jeskyňář Juraj, který dle jeho
vyprávění přežil šest závalů, málem zařval při styku s českým hmyzovrahem.
České piváky, mléko jeskyňářů (Rumák) a proplesknutí s vynesením na
čerstvý vzduch ho dostalo spět na nohy. Pojal to velmi sportovně a na oplátku
vytáhl dva litránky rakie. Noční estráda, byla opravdu jedna velká taškařice
s dobrým koncem. I tak se ještě jednou omlouváme Jurajovi za drobné
zdravotní trable + předávkování rumáky a všem chorvatským jeskyňářům, za to že
jsme málem sprovodili ze světa jejich představeného.
Sobotní ráno začalo
hnedle pracovně. Po rozloučení s kamarádem Jurajem, který odjížděl
s dvojkou pod kůží směr Zágreb, jsme zasedli společně s mým
dlouholetým kamarádem a zároveň náčelníkem speleoklubu Proteus Alenem a naplánovali
úkoly a pracovní činnost naší expedice. Pro účely zahřátí a drobátek protažení
tělesních údů, též za účely měření plynu se vydal zmenšený team ve složení
Jirka, Lájoš a Karlos, do propasti Pošeš (-142 m čistá vertikála). Ostatní,
čili já, Spáchy a Sidy připravujeme dokumentační náčiní, pro odpolední focení
v jeskyni Baradine. K obědu se vrací operační team s info o
stavu CO2. Drobet zlé výsledky a to 5% CO2. Výměna sond
se též zdárně vydařila. Jinak dnešní den byl vyloženě odpočinkový a tak zbyl
čas též na návštěvu museum traktorů Silvia a drobet moře pro vypláchnutí vlka.
V podvečerních hodinách za námi přijelo milé překvapení v podobě
italských přátel ze speleoklubu San Guisto (Trieste-karso) Lupa a Danila. Společná
večeře a večerní posezení s italskými a chorvatskými speleopřáteli, byl
moc fajn. Musím hned na začátku pochválit naše expediční kuchaře Karlose a
Lájoše za úžasné žra-so!
Neděle. Od brzkého rána
slunce pere jako ďas a našeho Karlose, který má fobii spát pod střechou, vyhání
z oslího stanoviště spařené slámy, do stínu olivovníku. Turisté
přijíždějící z hor za krásou Istrie jsou kupodivu v harmonické pohodě
a spícímu Karlosovi v nehezkém spacáku pohazují drobné mince. Ostatní
členové expedice v klidu snídají a chystají se na dnešní výpravu do
podzemí. Již dorazil i Alen, který nám dnes dělal průvodce a vyrážíme vstříc k
jeskyni Piskavica. Karlose necháváme spát a nakládáme jej ve smrdutém spacáku
do kufru auta. Této části auta již odedneška říkáme prasečák. Po cca. 40 min.
přijíždíme do cíle. Parkování je jářku nevídané u staré salaše v lukách.
Čerstvě podojená selata na salaši dodali mléko, které je místní specialitou.
Pochod pastvinami k jeskyni při teplotě 36°C byl velmi výživný. Horizontální jeskyně
Piskavica (délka 1045 m)
s aktivním tokem, je naprostý světový unikát v podobě rovného stropu,
který se ladně nese nad korytem ve výšce od 1m do 3,5m v délce přes jeden
kilometr. První dojmy jsou, že tohle není práce přírody. Ale jo, je to tak! Fascinující!
Začátek je trochu „Sabadžák", ale pak je to naprosto pohoda, tedy až na finální
pasáže, kde je brutálně úzké plazení. Technicky nenáročná jeskyně, ale naprosto
nádherná! Ou jéééé! Večerní kultura doprovázená lahodnými tóny kytary mistra
Karlose neměla chybu. Linoucí se hlahol ze samoty haciendy do okolí venkova se
stal u místních populární. Mají nás tu rádi!
Pondělí. Náš pilot a
hlavní technik Jirka, měl bolestivou a bezesnou noc, kterou marně utišoval
barbituráty. Při nedělním výstupu z propasti Pošeš si cosi porouchal na stehenním
svalu levé nohy. Dr. Sidy a jeho odvar z babského ucha mu pomohl a Jirka
byl záhy jako Jura, po třech dnech aplikace. Bohužel i to se stává. Dnes se bohužel
nemohl zúčastnit mise a tak zůstal u vstupu do propasti jako povrchová hlídka. Dnešní
výprava byla do nádherně nadprůměrně obtížné jeskyně ponor Kolinaši. Jedná se o
43. nejdelší jeskyni na území Chorvatska dosahující délky 1278 m, její hloubka
sahá do -195 m. Díky dlouhodobému suchu panující na území Istrie a dobré
předpovědi počasí, jsme ponechali neoprény na základně. Tam dole jsme bohužel
uznali, že to byla chyba a drobet jsme máčeli naše nebohá těla ve vodě o
teplotě 8°C. Vstupní propast má vertikálu 51 m. Dole je místy hnedle voda
(začínáme postrádat neoprény). Hlavní chod jeskyně je říční koryto, které se po
340 m rozdvojí na slušně náročné meandry. Samozřejmě dno meandrů je tvořeno
vodou, různých hloubek. Všechen pohyb je tudíž tzv. na rozpor. Na každé větvi
je několik vertikál. Je zapotřebí větší množství lan a strojícího materiálu.
Díky častému aktivu vody je po jeskyni rozmístěno množství dřeva, sedimentu a
poznávacích značek z dob minulých, které zde pohřbil kdysi místní úřad.
Pro sběratele naprostý unikát. To, že lidé v Chorvatsku používali, a možná
ještě používají jeskyně a hlavně propasti jako popelnice, kafilerky a smeťák,
je bohužel holá a smutná pravda. Díky pár jeskyňářům, kterým to není lhostejné,
se pomalu podzemí čistí. I Speleoskupina Guáno se zapojila na několika akcích. Na
večer jdeme opláchnout těla do Jadranu a po skvělé večeři zasedáme za hudební
nástroje a při lahodných ochranných nápojích vychutnáváme zbytek večera.
Úterý. Po předchozím
dosti náročném dni si dnes užíváme nenáročnou, ale za to nádhernou jeskyni
Tribaňska Jama (-71 m.). Jeskyně nemá velké nároky na SRT, zato extrémně úzké
pasáže střídají nádherné obří vyzdobené dómy. Největší dóm, nazýván Div Očiju,
má délku 348 m. Zde se pokouším fotografovat bez složí, pouze na nachytané
pozemské světlo do igelitových pytlů (značka foto-Kocourkov), které Lájoš a
Sidy pracně naložili lopatami při západu slunce. Vypustit tak velké světlo
najednou je značně náročné a nebezpečné! Co čert nechtěl, díky extrémní explozi
energie kelvinů zařvali naše paštiky, salámy a jiné dobrůtky z našeho
piknik-cave košíku, který vždy taháme sebou. Inu stále platí, že láska
speleologa prochází zásadně žaludkem. Naprosto úchvatný je v jeskyni tzv. suchý
kanál (Crieva Bradko) o délce 419 m. Večer trávíme s chorvatskými
jeskyňáři u lahodného škopku. A je o čem vyprávět a na co vzpomínat. Naše
speleopřátelství je jářku staré a moc fajne. Také jsme tvořili pracovní plán na
další nelehký den.
Středa. Vyhlašuji stav
nouze a ohrožení, vyvěšuji obrácenou vlajku na haciendu!!! „Došlo český
bahno!!!" křičím a zbytek členů expedice propadá panice a depresi, vychlemtaných
200 prvotřídních bahen (značka bude zveřejněna příští rok, až nás budou
oficiálně sponzorovat!) je ta-tam… Od této chvíle musíme konzumovat místní
chmelo-moky a jiné výživné energetické roztoky. No každopádně lepší než
pumpičkou přes ohryzek! Smutný příběh…. Ráno odjíždíme na pracovní akci do
propasti Cenacolo (-56 m na vodu). Dole na nás čekalo vodní čerpadlo, které
jsme měli v plánu opravit. Bohužel, po hlubším zjištění závad, bylo nutné
opravu ponechat do dílny. Nezbývalo než 60 kg těžké čerpací monstrum vytáhnout
z propasti. Pomocí kladek a zručného pohybu na laně šlo vše jako po másle.
Práci nám drobet stěžoval řídký vzduch a pískot oxymetru, který řval při
snížené koncentraci kyslíku 16%. Po vydatném obědě na základně, se přemisťujeme
kousek za haciendu do malé jeskyně Vinski podrum, která se skládá pouze
z jednoho velkého dómu. Vstup je přímo z vinice. Malá jeskyně, ale
moc pěkná, inu taková odpolední siesta. Odpoledne na nás čeká explorace do
jeskyně, v které zatím nikdo nebyl. Slunce nemilosrdně topilo, takže každý
pohyb na povrchu byl opruz. Vstup do jeskyně prokopl malým motorovým kopátkem
na svém soukromém vinohradu kamarád Alena, při stavbě základů na malou pergolu.
V hornině se objevila puklina 30×90 cm a pod ní vertikála. Bylo nutné
vstup drobet rozšířit. K tomu nám skvěle posloužilo pneumatické kladivo.
Po hodině pikování vstupu a očištění nestabilních kamenů, sestupujeme já a Alen
po laně dolů. Vstupní vertikála je o průměru 1 až 1,5 m. a hloubka studně 12,5 m.
Dole zjišťujeme, že to pokračuje další studnou dál. 
Průlez mezi studnami je
velmi úzký, stěží se tam vejde noha natož hlava. Stav kyslíku byl velmi dobrý a
tak si dolů necháváme poslat kabel s elektrikou a pneumatické kladivo. Při
rozšiřování průlezu se střídáme, ale masivu je hodně. Práci nám znepříjemňoval
vytvářející prach. Po hodině a půl jde konečně prostrčit hlava a podívat se jak
to dole vypadá. Je vidět další studna elipsovitého tvaru o průměru cca. 1 m.
Dle poslechu dopadání nalámané horniny odhaduji hloubku dalších min. 10 m.
Bohužel čas nebyl na naší straně a tak ve večerních hodinách ukončujeme práce.
Na hoře na nás čeká vychlazené pivo pro spláchnutí prachu z jazyka. Všichni
jsou nadšeni, radost z nové jeskyně je nádhera a potenciál dole čeká.
Majitel pozemku, starý vinař se táže na jméno jeskyně. Zatím není, odpověděl
Alen. To jméno se musí určit a táže se mě, jak se jmenuji. Já na to, mé jméno
je Ivan. Starý muž slavnostně prohlásil…jeskyně se bude jmenovat Špilja Sveti
Ivan. A tak se stalo – mám tu svou jeskyni! Večer se na speleohaciendě patřičně oslavovalo.
Jářku rum tekl proudem a kytara s dalšími nástroji řinčela
v doprovodu mohutného krákoru jeskyňářů.
Čtvrtek. Dnešní
expediční den byl tzv. zevlácký. Jako každé ráno nás při snídani vítala speleozvířena,
která nám zvedala náladu. Hlavně kachny a husy, které nám předváděli pravidelně
Sodomu-Gomoru. Místní o těchto aktech mluví jasně „samo prcať". V dopoledních
hodinách jsme navštívili malou, pohodovou, ale velmi pěknou jeskyni Špilja
Bašarinka (-35 m). Až ze Splitu přijela na krátkou návštěvu geoložka Anna Sinižč,
za účelem návštěvy právě této jeskyně, o které psala odbornou správu. Odpoledne
jsme vyjeli za kulturou do města Poreč a trochu svlažit těla v moři. Každý
z nás pojal výlet drobet jináč. Někdo se věnoval keškám, jiný pešlům.
Každopádně dva členy expedice zatkla místní policie za nelegální vypůjčení
luxusního motorového člunu. Naštěstí se jednalo o maketu a pokutu spravila
jedena židovská anekdota a flaška rumu. Horší bylo spuštění alarmu
v marketu při nákupu suvenýrů. Ale o tom raději pomlčím… Zato na pláži
jsme vydělali nějaké kačky v poctivé hře skořápky. V tom byl velmi
dobrý Karlos v dívčím klobouku a Lájoš, který mu dělal volavku. Další
malér byl, když chtěl Spáchy přeplavat moře na druhou stranu. Držel se opravdu
statečně…než ho namotal lodní šroub nákladní lodi. Díky bohu, že loď parkovala
v místní maríně (tam jsme ho vyprostili). Jiřina, Sidy a já jsme se
zúčastnili plážového aerobiku pro německé seniory, s kterými jsme si užili
spousty taškařice. Jářku dlouhý den to byl a večer též…Ale sranda byla! Ou
jéééé!
Pátek. Již brzy ráno
odjíždíme na daleký sever Istrie za nádherně technickou a značně náročnou
jeskyní Ponor Bregi (- 279 m). Ve městě Pazin se scházíme s naším
průvodcem starým kamarádem Peterem (speleoklub Buje, speleorescue) a
pokračujeme dále k ponoru. Rozhodně není lehké najít tuto jeskyni. Drsná,
zarostlá a panensky zachovalá buš dokonale skrývá vstupní propast (-34 m.).
Následují další nádherně strojené vertikály s úžasným velmi nadprůměrným
lezením SRT. Tato nádherná technická jeskyně s aktivním tokem a hlavně i
přítokem je opravdu nářez. Vertikální studny padají do -279 m, kde se napojují
na aktivní kanál o délce 1339 m (zatím). Na této nádherné jeskyni se stále
pracuje a podnikají se zde velmi náročné explorační ponory na konci kanálu.
Kanál má několik polosifónů a několik stálých sifónů. 
V hojném množství se
zde vyskytuje macarát jeskynní (proteus anguinus). Bohužel tato nádherná, ale
zároveň drsná jeskyně si vzala již 5 lidských životů (během 26 let od objevu
jeskynního systému). Poslední smutná událost se stala před 6 lety při
potápěčské exploraci. Peter povídal, že tato jeskyně má největší procento
záchrany (respektive transportu mrtvého). Jeskyně v kanálu s aktivním
tokem má stále mnoho otazníků a obrovský potenciál. Kupodivu i přes dokonalé
maskování a odlehlost jeskyně jsme v druhé propasti našli motocykl (nešlo
nevyužít k focení). Každopádně tato jeskyně na letošní expedici naprosto
vyhrála! A to hlavně pro svou technickou a celkovou obtížnost. Jářku děkujeme,
byla to nádherná pouť!!! Večer nás pozvali přátelé ze speleoklubu Proteus na
večeři a kalbu do místní restaurace. Dorazil i můj starý přítel Nonad,
vynikající speleopotápěč, z čehož jsem měl velkou radost. Jářku zduněli jsme se
jako krávy, čím se dalo a co teklo, při vzpomínkách na staré časy. Co dodat,
inu nádherná večerní speleo-alko-pizza šou.
Sobota. Dnešní den
navštěvujeme propast Jama kod Baderna (- 76 m). Jedná se o velmi zajímavou a
technickou propast. Profil propasti je elipsovitý s několika skružovitými
patry. Spodek propasti tvoří velký dóm. Tato velká komora, byla ještě před rokem
plná vraků aut, mrtvých zvířat a dalšího nepotřebného pro člověka-dobytek,
který to tam vesele házel několik let. Dnes je zde čisto až na poslední torzo vraku,
který se nestačil rozřezat a vytáhnout na povrch. Vše díky speleoprojektu na
záchranu jeskyní „Karst Underground Protection Istra", skládající se
z několika speleoklubů Chorvatska a Slovinska, kteří se snaží o záchranu
přírody v podzemí a čištění po lidech-dobytku. Jsem velmi hrdý, že i
Speleoskupina Guáno je jeden z klubů tohoto projektu. Odpoledne užíváme drobet
moře. Při té příležitosti, zakusujeme pár žraloků, dvě tulení selata a jednu
pokusnou mořskou pannu na závěrečnou slavnostní večeři. Noční rozlučková
taškařice s chorvatskými přáteli se velmi zadařila.
Neděle. Den odjezdu do
rodné země. Vyrážíme v brzkých hodinách v domnění, že nechytneme
žádné „štau". Hmmm, tak to se trochu nezadařilo… Nekonečné kolony, koumání jak
to čekání zkrátit střídá bloudění přes přechody pro pěší a přes obce, které
nejsou v mapách. Pauzy si krátíme s pochybnými tureckými obchodníky
se zlatem, kteří se objevují snad na každém odpočívadle, hrou „vadí-nevadí". Po
probodnutí kola nožem přestáváme s těmito lidmi hrát společenské hry. Na
Ukrajině nám dochází definitivně benzín a prachy. Díky zkušenostem
z dramatického kroužku Bublinky a přirozeného talentu celé posádky,
vystupujeme s hudebním a částečně tanečním vystoupením za účelem vydělat
pár kaček na PHM. Kupodivu se daří a klobouky se plní. Takže, nejenže jsme
pokračovali dál s plnou nádrží, ale také se slušným kapesným. Ou jééé!
Pravda je, že při projetí našich státních hranic jsme jako vlastenci plakali
dojetím a líbali matičku zemi.
No, tak asi takhle to celé
bylo a doufám, že jsem nic neopomněl. Expedice proběhla v přísné normě,
kterou tvoří jedinečný přístup celé Speleos Guáno. Takže standardní, ba
klasická výprava, s jedinečnou atmosférou tvořenou skvělými přáteli Guános
a návštěvou nádherného podzemí. Všem členům expedice Maňána Speleos Tovar 2013 s celého
srdce děkuji. Ale především Velké poděkování patří speleopřátelům z klubu
Proteus!!! Puno hvala prijatelja!!!
Ou jééééé!!!
Pravdivé speleorčení expedice: Onaj koji gazi ima duge noge mu se žaba mrda
guzicu.
Expedice
Maňána Speleos Tovar 2013 se zúčastnili tito Speleos Guános:
Ivan
„dědek" (náčelník expedice, hlavní foto-dokumentace, tyran,
technik, na „piču" navigátor, rescue team, tamburýna a foukací harmonika + mohutný
krákor).
Jirka
„Jíra-pandrhola-lazaros" (hlavní pilot, hl. technik,
vedoucí rescue team, milovník žabích stehýnek, nejlepší břišní tanečník).
Tonda
„Lájoš" (expediční kuchta č.2, průzkumná sonda, milovník
slizu, veselá kopa, hra na bonga + brutální krákor, kamarád s kozama, sexy
figurant).
Milan
„Sidy" (nejrozumnější a nejslušnější člen expedice, stopař
kmene Nawaho, pátý člen třech mušketýrů, člen rescue team – druhý důstojník,
hra na harmoniku a ukulele, a kěškař).
Honza
„Spáchy" (palubní technik, spojař s družicí, plavec za
lodními šrouby, chemik expedice).
Tonda
„Karlos" (hlavní expediční kuchař, kapel-meister, hra na
kytaru, figurant, mistr hry „skořápky", majitel dívčího klobouku a humusáckého
spacáku, sexuolog přes drůbež).
Zdař
Bůh
Ivan
„dědek"
autor: ivan.KLE.
