Expedice "Jitrnice RA TA TA" SLOVINSKO květen LP 2010

Příprava na tuto výpravu, která
trvala pouhých deset dní, se šila doslova horkou jehlou. Do poslední chvíle se
nevědělo, kdo všechno pojede. Napětí by se dalo krájet, hafo pocuchaných nervů,
spousty sprostých pešlů, desítky e-mailů a hodně provolaných hodin na
telefonech nás v žádném případě nezastavilo!!!! A i přes personální problémy,
které nebraly konců tak nakonec 9.5. LP 2010 dvě posádky, z toho jedna
totálně bez plachosti, směle vyráží v dopoledních hodinách, vstříc
Notranjskému krasu-jeskyňářskému ráji, chcete-li.

Cesta přes Německo a Rakousko
byla naprosto bezproblémová… Inu, chtěli jsme ušetřit za Slovinskou dálnici a
tak jsme naše osudy ponechali mluvící krabičce s ženským hlasem… Hmmm…To
byla chyba! Ta bestie nás protáhla neskutečnými horskými cestami, kde i kamzíci
mají strach lézt. Naše skvělá zkratka nám prodloužila cestu o 250 km.. A ke všem čertům,
jsme si z ČR za sebou táhli černý mrak jako na provázku, z kterého
vesele pršelo celou expedici… Ve večerních hodinách jsme konečně dorazili do
vesničky Laze k Frenkovi a jeho Speleokempu. Huráá! Alespoň společenský
večer se mile vydařil!

V pondělí ráno vybalujeme
věci a chystáme se do jeskyně Za Teglovko (menší vertikální jeskyně na rozhýbání).
Bylo nutné zvolit dva šerpy tzv. otroky, kteří každé ráno nafasovali velká a
dosti těžká světla na focení. Otrok č. 1 Skipi a otrok č. 2 Karlos. Kupodivu
otroky dělali s nevídanou radostí a večer podlomeni v pase spontánně
děkovali a žádali o výprask! V odpoledních hodinách jsme rychle proběhli
jeskyni Skednena a pak se pěšky přesunuli do jeskyně s obřím portálem Vranja
pokochat se krásnými tvory macaráta jeskynního. V jeskyni zřejmě dlouho
nikdo nebyl a tak po velmi pomalém a tichém sestupu k jezírku, se před
našimi zraky objevilo hejno macarátů. Tito krásní jeskynní tvorové jsou velmi
plašší a tak při bližšímu přiblížení prchali pod převis, dál kamsi do
podzemního jezírka. Bohužel, se mi je nepodařilo přemluvit k nafocení
lechtivých aktů.. se asi urazili…pak už se neukázali.. Po přesunu na chatu
Honza (vrchní kuchař expedice) vykouzlil skvělý maďarsko-slovinský guláš. A
věřte mi, byl to koncert chuťových kanálků! Mňam!

Na úterý jsme naplánovali
jeskyni Najdena a to na celý den. Najdena Jama je v této oblasti nejdelší
jeskyní. Její délka činí 5 km.
a max. hloubka -125 m.
Bohužel, mapu jsme záhadným způsobem zapomněli na chatě a tak jsme ji
procházeli stylem jako objevitelé. Malý nenápadný vstup nás dovedl po lanech do
obrovských prostor bohatě vyzdobených. Fotoaparát běžel na plné obrátky. Spodní
patra nás ohromila ještě většími prostornými dómy. Na cestě k prostorám
zvaných Krokodýl, jsme nacvičili porod na legendární hliněné rodící ženě.
Hlavní porodník Mundy Skipi a asistent sestra Drvoštěp Mulisák. Spodní patra
jsou velmi bahnitá, místy na plazení a tak jsme vylezli zasekaní jako
čouňasové. Večer bylo maso na grilu, pivo,rum a šampus teklo proudem jako řeka
Soče. Jářku, juchalo se pomalu až do ranních hodin, páč ten den měl Honza
narozeniny a Jarda ho po půlnoci střídal ve svých narozkách.

Středa ráno byla pro některé
členy tak trochu krutá. A tak se rozhodli raději hlídat základní tábor. Zbytek
teamu jel na výlet do města Postojna dokoupit tekuté zásoby a navštívit
překrásný jeskynní Predjamski hrad. Inu výlet se znamenitě vydařil. Nejen
že bolo spousty veselí, ale ještě jsme opět záhadným způsobem neplatili
vstupné. Pravda je, že Mulisák v jeho zabahněných podvlíkačkách, které ze
zásady nesundával, připomínal potulného rytíře, který se vrátil z křížové
výpravy bez brnění. A tak se místní a turisté silně domnívali, že k hradu
patří…. My ostatní, jako jeho družina, šli vesele za ním. Pár turistů si nás s
obdivem fotilo. Hlavně Bajaju Mulisáka. Odpoledne část teamu opět v okolí
Laze, zalézáme do jeskyně Stota. Jeskyně není nijak velká ani hluboká, ale zato
bohatá na krasovou výzdobu a je naprosto čistá bez bahenní lázně. Radim alias
Geronimo se rozhodl pro menší špacír (13km.) k propasti Gradišnica – 280 m. Večer jsme vesele
ukládali do hlav data a baštili speleo čuníka na grilu.

Čtvrtek padla volba na
nádhernou jeskyni Mačkoviča. V této takřka horizontální krasově vyzdobené
jeskyni se nachází v zadních pasážích obří dóm , který má délku
úctyhodných 190 m,
tvořený velkým suťovitým dnem, sintrovými vodopády a jezírky. Po šesti hodinách
jsme opustili jeskyni a zamířili pomalu k chatě. Bohužel, díky neodkladným
pracovním záležitostem musel Skipi a jeho posádka odjed ještě ten den do ČR. Zbytek
teamu se večer družil se spřátelenou Německou skupinou jeskyňářů
z Švábské jury, ze kterých se vyklubali velmi známí fotografové Peter
Gedei, Andi Schober (Arge Blaukarst) a Werner Nasel(speleopotápěč HHV
Laichingen), kteří zde byli na foto-lovu se „zbraněmi" Canon D5. Náramně se jim
líbilo naše logo Guána a tak jsme je obdařili samolepkami a na oplátku dostali
překrásné jeskynní kalendáře. Kamarád Werner, parádní řízek, podobného gusta
jako Guános s námi poseděl déle a společně jsme plánovali ponor do jeskyně
Mordloch. Inu frojndšaft se vyplatil!!!

Všechna sranda a dobrodružství
jednou končí, tak i my jsme se museli odebrat v pátek ráno k našim
domovům a rodinám. Přes nepříjemnou zimu a celodenní vydatné deště náš team
šlapal jako nadupaná dobře promazaná speleo-mašina a humor s dobrou
náladou nás neopustil ani na vteřinu!!! Všem členům expedice Jitrnice Ra Ta Ta
velmi děkuji za pomoc při focení a za celkový profesionální přístup. „Tak
kamarádi zase někdy jindy v této v zemi zaslíbené pro jeskyňáře" !!!