Bc. Lucie Segeďová: Jeskyně Michalka za druhé světové války

Název této jeskyně pochází z období třicátých let předminulého století. Svoji skrýš zde měl obávaný lupič Michal Melusin z Lipovce. Podle něho se tedy jeskyně nazývá Michalova neboli Michalka. Vchod se nachází ve stráni a je jen několik metrů vzdálený od silnice ve směru Sloup – Holštejn – Lipovec. Původně měla Michalka krásně klenutý, 8 m široký a 2, 2 m vysoký vchod, který vedl k hlavní chodbě, táhnoucí se v délce 78, 4 m dovnitř skalnatého masivu. Původní vchod viz obr. č.1. Výška jeskyně se pohybovala mezi 2 – 3 m, jen v okolí komínů se zvedala. Byla to úzká dutina, částečně vyplněná nánosy, s několika slepými odbočkami. V zadní části se chodba rozšiřovala až na 9 m. Z hydrografického hlediska se jedná o jeskyni přítokovou. Tvořily ji vody meteorické, stékající ze strání do údolí. Po stránce archeologické byla patrně stanicí diluviálního člověka. (ABSOLON, K.: Moravský kras I., s. 159 – 160)

Tuto malebnou podzemní sluj zabrala ke konci čtyřicátých let 20. století československá armáda a proměnila ji v uměle vystavěný tunel sloužící jako vojenské skladiště s krycím názvem “Ostrov“ neboli “O“. Podle holštejnské obecní kroniky již koncem srpna roku 1936 přijelo do obce Ostrov u Macochy cca sto vojáků. Ti začali okamžitě pracovat na výstavbě silnice vedoucí k Michalce a rozšiřování jejích vnitřních prostor. Pro potřeby budovaného skladiště si vojenská správa pronajala od holštějnských občanů pozemky ležící v blízkosti Michalky. U jeskyně nechala vybudovat také menší domek, který byl úředně přičleněn k obci Holštejn. (SokA Blansko. Inv. č. 1, MNV Holštejn, Kronika obce, s. 96 – 97, 115) Okolí staveniště bylo oploceno pletivem s ostnatým drátem a samotný vstup do jeskyně byl uzavřen dřevěnými vraty. U východu z Michalky bylo vybudováno zděné skladiště na uhlí a vápno. Po dokončení výkopových prací, úpravě silnice a odstřelů skalního materiálů vojenským oddílem byla jeskyně předána firmě Konstruktiva – Praha, která zde měla provést stavební a zabezpečovací práce. (Vojenský historický archiv Praha. Vojenský pracovní oddíl Křtiny. čj. Taj. 1957 z 3. 5. 1937. Plány a kalkulace prací v Michalové) Byly zabetonovány komíny ústící do zadních suchých chodeb i vchody do jednotlivých odboček. Strop jeskyně byl zpevněn železobetonovou klenbou a stěny vyzděny. Pro objekt “Ostrov“ byla zřízena i primární přípojka vysokého napětí v délce 1 350 m a transformační stanice pro výkon 15/30 kVA. Firma Konstruktiva zřídila v Michalce také vodovod. (Vojenský historický archiv, Ministerstvo národní obrany, Hlavní štáb, 1. odd. organizace, čj. 9886 Taj. – II. / 5. odděl., 1937). Protokol porady Michalova jeskyně – rozeslání z 16. března 1937) Vojenské skladiště zde fungovalo až do okupace, kdy bylo nacisty vydrancováno. Provedené úpravy jsou znázorněny viz obr. č. 2 a 3.

Proměny jeskyně Michalky od let 1944 – 1945

Na příkaz vedení závodu FOB byly v jeskyni provedeny další úpravy, jimiž měly být její vnitřní prostory přizpůsobeny válečné výrobě. V prostorách bývalého skladiště byly rozmístěny obráběcí stroje a zařízení, které se upevňovalo k podlaze. Z dusaného betonu byla postavena příjezdová rampa v přední části jeskyně. Mimo vlastní Michalku vybudovali nacisté pro budoucí dělníky také záchody a umývárny se šatnami. (Moravský zemský archiv, H 1007, kart. 12, inv. č. 17, f. 666 – 672. Faktura č. 307/44) Předpokládá se, že komín nacházející se u vchodu do jeskyně mohl být propojen i s rozvodným kanálem, který se mohl táhnout pod podlahou celým prostorem Michalky. Kanál by sloužil pro rozvod teplého vzduchu uvnitř tunelu a zajišťoval by tak vhodné klima potřebné pro provoz továrny. Jeho existenci nasvědčuje také skutečnost, že podobné rozvodné kanály se budovaly ve všech ostatních jeskynních továrnách Krasu. Dokumentů týkajících se stavební přeměny Michalky na podzemní továrnu je velmi málo. Pravděpodobné je, že úpravy, které nacisté provedly, nebyly tak razantní jako v ostatních jeskynních pracovištích, neboť byl tento objekt již částečně „předpřipraven“ z období, kdy sloužil jako skladiště československé armády. Podle sdělení pana Zukala, bývalého holštejnského kronikáře, se na úpravě jeskyně podíleli i místní zedníci, kteří pracovali nejen na oplocení celého prostoru kolem ní, ale i na výstavbě již zmíněného komínu. Po válce byly sloupky z oplocení vykopány a spolu s ostatním materiálem přeneseny na hřiště do Ostrova u Macochy. Již výše zmíněný dům, postavený u Michalky před okupací, byl používán jako strážný domek. (Podle sdělení Josefa Zukala, srpen 2009).

Výroba byla zaměřena na produkci elementů pro nastřikovací pumpy. (Moravský zemský archiv, H 1007, kart. 7, inv. j. 12. Protokoly o převzetí, protokoly o šetření a seznamy převzatého inventáře) Menší výrobní provoz se nacházel i v jeskyni Stará Rasovna, kde měla být mimo jiné nainstalována speciální vrtačka na vrtání děr o průměru v desetinách milimetru pro vstřikovače. (USTOHAL, V.: Z válečné historie ZETORU, Šlapanický zpravodaj, s. 8 – 9) Michalka byla nejmenší detašovanou dílnou, kde pracovalo pouze cca 40 dělníků v dvousměnném dvanáctihodinovém provozu. Dělnické osazenstvo tvořili převážně mladíci – z nichž někteří byli bývalí studenti vysokých škol, zvláště nedostudovaní medici. Většina dělníků pocházela z okolí Brna. Vedoucím tohoto závodu byl Němec Strauber. (Podle sdělení Josefa Zukala, srpen 2009)

„Byli to velice slušní chlapci. Jeden byl ze Židlochovic, jmenoval se Háňka. Půl roku mu chybělo do skončení lékařského studia.

(…)

Myslím, že pracovali na dvě směny, protože jeden týden k nám na večeři chodili, ten Háňka a ten jeho kamarád. Druhý týden nechodili. Večeřeli u nás brambory s podmáslím, co může být lepšího?“ vzpomíná na pracovníky pan Zukal, který bydlel v bývalém mlýně naproti dělnického lágru.

Konec válečné výroby v jeskyní Michalka

S blížící se frontou v dubnu 1945 pomalu končila i existence a výroba v jednotlivých jeskyních. Dělníci se již od poloviny dubna rozjížděli do svých domovů a poté se do továren už nevraceli. „Na konci války jsem Háňkovi půjčil kolo a on na něm odjel až do Židlochovic.“ vzpomíná pan Zukal z Holštejna.

Tzv. komplex operací „ARLZ“, Auflockerung, Räumung, Lähmung, Zerstörung (útlum, vyklizení, ochromení, zničení), byl plán pro případy, že by se německé závody, sklady, ubytovny a dalších vojenské objekty ocitly v přímém nepřátelském ohrožení. Stavby sloužící bojovým akcím měly být při ústupu rovnou likvidovány. (BRANDES, Detlef: Češi pod německým protektorátem. Praha 2000, s. 374 – 375) Jeskyně Moravského krasu, kde probíhala válečná výroba, byly při ústupu nacistů z velké části vyklizeny a zničeny.

Německé osazenstvo Michalky odmontovalo a odvezlo strojní zařízení a vnitřní inventář jeskynního pracoviště. Poté byl celý objekt továrny uzamčen bývalým vedoucím provozovny Němcem Straubem, který s klíči odjel pryč. Dne 24. dubna roku 1945 přišly do Holštejna zbytky ustupující německé armády, která se v jeskyni Michalka ubytovala a při odchodu dne 8. května zničila část zanechaného strojního zařízení bývalé továrny. Další den se v Michalce ubytovala Rudá armáda, rumunské a ruské oddíly. Když spojenecké jednotky definitivně opustily závod, bylo MNV Boskovice nařízeno obci Lipovec, aby nechala jeskyni střežit. Civilní stráž hlídala objekt až do roku 1946. Poté zůstala Michalka volně přístupna (Moravský zemský archiv, H 1007, kart. 7, inv. j. 12. Protokoly, korespondence a prohlášení o převzetí a předání. Protokol z 25. 1. 1946) a JZD ji využívalo pro uskladnění řepy. V 60. letech 20. století byla jeskyně přeměněna na zrárnu sýru niva. Po ukončení tohoto provozu v roce 2004 se prostory Michalky staly základnou speleologické skupiny ZO ČSS 6-20 Moravský kras.

——————————————————————————————-

Obr. č. 1: Původní vchod jeskyně Michalka (Zdroj: Absolon, Karel: Moravský kras I. Praha 1970, s. 159).

Obr. č. 2: Nákres jeskyně Michalka – přestavba na armádní sklad (Zdroj: Přibil, Martin. Jeskyně Michalka [online] 2004 [cit. dne 2. 7. 2010]. Dostupné z: armada.vojenstvi.cz/povalecna/ctenari/6-jeskyne-michalka.jpg).

Obr. č. 3: Nalevo současný vstup do jeskyně, napravo pohled do vnitřních prostor jeskyně (Zdroj: levá fotografie: Autor Bc.Lucie Segeďová, březen 2010.; pravá fotografie: Autor David Varner).

Obr č. 4: Nalevo pozůstatky betonových základů lágru u Holštejna, napravo studna “s nepitnou vodou“ (Zdroj: Bc. Lucie Segeďová, březen 2010).