by
Je to již dva a půl roku, co jsme se vypravili do Jeseníku cíleně za poznáním místních jeskyní, tenkrát to byly jen ty veřejně přístupné, nynější víkend bylo v plánu navštívit už i podzemí běžně nedostupné. Počet účastníků se s blížícím termínem akce prudce snižoval kvůli nemocem, pracovním povinnostem, Vánocům a dalšímu, ale naštěstí se podařilo překonat kritický okamžik a ve složení Jenda, Dan, Kuba a Maty jsme v pátek odpoledne vyrazili vlakem směr Jeseník.
V sobotu dopoledne se setkáváme s Daliborem, předsedou místní ZO Sever. Ten nás vybavil klíči, mapou povrchu, mapami jeskyní a detailními informacemi, jak kterou jeskyni bezpečně prolézt, co v jeskyni nepřehlédnout a kam se podívat. Autem nás hodil do bývalého lomu, kde se převlékáme a jdeme do jeskyně Rasovna. Jeskyně je převážně vertikálního charakteru, přibližně 60 m hluboká. Svrchní partie tvoří síně a komíny zdobené především sintrovými náteky na stěnách. Následují vertikální pasáže, kde se po strmě ukloněných plotnách sestoupí na úplné dno (Bahenní dóm). Na tento dóm navazuje částečně zahliněná spletitá horizontální síť chodbiček, plazivek a úžin.
Po důkladném prolezení Rasovny následovalo bloudění po lese nad jeskyněmi Na Pomezí, kde jsme hledali vchod do Liščí díry. Dalibor nás varoval, že najít nenápadný vchod je obtížné i ve dne a v noci téměř nemožné. Když už to za soumraku vypadalo, že hledání budeme muset potupně vzdát, objevili jsme poklop a zalezli dolů vstříc teplému průvanu proudícímu z nitra jeskyně. Tato původně malá jeskyňka se do povědomí širší jeskyňářské veřejnosti dostala v roce 2008, kdy se podařilo objevit Rumový dóm – největší prostoru celého Jesenického krasu. Rumový dóm ohromí nejen rozměry, ale především bohatou a mohutnou krápníkovou výzdobou, které dominuje 7 m vysoký stalagnát. I zde jsme si užili úžin při prolézání puklinových Rumových komnat. V současnosti je jeskyně spojena s turisticky přístupnými jeskyněmi Na Pomezí.
V sedm večer jsme se převlečení zpět do civilu vydali na pochod směr Jeseník (bus ani vlak už v těchto končinách v tuto dobu nejezdí). Cestu lesem jsme si krátili hledáním zaběhlého psa Bertíka, ale motivováni jsme nebyli ani tak na letáku vypsanou tučnou odměnou jako spíš hladem…
Po náročné sobotní noci, kdy jsme probádali další krásy města Jeseníku, jsme v neděli navštívili ještě Vápennou, kde se nacházejí další jeskyně. Značně utahaní jsme se ale shodli na tom, že si přece něco musíme nechat taky na příště. Příroda je tu krásná, jeskyně také, takže náš návrat někdy v létě a tentokrát v hojnějším počtu není vyloučen. My čtyři už se na to rozhodně těšíme, protože tahle výprava neměla chybu 😉
autor: admin1
