by
Protože již dlouho jsme nezanechali žádné expediční GUANO v
cizích zemích, rozhodli jsme se to hodně rychle napravit. Maďarské jeskyně v
Aggtelecké oblasti jsou již u ZO 3-05 pravidelnou lokalitou, jenže letos na
podzim do toho zasáhlo i GUANO. V sestavě Vaňous (náš Hungaroznalec), děda
Ivan, muzejník Jarda, lékárník Zdenda, klokan Dušan přibylo i pár velmi
vážených hostů z Moravy (Bída a Dan) a později se připojili i stejně vážení hosté
ze Slovenska. Sesbírali jsme se různě po naší
krásné vlasti a vyrazili za naším věrným
kamarádem-průvodcem-překladatelem-šerpou-místní figurkou Kubešem a za kamarády
z Maďarska. Už před odjezdem se proslýchalo něco o tom, že nám Maďaři chystají
na uvítanou nějakou dobrotu.. Halásle bylo vynikající, mňam, mňam, mňau…
Den první – příjezdový proběhl ve znamení družení kolektivu, které se jako vždy
vydařilo..
Když jsme se vychrupkali (Ivan zas pořezal všechen porost od
pobřeží Atlantiku až těsně k Vladivostoku)..
Den druhý – Vyrazili jsme na první kousky, první v plánu je Meteor a
404-ka.. Nejhorší na těchto jeskyních je rozhodně přístup k nim, zjistil jsem,
že Maďaři zas nejspíš z nudy trošku přestavěli les a chvilku jsem si myslel, že
i bloudíme.. Guano má ovšem vynikající čich, takže jsme Meteor našli bez
výraznějších obtíží… Meteor v první části relativně zprudka klesá takovým
suťákem, poté přechází do horizontály, začíná výzdoba… Potom se sleze po
několika žebřících a vylezli jsme ve vrchní části dómu Titánů.. Protože chtěl
Ivan fotit, nesli jsme spoustu osvětlení a já viděl poprvé, že dóm Titánů je
fakt velkej.. Nejspíš proto se jmenuje dóm Titánů.. Výborně osvětlená výzdoba
brala dech.. Chvilku jsme fotili, chvilku očumovali a pak se vydali zpět. Jestliže
dolů je suťák fajn, tak nahoru je to past.. Jenže my jsme kulišáci a dělali si
značky cestou dolů, takže jsme celkem v klídku i vylezli na povrch. Začalo se
stmívat, dle plánu „budem sem jezdit
ještě 30 let" ,jsme si nechali 404-ku na těch příštích 30 let a vydali se zpět
na základnu. Honza s Kubešem nachytali naprosto vynikající halušky, takže papu,
družba v místní hospodě, družili jsme se opravdu výrazně, ale ve vší
počestnosti!!! Fotky z Meteoru zde.
Den třetí – čtvrtek jsme si dali tak trošku rekreační a vyrazili
ochutnávat místní dobroty do Tokaje.. Měli jsme domluvenou exkurzi a pochutiny
v jednom z místních sklípků. Taky měl Kubeš tento den narozeniny, tak jsme to
pojali i jako oslavu… Sklípek byl vynikající, 3,5 km chodeb, ve kterých
jsou buď flašky nebo sudy. Stěny jsou porostlé jakousi speciální plísní, která
byla měkká, hebká a chutnala po plísni… Nachálovali jsme se uzeným masem
zapečeným v chlebu, děda sklípkan-průvodce byl velmi hodný, maďarsky nám udělal
nádhernou a poučnou přednášku o tokajském víně(aspoň doufam), lil to do nás jak
do děravých kýblů a vlk se nažral.. Cestou ze sklepů jsme se zastavili na nákup
maďarských pochutin, neznabozi si šli koupit pivo na žízeň a na cestu.. V klidu
a pokoji jsme dorazili na základnu..
Fotky ze sklepa v Tokaji zde.
Den čtvrtý – pátek jsme dali jeskyni Rákoczi, moc
hezká jeskyně pro fotografi.. Chodí se tu převážně po žebřících a vlastně je to
spíš taková exkurzní jeskyně pro speleoturisty, ani overal jsem nevytáhl a
klučina průvodce nám svítil čudlíkem ve zdi.. Fotky z Rákocziho jeskyně jsou tady. Z Rákoczi se část expedičníků
rozhodla pro rekreaci v lázních v Miškolci a část pro jeskyni Kóssuth. Plán nám
trošku pokazil couvající domorodec nesledující zpětná zrcátka, který nepříjemně
označkoval přední část lékárníkova vozidla.. Řešení problému složité, ale
povedlo se.. Jelikož jsem byl v anarchistické části expedice a chtěl se jet
koupat, o Kóssuthu moc nepovyprávim.. Jen pro potěchu nepřejících bych
poznamenal, že když jsme dojeli nakonec v 17:55 do Miškolce k lázním a
zjistili, že v 18:00 zavírají, nebylo nám do smíchu…Fotky z Kossuthu zde.
Den pátý – sobotu jsme navštívili
zdejší další místní legendu, jeskyni Béke (Béke znamená mír, to vim). Vstup do
jeskyně je po schodech, kterých je snad milion. V Béke je suchá a mokrá část,
nejdřív jsme navštívili suchou část, několik krásných fotek a poté vyrazili do
mokré… Nejspíš jsme úplně nevychytali období, takže i v mokré části bylo sucho a krásná jezírka a
vodopádky se nekonali, což trošku zhatilo náš plán, chvilku jsme pokračovali do
hlouby jeskyně, která má tuším 6
km a poté se otočili a vyrazili zpět k východu.. Jeskyně
samozřejmě nestojí jen na vodě, i tak je velmi krásně vyzdobená a zajímavá. Ale
zaplavat si v Béke je prostě zážitek.. My s Jardou jsme vyrazili k východu o
chvíli dřív než hlavní část skupiny a užili si spolu několik krásných chvilek
sledováním souložících netopýrů, byla to krása.. Jen se holky a kluci trochu
styděli.. Večer jsme se ochutnali výborné steaky z mrtvých jihoamerických
kraviček od Honzy, jehož kuchařské umění bych zde rád vyzdvihl, staral se o nás
jak o vlastní GUANO..
Den šestý – neděli ráno jsme vyrazili k domovu, druhá část skupiny
šla ještě na návštěvu do Domici na slovenské straně maďarského parku:-) a poté
taky hurá domu. Moc se mi to zas líbilo..
Zdravím
Speles Klokan "Skipi"
A kdo že se této akce zúčastnil? Tady je komplet sestava:
Jarda "muzejník" (Speleoskupina Guáno, ZO 3-05)
Ivan "děda" (Speleoskupina Guáno, ZO 3-05)
Speles Klokan Dušan "Skipi" (Speleoskupina Guáno, ZO 3-05)
Honza (Speleoskupina Guáno, ZO 3-05)
Zdeny "lékárník" (ZO 3-05)
Dr. Skála Igor "Bída" (ZO 6-12)
Danny (ZO 6-01)
"Mareček"(Speleoclub Rožňava)
"Vrabček" (Slovenský kras)
autor: jarda.bartos
