by
Měl to být klasický pracovní týden, tak jako každý rok na začátku července. Akce, na kterou si vždy všichni brali dovolenou dlouho dopředu. A přestože dobře vyšly i svátky na pondělí a úterý, byla nakonec účast velmi slabá. Vytrvalci, kteří přesto dorazili, tak během těch 10 dní bádali nejen na našich lokalitách, ale z důvodu malého počtu vypomáhali různě po krasu, kde se dalo. I takový týden měl svoje jedinečné kouzlo.
První den (pátek) povrchová kontrola okolí základny a propadání V Jedlích. Červnová vichřice tu v lesích zanechala pořádnou spoušť. Základna naštěstí stojí, ale jen pár metrů za ní leží pětatřicetimetrový smrk. I les nad jeskyní Dagmar pěkně prořídl a tam, kde dřív byly vidět jen smrky, dnes prosvítá modravá obloha. Od poslední květnové akce jsem se do propadání V Jedlích zatím bohužel nedostal, tak jsem byl zvědavý, co zde vydatné květnové lijáky způsobily. A pohled to nebyl hezký. Koryto potoka nese stopy po dravém toku, je zaneseno naplavenými klacky a štěrkem. Stará výdřeva ve 2. ponoru se i s přilehlým podmáčeným bahenním svahem částečně sesula a je do výšky 1,5 m ode dna zanesena náplavou. Podle stop si lze domyslet, jak to tady vypadalo: 1. ponor takové množství vody ani zdaleka nemohl pobrat, voda se valila dál do 2. ponoru, tady odtok také nestíhal a dravý proud navíc postupně ponor zanášel naplaveným materiálem. Ve 2. ponoru se vytvořilo jezero, jeho hladina postupně stoupala až dorazila k hrázi bránící přetečení vody do jeskyně V Jedlích. Voda hráz podemlela a zespod odnesla největší kulatinu, která teď zůstala viset zaklíněná do výdřevy ve 2. ponoru a naznačuje, kde až byla hladina. Následně hráz přetekla a byla vymílána přepadajícím tokem. To co nepobraly první dva ponory tak odtékalo do jeskyně V Jedlích. Situaci tam zkontrolujeme až zítra. Jedelský potůček dnes teče velmi slabě, ztrácí se v 1. ponoru.
V sobotu byla účast nejhojnější (Bramborák, Eternit, Vláďa, Termit s Lídou, René a já). Toho jsme využili a dodřevili jsme poslední stěnu sondy v Mlhově závrtu. Před pauzou na oběd jdu s Vláďou zkouknout situaci v jeskyni V Jedlích. Po přetečení hráze v květnu voda tekla Starou chodbou ke Štěrkovému sifonu, do síňky těsně před ním už se nedá dostat, průchod je zatarasen naplavenými klacky a ozývá se odtud voda z 1. ponoru. Střelecká úžina bez vody, jsou zde zřetelné stopy po vodě, která odtud vytékala, tekla Meandrovým dómem až do Honzovy chodby, která je teď zanesena ještě více než v roce „znovuobjevení" (2008) a je taktéž bez vody. V odtoku za Klíčovou dírkou je sucho a na dně plazivky směřující k síňce se skalním mostem leží uhynulý netopýr. Propad v Meandrovém dómu je propláchnutý vodou, pár kamenů už ze závalu ve dně propadlo dolů do níže položené síňky se skalním mostem. Ještě párkrát se tudy voda prožene a průstup ke Klíčové dírce z opačné strany (přes propad v Meandrovém dómu) bude volný. Po obědě Eternit odjíždí a my se vracíme na závrt a vytaháme ještě 60 kýblů (první byl plný žab a brouků, další už s mazlavým blátem).
Následující dny trávíme kvůli nedostatku lidí na Dagmaře pracovně-exkurzně na jiných lokalitách po krasu. V neděli jsme byli s Alešem vypomoct Vilémovické skupině. Cílem bylo roztahat hadice na připravované čerpací pokusy ve Vilémovickém propadání. Při té příležitosti jsem měl možnost poprvé si prohlédnout tuto krásnou jeskyni. Nedělní večer naši sestavu na Boudě doplnil i Šmudla a s kytarou a spoustou lahodných tekutin sedíme ještě dlouho do noci u ohně.
V pondělí jdeme s Vláďou pomoct Alešovi do Propástky u Verunčiny jeskyně v Suchém žlebu. Ve třech lidech jsme s jednou překládkou vytahali na povrch 40 kýblů.
V úterý jsme práceschopní opět jen dva a tak jdeme zase pomoct ostatním. Vláďu odvážím do Vilémovic, kde se přidává k Davidovi s Toničkou a jdou vytahovat hadice z Daňkova žlíbku. Já přibírám Aleše a vyrážíme na jedenáctou na parkoviště u Macochy. Tam už se převlékají kolegové z Devonu a krátce po nás přijíždí i Jindra z Topasu. V této nezvyklé sestavě (4 ZOčka) jdeme do Propasťovitého bludiště. Devoňáci jdou okamžitě kopat do Písčité chodby, nás Jindra bere na exkurzi přes Hlavní dóm do Krystalové síňky. Zbytek jeskyně si necháváme zase na jindy a vracíme se do Písčitého dómu pomoct při těžbě. Vzduch tady pořádně cirkuluje a můj několik dní v jeskyním blátě namáčený overal tu dokonale vysychá. Těžba probíhá díky těžebním lanovkám a dostatečnému počtu badatelů velmi svižně, těžený materiál je prvotřídní kvality (suchý, písčitý, dobře se kope, nelepí se,… prostě ideál) a tak dnes nakonec končíme při počtu 300 vytěžených kýblů. Po této výživné akci směřujeme naše kroky k zasloužené relaxaci u Němců.
Po tolika náročných dnech si dopřáváme další dva dny odpočinek – Vláďa dostal první lekci jednolanové techniky, přijel Mirek s rodinou a Tom, udělali jsme si exkurzi do Balcarky a povrchovku na Holštejnsku.
V pátek přišla na řadu i Dagmara. Skap vysoký, obvykle suché sintrové jezírko v Dómu nádob bylo do poloviny napuštěné vodou, v propasti II 7 m vody. Odpoledne drobné dodělávky na výdřevě Mlhova závrtu a v podvečer provedl Jurajda z Myotisu Dagmarou exkurzi. Po setmění si děláme procházku k Tarťákům, kde se slavili Edovy narozeniny a s kamarády probíráme dění po krase.
Další sobotu z nahlášených posil dorazil nakonec jen Bramborák. Rozhodli jsme se definitivně vyřešit otázku sondy nad 2. ponorem ražené v navážce z vápenky, která se (i když byla poctivě vydřevena) po jarním tání v roce 2004 sesula a z původních 8 m zůstaly volné jen 4. Napůl zasypaný železný žebřík se nepodařilo vytáhnout, tak jsme ho alespoň těsně nad sedimentem upilovali a zachránili jeho torzo. Tato sonda je teď připravena k likvidaci. V Mlhově závrtu jsme dodělali rozpěry a v pozdním slunečném odpoledni ještě jedeme do Sloupu, do Kůlny. Bylo potřeba prohlédnout stav uzávěry Křížových jeskyní, kde se ulomil jeden z pantů, aby Bramborák viděl, co s sebou příště vzít, ať uzávěru opravíme.
A to je konec našeho pracovního týdne. Na neděli zůstalo jen vyklízení a uklizení základny. Pracovní týden díky nezvykle nízké účasti neproběhl úplně podle představ, na našich lokalitách jsme se kupředu moc nepohli, zato jsme přiložili ruku k dílu jinde po krasu a viděli tak spoustu dalších nádherných míst, které Moravský kras pod povrchem ukrývá.
autor: lblazek
