Dagmaráci v Chorvatsku (27.9.–2.10.2016)

Na přelomu září a října se naše skupina zúčastnila pod vedením slovenské jeskyňářské skupiny JK SSS Aragonit pracovní akce pořádané v Chorvatsku ve vesnici Nova Vas poblíž města Poreč (poloostrov Istrie). Vedení akce se ujal předseda Aragonitu Eduard Piovarči (Edo). JK Aragonit jezdí do okolí Poreče bádat pravidelně již spoustu let. Protože jsme se při spolupráci na Malé Fatře osvědčili jako zdatní kopáči, byli jsme na akci v Chorvatsku tentokrát přizváni.

Úterý – středa

Po odpoledním odjezdu z Brna jsme se sešli s druhým autem v Mikulově a udělali poslední nákup na cestu. Po příjezdu na slovinské hranice okolo půl jedné v noci bylo díky zpoždění slovenské skupiny rozhodnuto udělat delší přestávku na spánek. Před rozedněním dorazili Slováci a pokračovali jsme společně v cestě, do místa příjezdu jsme dorazili po osmé hodině ráno. Skupina se mnou na palubě dojela o něco později za doprovodu Šlimcových nadávek, což bylo způsobeno tím, že nám druhá (navigátorská) skupina ujela a dědin Nova Vas je tam podle všeho alespoň milion. Vzhledem k pozdnímu příjezdu a únavě všech posádek (slováci navíc jeli bez přestávek) jsme vyhlásili volný den s návštěvou asi 5 km vzdáleného moře. Byli jsme ubytováni ve speleologické boudě poblíž jamy Baredine. Navzdory označení bouda se jednalo o prostornou kamennou stavbu se sprchou a kuchyní. Okolo ní z nějakého důvodu pobíhaly krůty (nebo něco takového, co já vím, prostě velcí hnusní ptáci).

Chorvati pravděpodobně všechno, co žilo v moři, už prodali turistům a proto jsme kromě sumýšů během potápění nic zmínkyhodného neviděli. Přitomnost sumýšů byla pravděpodobně způsobena tím, že mají nechutné maso a na rozdíl od ostatních ostnokožců si nebudují vnitřní kostru (mají ji zredukovanou do mikro-kůstek) a není z nich tedy co prodat, navíc vypadají jako hovno. Po návratu od moře, kde se vůbec nic zajímavého nestalo, následoval přivítací veřírek, který rovněž sloužil pro seznámení členů obou skupin, kteří se velmi často neznali.

Čtvrtek

Pracovní akce tento den začínala budíčkem v šest ráno. Některým členům se podařilo vstát jen proto, že ještě ani nestihli usnout. Práce probíhaly jak tento den, tak i po zbytek akce na dvou lokalitách – Vergotina pečina a Baredine II. Vergotina pečina je tvořena dlouhou klenutou chodbou, na jejímž konci při minulých akcích Aragoniťáci objevili pokračování – krápníkovou síňku, několik plazivek a dokonce druhý vchod. Akce zde proběhla v podobě hloubení sondy pod pravou stěnou hlavní chodby a zúčastnili se jí Šlimec, Vojta, Aranka, Jana a Otrokář. Práce šla svižně, zatím ale nebylo objeveno nic zajímavého.

Druhá akce proběhla v Baredine II, což je propast vzniklá zhroucením stropu dómu dosud neznámeho jeskynního systému. Vzhledek k tomu, že veřejnosti zpřístupněná jeskyně jama Baredine má směr k této propasti, je pravděpodobné, že se jedná o jeden systém. V této propasti se dochovala i část původního dómu s výzdobou na jedné stěně. U této stěny v místech, kde během deštů mizí voda, se na poslední akci Aragonitu kopala asi půlmetrová sonda, ale příchozí skupina tvořená Golémkem, Jendou, Gabrielou, Peterem, Edem, Michalem a Dominikou zde žádné stopy po sondě nenašla. Voda, která sem stéká z polí (asi z přívalových dešťů), pravděpodobně uvolnila vykopaný materiál, který se ukládal v blízkosti sondy v propasti a opět jím sondu zasedimentovala. Práce byly zahájeny ve stejném místě výkopem nové sondy. Při kopání jsme neustále nacházeli velké množství jehel, stříkaček, ampulí a nemocničního materiálu obecně, které sem byly v minulém století odváženy z nemocnic za účelem chorvatské verze bezpečné likvidace. Náše obavy o nalezení amputováných končetin se tento den nenaplnily.

V poledne obě skupiny ukončily práci (tedy Otrokářova skupina trochu později) a po jídle jsme vyrazili k moři, kde si Gabriela způsobila několik ran a odřenin. Podle výpovědi spadla u moře a když si šla rány opláchnout do moře, spadla podruhé. Jestli to mělo co dělat s kluzkými řasami na břehu nebo s barvou jejích blond vlasů se nepodařilo rozhodnout, akorát mě mrzí, že jsem to neviděl. Rány se podařilo vyčistit a ošetřit za cenu vyprázdnění Otrokářovy autolékárničky.

Já spolu s Peterem jsme večer vyrazili na noční směnu do Baredine II. Peter kopal plazivku do hloubky a já jsem po střídaní s nadávkami kopal do šířky. Směrem do hloubky nemocničního meteriálu neubývalo a Peter už bodnutí od jehel bral s usměvem na tváři (snad ještě žije). Práce nám ve dvou šla hezky od ruky a než jsme se nadáli, uběhly tři hodiny. Peter poté v hloubce asi dva a půl metru našel místo, které vypadalo jako volné pokračování. Vzhledem k tomu, jak hluboko vhozené kameny padaly (já: 3-5 m, Peter: až 10 m) tam opravdu volná prostora byla, problém je však v tom, že tento asi 15cm široký kruhový otvor měl směr od stěny, není tedy jasné, jestli se nejednalo pouze o prostor mezi kamením, celé dno sálu je totiž vyplněné sutí. Z otvoru se však valil silný zápach chemikálií a práce proto byly po dohodě pro dnešek ukončeny. Cestou zpátky jsme potkali záchranou skupinu, která nás měla zachránit z domnělého nebezpečí. Vzledem k tomu, že jejich hlavní výzbrojí byl rum, zřejmě očekávali, že se po posilnění rumem zachráníme sami. Večer následoval další večírek, tentokrát už však za plných sil, ale vzhledem k nutnosti cenzurovat některé události tento večer neproběhl.

Pátek

Přestože nám byl s Peterem za naši noční směru slíben posunutý budíček, byl jsem v sedm ráno probuzen Otrokářem, který mě tahal za nohu. Odolal jsem touze zasypat ho nadávkami a to hlavně díky následkům společenské únavy. Celou situaci jsem si vysvětlil jeho sklony k abstinenci (je hrozné, co abstinence s některými lidmi dělá). Na akci do Vergotiny se tentokrát vydal Edo, Michal, Dominika, Peter a Jenda, aby pokračovali ve výkopu.

V Baredine II se také pokračovalo v zahlubování. Práce v díře se tentokrát ujal Šlimec s Vojtou. Já, Aranka, Martin a Jana jsme čekali na dřevo, které měli přivést chorvatští jeskyňáři, abychom postavili hráze a co nejvíce tak omezili množství vody a sedimentu, který se do propasti za dobu naší nepřítomnosti dostane. Dřevo bohužel nedorazilo a Edo akci poměrně brzy ukončil. Amputované končetiny navzdory všeobecnému zklamání opět nalezeny nebyly.

U moře se opět nic zajímavého nestalo. Večer jsme měli domluvený výlet lodí. Normálně bychom za tu cenu nešli, ale Jana s Gabrielou dostaly z jednatele společnosti slevu, bohužel při schůzce nám jiný zaměstnanec řekl, že o nás ví, ale o slevě ne a zrovna v ten moment, co jsme tam čekali, se jak na potvoru nemohl jednateli dovolat… Cesta lodí byla tedy zavržena a následovala příjemná procházka Porečem a večeře tvořená silně kořeněnými mořskými plody.

Cestou zpátky jsme v parku potkali skupinu výrostků, v první chvíli vypadali, jak kdyby nás chtěli okrást, ale pak jsem je stáhl o plechovku piva a pár mých hltů vína, nikdo z nich nic nenamítal. Během dalšího večerního večírku bylo Edovi oznámeno, že jsme v přesile a odteď tedy budou hosté oni a my vedoucí skupina. Vzhledem k tomu, že u stolu seděl už jen on a několik dagmaráků, mu nezbylo, než souhlasit.

Sobota

Další den proběhl o poznání úspěšněji. Ve Vergotině stejná skupina jako včera našla při pokračování ve výkopu dva střepy neznámého stáří (teoreticky z doby římské) a dosáhli celkového postupu 5-6 m, navíc bylo pod stropem vidět pokračování. Druhá skupina tvořená Vojtou, Otrokářem, Arankou, Šlimcem, Janou a opoždeným mnou objevila při zahlubování sondy v Baredine II v boční stěně vstup do paralelního komínu asi 5 m vysokého. Objevem zaslouženě prolezl první Peter, žádné další volné pokračování se ale nenašlo. Další pokračování se předpokládá v místě pod komínem, výdřevy tedy byly zatím zavrhnuty.

U moře se zase nic zajímavého nestalo, akorát Aranka děsila domorodce svým smíchem. Večer jsme šli na prohlídku do jamy Baredine. Jedná se o na délku poměrně krátkou, ale pravděpodobně díky vyšší teplotě bohatě vyzdobenou jeskyni. První skupina tvořená mnou, Šlimcem, Gabčou a Vojtou se po prohlídce vydala na cestu dom.

Neděle

Za deště balí a odjíždí zbytek výpravy. Krátce se zastavili u Škocjanských jam, ale zrovna zmeškali vstup do jeskyně, na další se jim čekat nechtělo, tak pokračovali v cestě.

Účastníci:
ZO 6-08 Dagmar: Matouš Ryček (Otrokář), Andrea Pěkná (Aranka), Jan Kapusta (Jenda), Josef Riegl (Golémek), Jakub Šlimar (Šlimec), Vojta Višnovský, Gabriela Vávrová, Jana Faksová

JK Aragonit: Eduard Piovarči, Michal Božek, Dominika Staníková, Magdaléna Puškášová, Michal Danč, Martin Bielik, Mirka Jakubčíková

OS Ružomberok: Peter Sliačan

Porečská jeskyňářská skupina Proteus: Silvio