by
První letošní akce do Tisovce se nerodila vůbec lehce. Z množství nahlášených zájemců nás nakonec zůstalo jen 5 a to 2 z toho ještě nemohli ani na celou expedici. Ale vyrazili jsme, zabádali jsme a jako vždy jsme si to náramně užili. V pátek v noci do Tisovce dorážíme Aranka, Bohouš a já, zdržíme se jen chvíli, bereme klíče a jedeme se ubytovat na Suché doly na základnu místního speleoklubu. Tahle chata uprostřed lesů a pastvin je jednou z věcí, na které se v Tisovci těšíme.
Sobotní ráno jdeme dle domluvy bádat do jaskyně Prekvapenie. Auto necháváme u Hlbokého jarku a než se u jeskyně převlečeme, přicházejí 2 Dušani ze Speleoklubu Tisovec – Dušan Hutka nás časem kvůli rodinným povinnostem opouští, Dušan Čipka tu s námi dnes bádal celý den. Dohodli jsme se, že zahloubíme dno v koncové síňce od jejího vstupu až po odtokový kanál a že se pak uvidí, jestli se pustíme do rozšiřování tohoto neprůlezného kanálu nebo ho zkusíme podkopat.
Všechnu těženou hlínu jsme transportovali v kýblech až na povrch. Sediment v síňce je prostý jakýchkoliv kostí, jen místy se objevují ulity. Rýhu ve dně jsme dnes dokopali skutečně až k odtokovému kanálu, ale výsledek nebyl moc povzbudivý – obě stěny se ve dně stále více sbíhají a přestože si stále myslíme (na základě dosavadního průběhu jeskyně), že se níže stěny zase rozestoupí a celý neprůlezný kanál by šel podkopat, bylo by to kopání na mnoho dalších akcí (= pro nás několik let) a proto jsme se již dnes v závěru pracovní akce pustili do rozšiřování trativodu přibráním jeho levé stěny. Taky to nepůjde nijak závratně rychle, ale výsledek je jistý, na rozdíl od nejistého zahlubování síňky. Končíme před pátou hodinou odpolední, Dušan míří do Tisovce, my s Arankou a Bohoušem zpět do lesa na základnu. Cestou děláme četné zastávky a kocháme se tím, jak na Suchých dolech všechno krásně kvete.
Nedělní ráno jak přes kopírák – na základně dáme snídani a kafe, přejezd k Hlbokému jarku, přesun k jaskyni Prekvapenie, převlíct a pouštíme se do bádání. Zatím jen ve třech, ale na rozšiřování odtoku na dně jeskyně to stačí. Na oběd jsme si dnes opekli špekáčky a odpoledne se přesouváme na naše další pracoviště, nějakých 60-80 metrů vzdálenou jaskyni Pascu. Jeskyně Pasca byla objevena přesně před rokem, pár metrů za vchodem se jeskyně rozvětvila a byla tenkrát zvolena levá chodbička, po jejímž prokopání jsme objevili 7m hlubokou propast. Až poté jsme se věnovali chodbičce mířící doprava, a právě zde byla objevena kovaná past na lišky, díky které dostala jeskyně své jméno (shrnutí objevu jeskyně Pasca ve Spravodaji 2017/4). Byli jsme docela skeptičtí, zda pravá chodbička brzy nezamíří k povrchu, bylo ale potřeba to ověřit, tzn. vykopat ještě pár metrů. A do toho jsme se dnes pustili, práce akorát pro 3 lidi.
Během odpoledne se k nám připojil i Dušan Hutka a ještě později dorazili i zbylí 2 expedičníci z Moravy, Zuzu s Česnekem. To už nás bylo hodně, já s Ari jsme se tedy odtrhli a slezli na dno propasti s cílem hrábnout do odtokového trativodu na jejím dně. Průlez do odtoku je velice úzký, zužují ho hlavně sintrové náteky ze všech stran, takže hlavně ze začátku to byla docela namáhavá práce. Ale ke konci dnešního dne už se dalo do vykopané dutiny prosmýknout a ve skrčené poloze už hrabat přímo tady. Práce to sice není nijak příjemná, sediment nacucaný vodou, lepivý, prostoru málo, ale protože se jedná o hlavní odtok skapové vody z propasti, zůstává místo velice perspektivní. Zajímavostí je, že v jednom místě tu byla v sedimentu nezvykle velká koncentrace šnečích ulit (stovky kusů). S trochou nadsázky co lopatka hlíny, to cca 20 šnečích ulit různých velikostí a tvarů (kulaté, pruhované, do spirály…). Odebrali jsme vzorky pro další zkoumání. To by dnes stačilo, balíme a lezeme po lankáči ven. V chodbičce napravo se dnes postoupilo o pár metrů, chodbička se rozšiřuje, strop se zvedá, ale v cestě se z hlíny začala vylupovat pevná překážka, patrně velký kamenný blok. Od Hlbokého jarku dnes jedeme nejdřív do Tisovce, Paťka nám udělala nákup základních potravin (chleba a borovička), tak to u ní vyzvedneme. Další zastávku jsme udělali v Darijanu a pak už zpět na Suché doly.
Následující den ráno se celý Moravský tým pustil do velkého kýblování v jaskyni Prekvapenie. Pro snazší pohyb v koncové síňce a lepší manipulaci při rozšiřování odtokového kanálu bylo potřeba ze síňky dostat ven všechnu hlínu. Prohrabaným koridorem se sice k odtoku dalo dostat, ale bude se tu teď chodit často a hliněná bariéra by časem stejně spadla. Na čelbě se střídaly Ari se Zuzu, my tři zbývající tvořili zbytek řetězu, který kýble hlíny transportoval na povrch před jeskyni. Šlo to docela rychle, akorát by si děvčata měla procvičit počty, protože těch posledních 10 kýblů se nenápadně změnilo na nějakých 50 😛 Po třetí hodině odpolední máme hotovo, dno síňky je v celé ploše srovnáno do roviny. A my se přesouváme opět na sousední jeskyni Pascu a pokračujeme v chodbě napravo za vstupem.
Nakonec za námi dorazí i Dušan, kterému se podařilo aspoň na chvíli vyvléct z rodinných povinností. Po očištění čelby není pochyb, v cestě nám stojí v celém profilu zaklíněný velký kamenný blok. Vybrali jsme všechnu hlínu pod ním i okolo něj (nad ním je volná dutina) a na závěr pracovní akce jsme jej rozbili. Balíme, venku je tma, zase jsme tu pracovku dnes nějak protáhli. To se tak stává, když ta práce všechny baví a nikomu se nechce pryč 😉 Po příjezdu na základnu se přihnala bouřka, blesky ozařovaly temnou noční oblohu a my na základně za svitu karbidky vařili večeři a degustovali borovičku… měl ten poslední večer na Suchých dolech krásnou atmosféru.
Úterý, den odjezdu. Pobalíme věci na základně a… né, ještě nejedeme domů, nejdřív přece zabádáme! Takže klasika – Hlboký jarok – jaskyňa Pasca a odklízení rozbitého kamenného bloku. V průběhu pracovky se opět přidal Dušan, bylo nás dost, ale síly jsme dnes již netříštili a společně dnes pracovali na chodbě doprava.
Po odtěžení bloku jsme celý prostor vyčistili od hlíny a kamení a zjistili následující: chodba končí v menší kaverně, kam přitékala voda z povrchu hned z několika směrů. Vepředu a zpět nad hlavou máme jen drobné trativody, největší je však pokračování doleva, kde ovšem stojí v cestě další zaklíněné kameny a na nich posazený vápencový blok. Kolem něj je možné nahlédnout do dalších volných dutin, je tu evidentně další spojení s povrchem, strop tvoří zával. Přesto je možné, že bude chodba za skalním blokem pokračovat dál. To ale zjistíme jedině po jeho odtěžení. A hned se do toho pouštíme – odtěžujeme další hlínu, rozebíráme kamennou zátku a ubouráváme zavazející kus skály.
Po poledni nás jako první opouštějí Česnek s Bohoušem a vyrážejí domů, Bohouš musí v Brně stihnout vlak. My se ještě chvíli bavíme taháním lóden, ale i nám se čas brzy nachýlil. Po zhlédnutí celého našeho díla jsme naznali, že budeme muset zbytek dodělat příště. A taky že už by si chodba zasloužila své jméno (a nebude potřeba neustále popisovat, že jde o chodbu "doprava"). Vzhledem k dnešnímu datu dostala název "Prvomájová chodba".
V Tisovci jsme se zastavili ještě v pizerii Darijan, kde jsme tradičně zhodnotili celou akci, udělali zápis do pracovního deníku, nastínili plán dalších akcí zde v Tisovci a nevyhnutelně došlo k rozloučení a odjezdu zpět na Moravu.
Přestože se původně mělo jednat o početnější výpravu a počítalo se jak s bádáním, tak s exkurzemi po místních jeskyních, přijelo nás z Moravy jen 5, zato všichni s odhodláním přidat k jeskyním Pasca a Prekvapenie další metry jeskynních prostor. Výjezd se tak stal opět těžce pracovním, i když k objevům tentokrát nedošlo. Ale ta práce, co jsme tu udělali, ta se neztratí, a o to dřív se do těch objevů příště dostaneme 😉
Účastníci:
ZO 6-08 DAGMAR: Andrea "Aranka" Pěkná, Matouš Ryček
ZO 6-21 MYOTIS: Tomáš "Bohouš" Kočí
ZO 6-01 BÝČÍ SKÁLA: Jiří "Česnek" Cének
ZO 6-26 SPELEOHISTORICKÝ KLUB BRNO: Zuzana "Zuzu" Kvapilová
SPELEOKLUB TISOVEC: Dušan Hutka, Dušan Čipka
Článek od Zuzu také na webu Speleohistoriků.
autor: Maty
