DULŠ 3 (13. - 22.8.2010) - Jeskyňář.cz

Co se týče loňského roku, ještě bych se chtěl zmínit o tzv. Duhové lesní škole 3 (DULŠ 3), mezi mnohými jeskyňáři kontraverzní to akci. Nebudu se rozepisovat o smyslu či nesmyslu tohoto podniku, to je na každém, jaký si udělá názor, já se řadím k těm, kteří to berou jako pozitivní a přínosnou věc, rozhodně ve světle současné agresivní reality a prvoplánovitě komerčních tendencí v samotném jeskyňářském ranku. Ale ostatně, když už máme tu "demokracii", tak proč by si každý nemohl vybrat, co mu jde zrovna pod fousy. Odkážu tedy jenom na stránky DULŠ 3 a můžete mě třeba ukamenovat, že jsem se odvážil této akce zúčastnit.
Jediné, co beru trochu s nadsázkou, je ona zmínka o "licenčním kurzu – instruktor speleoalpinismu a speleologie", tam bych byl opravdu,
ale opravdu lehce zdrženlivý, jak by řekl soudruh Klaus. O to mi však vůbec nešlo.

Tak tedy, loňský ročník DULŠ 3 (již 11.od roku 2000) se konal ve dnech 13. – 22.8.2010 a zúčastnilo se jej 15 osob + 4 organizátoři + nějaký ten host či externí spolupracovník.
Počasí přálo tak půl na půl – občas lilo jak z konve a blesky šlehaly přímo nad stany, jindy pařilo jak na Sahaře. Základnou byla tradiční chata "Slonkovka"
ve Ztraceném údolí u Vápenné (Lesní čtvrť) na pomezí Rychlebských hor a Jeseníků.
Tam probíhala veškerá teorie + nácviky na lanech, stavby lanových lávek a lanovek atd.
Komplexní praktický postup vystrojení a odstrojení lanové cesty, včetně zakládání spitů
ručním vrtáním si každý zvlášť vyzkoušel v jednom z lomů nad nádražím ve Vápenné.
Netradiční-nouzové způsoby slaňování + bobrování probíhaly tamtéž.

Mým hlavním zájmem byly samozřejmě jeskyně. Navštívili jsme celkem tři
ve třech samostaných krasových územích, která jsou součástí širší jednotky
krasu pásma Branné, vyvinutého v krystalických vápencích.
Tou první byla Roušarova jeskyně v krasovém okrsku u Vápenné-Polky.
Tato jeskyně je zároveň zatím zdejší nejrozsáhlejší. Udávaná délka je 280m
(někde se píše i přes 300m), ovšem hloubka pouhých 6m mi připadá málo.
Vchod do jeskyně se nachází 10m nade dnem jednoho z četných lomů
nad Vápennou. Prostory jsou spíše chodbovité, korozně-erozního charakteru
a značně poznamenané řícením (důsledek těžby v lomech).
Ze skromné sintrové výzdoby je i to málo poškozeno či zničeno.

Druhou jeskyní byla jeskyně U borovice, náležející ke krasovému území Lesní čtvrti.
To tvoří několik úzkých pruhů krystalických vápenců, které kopírují průběh Ztraceného údolí.
Potok Obloučník (Suchý potok) se v jeho průběhu několikrát propadá a objevuje,
a to vždy pozvolna, nenápadně v sedimentech toku (jedno takové místo bylo bezprostředně
za chatou Slonkovka). Zdejší hydrologie je vůbec zapeklitá a záhadná (viz. práce L.Abta,
potažmo Zemana-Bruthanse-Vojtěchovské). Vede to k domněnce, že jednotlivé úzké pruhy
krystalických vápenců, táhnoucí se údolím, se sebou nemusejí hydrologicky
vůbec souviset. Zjištěné podzemní prostory jsou ve fázi mladého krasového vývoje,
nehluboko pod úrovní terénu a s největší pravděpodobností je tvoří jen složitá síť
neprůlezných krasových puklin a kanálů, trvale zavodněných.
Navštívená jeskyně U borovice je tak malou vyjímkou a možností vidět názorně charakter
místního trativodného systému. Jeskyni tvoří jakýsi člověkem prolezitelný fragment
podzemního občasného toku (v době naší návštěvy byl aktivován) o délce necelých 30m,
a to jen díky otevřenému propadu z povrchu do nejprostornějšího místa jeskyně.
Vstupní šachtice je skryta v těžko prostupném hustém smrkoví a je hluboká cca 6m. Ústí silně blátivým osypovým
kuželem do zmíněné prostory, uklánějící se ve směru geologických vrstev, které tvoří výrazně páskované mramory
s příměsí grafitu a flogopitu. V nejnižším místě vstupní prostory pak jeskyně pokračuje těsným kanálem, regulérní plazivkou,
proti proudu podzemního toku (ten zde mizí do neznámého pokračování snížením stropu na samotnou sedimentární výplň
trativodu). V průběhu postupu vpřed jsou patrny boční pukliny (jedna má podobu přítoku či odtoku).
Kanál má místy charakter tlakového rozpouštění (boční kulisy, facety).
Jen v jednom místě, zhruba uprostřed, se dá jakž takž narovnat a nahlédnout do boční suché odbočky.
Zato samotný závěr připomíná "ježka v kleci", kdy je nutné se za mírně nepřirozených pozic krkolomně propasírovat
mezi šikmými mramorovými plotnami. Nejzažší dostupný bod tvoří dvě rozvětvené pukliny, kterými voda přitéká.
Z díry jsme samozřejmě vylezli za tmy, durch mokří a obalení mazlavým sajrajtem.

V rámci povrchové exkurze jsme ještě nakoukli k vyústění známé vývěrové jeskyně
Za hájovnou, na začátku údolí. Ta byla toho času neaktivní.
Další lokalita se nachází jen několik metrů od chaty Slonkovka,
v proláklině vedle silnice údolím. Pod strohým názvem jeskyně Vyvěračka
se skrývá pod přerostlou buření občasný vývěr (při zvýšených srážkách).
Toho času byl vstup do jeskyně zatopený vodou, včetně celé prolákliny,
avšak funkce vyvěrání nebyla aktivní. Dlouhodobější pozorování prokázalo,
že do hloubky 5metrů bývá jeskyně převážně suchá.
Její pokračování naznačuje série závrtů ve směru podél silnice ke Slonkovce.

Třetí navštívenou jeskyní byla Rasovna, jakožto zástupce krasového území Na Pomezí.
Rasovna je dostatečně známa z literatury. Opět se ale různí údaje o délce a hloubce –
např. nedávno vydaná "bible" Jeskyně udává hloubku 60m, přitom ve skutečnosti je doloženo měřením přes 75m.
Jeskyně je vytvořena v několika úrovních a je součástí rozsáhlejšího, doposud nepříliš rozluštěného systému
(např. koncové partie Rasovny a zpřístupněných jeskyní Na Pomezí jsou od sebe vzdáleny jen několik metrů
a komunikace byla prokázána průvanem). S tím souvisí i nejasná hydrologická situace.
Nejspodnější části Rasovny bývají zaplavovány až do výše 5m.
Spekuluje se také o hydrotermálním působení při vzniku systému Na Pomezí. Nepoškozená krápníková výzdoba se zachovala jen v obtížně dostupných částech,
kam se také vypravila naše exkurzní skupina o počtu 5 osob
(druhá skupina navštívila spodní patra).
Jakýmsi rozcestníkem je tzv. Řetězový dóm alias Řetězák.
Odtud vedou odbočky různými směry. Lze se i vyhnout a obejít
první "zahřívací" úskalí v podobě skluzavkové plazivky "Myší díra".
My jsme ji samozřejmě museli povinně absolvovat.
Naše grupa vlastně vznikla na základě osobní iniciativy, jelikož jsme si usmyslili,
že chceme vidět na vlastní oči raritu zdejšího krasu, a to obří dvoumetrovou záclonu.
Nebylo to ovšem "zadarmo".
Záclona se totiž nachází na samém konci strastiplné cesty, s hned několika prekérními "kalibrátory".
Název jeskyně Rasovna je tak nasnadě a samotná cesta k zácloně je také označována
jako "jeskyňářská maturita". Největší sranda je, že se po vyfocení si záclony musíte vrátit stejnou cestou
zpět do Řetězáku. Ono to ale není tak hrozné, je to jenom o psychice.
Pomalu, ale jistě, jsme to nakonec zvládli všichni. Po dvě a půl hodině pobytu v jeskyni.

V rámci oddechu byla navštívena notoricky známá
(bohužel již značně vyrabovaná) mineralogická lokalita
Vycpálkův lom u Vápenné, s případným koupáním
a jako bonus jsme si v předposlední den užili
adrenalinu praktické montanistiky, se vším,
co k tomu patří, včetně zaníceného odborného výkladu
(obzvláště úsměvně působila realizace základního pravidla "hlavně nenápadně").