by
V krasu jsme se sešli v pátek navečer ve čtyřech lidech. Prvním zjištěním bylo, že jsme v týdnu mohli přijít o základnu. Vítr totiž vyvrátil dva urostlé smrky a kdyby padaly na opačnou stranu… no raději nedomýšlet. V sobotu se Šlimec se Zuzu vypravili na povrchovku do Hrádského žlebu a okolí Holštejna, na práci v jeskyni jsme tedy zůstali jen Aranka a já. Najít rozumné pracoviště jen pro dva je ale problém. A pak jsem si vzpomněl na jedno místo v jeskyni U Jedelské cesty. Měl jsem ho vyhlídnuté, že by se tam dalo někdy zasondovat a ze začátku si vystačíme jen dva. Rozhodnuto, bereme nářadí a vyrážíme.
V letošním roce jeskyně U Jedelské cesty slaví dvě malá výročí – jednak je to 55 let od prvního pokusu o prolongaci v této propástce, zadruhé je to přesně 30 let, co tu začali Dagmaráci soustavně bádat a postupně objevili několik volných síní. Tak jsme si k těmto dvěma výročím nadělili otevírku nového pracoviště. V jeskyni U Jedelské cesty se naposledy zabádalo v září 2010, kdy jsme snižovali hlinité dno v koncové síňce za polosifonem, posledním zdejším objevu. Současná těžba v síňce vyžaduje tahání matroše přes několik mezizakládek nebo pomocí cca 12 pracovníků až na povrch. Proto se tu teď delší dobu nebádalo. Nové pracoviště blízko od vchodu by ale mohlo činnost na lokalitě znovu oživit.
Potenciální pracoviště se nachází hned pod vstupní propastí. Jde o puklinu protínající současný průběh jeskyně, v místě křížení je vytvořena krápníková síňka. Objevitelé dřív postupovali cestou nejsnazšího odporu a tak tuto tektoniku cestou minuli, aniž by zde zkusil někdo kopnout. Puklina je ve své horní části volná s krápníkovou výzdobou, bohužel příliš úzká a neprůlezná, směrem ke dnu se rozšiřuje a ukončuje ji sintrová podlaha. Pod sintry je puklina kompletně vyplněna štěrky, ale stěny by se mohly ještě víc rozestoupit a mohla by být tudy snáze průlezná. To ale může potvrdit jen první pokus o průkop a ten jsme provedli právě dnes.
Výkop jsme vedli těsně pod sintrovou deskou, tj. současným dnem pukliny. Brzy byla v sedimentu nalezena levá stěna pukliny (liťák). Kopaný materiál je tvořen vodou neopracovanými kameny, je hodně písčitý a i přes značné zvodnění teď po deštích se nejedná o bahno. Postoupili jsme o 1 m, šířka zatím nijak neomezuje další postup, takže budeme pokračovat dál. Nakopaný materiál jsme deponovali pod vstupní propastí. Příště by to ale přeci jen chtělo zabádat aspoň ve třech, docela jsem se s těma kýblama naběhal.
Odpoledne se paralelně uskutečnil sestup Myotisáků do Dagmary, ti zkontrolovali vodu v propastech a vrátili se s hlášením, že ani ve III. propasti vodu nenašli. My jsme byli z jeskyně U Jedelské cesty odvoláni až když dorazila výpomoc z jihu – Demolition Kuča a Doublezebra Béďa. Oba jsem je vzal na dohodnutou večerní bádačku v Propasti pod Kaplí. Kuča tu delší dobu nebyl, tak si na čelbě zanadával na úzké poměry a litoval, že na tuhle akci vůbec šel. Neustále proudící průvan jej ale nakonec přesvědčil, že práce tady má smysl. Porozbíjeli jsme něco šutrů na čelbě a vrátili se na povrch.
Původně se měli jižani přesunout ještě na Michálku, ale už se jim nechtělo a přesun odložili až na ráno, takže jsme si užili společný večer na naší základně. V neděli pak Kuča s Béďou završili svou pravidelnou výpomoc ve Vymodlené hezkým objevem a my jen doufáme, že trochu toho svého objevitelského štěstí zanechali i u nás pod Kaplí.
Ostatní se rychle rozprchli, tak jsme s Arankou věnovali neděli taky povrchovkám. Vzali jsme to po severní hranici krasu – od Žďárského ponoru, kolem Šachty za Evropou a Indií až po Černou skálu v Lipovci (pardón, to už není kras). Protentokrát to bylo vše a příště už snad zase v početnějším obsazení.
Hlavní poselství z víkendu: V Jeskyni U Jedelské cesty se opět bádá!
autor: Maty
