57. Jaskyniarsky týždeň - Košarisko u Borinky - 17-21.8.2016

Dlouhé očekávaní slovenského setkání přátel podzemí se po
roce opět naplnilo. Myotisáci se této události účastní už léta letoucí a
letošní 57. Jaskyniarsky týždeň nebyl
výjimkou. Štafetu organizace si tentokrát převzala ZO SPELEO Bratislava, která
nachystala zázemí přímo v jejich místě působení a to v osadě Košarisko
u Borinky na jižní části Malých Karpat.

V české výpravě z Moravského krasu dominují stejně jako
loni členové Myotisu a Dagmary s přídavkem Zuzky od Speleohistoriků a
Jirky Cenka z Bejčiny. Tradičně nechyběli ani ZO 1-04 Zlatý Kůň z Českého krasu.

Noční procházkou ze Svatého Jury přicházíme s Aldou
v pozdních nočních hodinách ze středy na čtvrtek. Celý kemp byl ve
spánkovém rozpoložení, takže se zbytkem české výpravy se vítáme až po ránu.

Program exkurzí už jede v plném proudu a je z čeho
vybírat. Máme na výběr z několika jeskyní Borinského systému a blízkého
okolí, také Velké Prepadlé a povrchové poznávací exkurze.

Jdu do toho po hlavě a hned první den volím nejdelší exkurzi
do Velkého Prepadlého. Jeskyně je morfologicky naprosto odlišná od všech
jeskyní Borinského systému. Je to
ponorová jeskyně na aktivním vodním toku, kdežto Borinský systém(Stará Garda,
Majkova, Jubilejná) je převážně soustava tektonických puklin a rozsedlin často
uměle rozšířených na průlez člověka.

Charakter jeskyně Velké Prepadlé jsou všudypřítomné erozní
znaky (kanálovité a meandrující chodby s ostrými břity, facety…). Celková délka
tohoto systému je 1755 m a denivelace 70m, což je od r. 2014 (až) druhá největší
jeskyně Borinského krasu. Nakonec se ukázalo, že tohle byla asi nejzážitkovější
a fyzicky nejnáročnější exkurze, která
tu byla k dispozici. První den ji absolvovala asi dvacetičlenná skupina.
Část šla po Starý sifon a část až na samý konec k jezeru Rozčarování.

Exkurze začíná krásným vodopádem v hlavní
studni asi 15 m hluboké. Až po Starý sifon je vše perfektně vystrojené žebříky,
roxory a plošinami.

Ta správná prdel začíná až Silvestrovskou chodbou před
Vánočním sifonem k jezeru Rozčarování. Leze se tam natolik příjemně, že
k jezeru dolezl akorát průvodce semnou v závěsu. Poslední exkurzní den už
tam nedolezl ani průvodce. J
Člověk se tu hrabe téměř kolmými puklinami obalenými bahnem a není stavu se
odsud vyhrabat. Hrozná prča….nedovedu si představit sem transportovat jakýkoli
materiál. Z jeskyně jsme se dobytí jak psi vyšourali asi po šesti
hodinách.

V pozdějším odpoledni si dělám zálusk na dvě menší volně
přístupné jeskyně P-5 a Silnického. Naštěstí se alespoň Zuzu přidala na průzkum
semnou. To se velmi hodilo, protože z dopolední povrchovky přesně věděla,
kde jsou vchody.

P-5 je čisté prodírání se závalem pouze pár desítek metrů a
Silnického jeskyni jsme neprošli celou, protože po předchozí spršce
v P-5ce jsme byli zmrzlí jak hovna, tak bylo rozhodnuto k ústupu.

Téměř veškerý volný čas, který nebyl stráven v jeskyni plynul
v jediném zdejším hospodském zařízení Zapadnutý Kút, kde se standartně
pilo a veselilo do ranních hodin.

Těžká rána opilcova jsou na těchto setkáních běžnou
samozřejmostí, nicméně Myotis i Dagmar, jakožto zkušení opilci, stojíme
v 9:00 připravení na páteční exkurzi.

Znovu si každý vybral podle svého gusta. Já s Aldou
jdeme Borinský systém. Přechod z Majkove jeskyně do Staré Gardy. Část
Dagmary volila Velké Prepadlé a dále byl zájem i o Korálovou chodbu ve Staré
Gardě.

Borinský systém se už téměř dva roky může pyšnit titulem
nejdelší a nejhlubší jeskyně Borinského krasu. Poté co v listopadu 2014
byla propojena Stará Garda s Jubilejnou jeskyní, má tento systém slušných
1915m a denivelaci 103m.

Přechod Majkové jeskyně byl opravdu poměrně akční. Choďák to
evidentně nebyl. Spousta úzkých průlezů horizontálních i vertikálních
s občasnými pomocnými provazáky, či uzlíkatými lany. Obdivuhodné bylo
hlavně úsilí místních jeskyňářů v postupování touhle zapeklitou dírou.
Většina úžin je tu uměle rozšířená na průlez člověka, což muselo zabrat několik
let usilovné práce.

Starou Gardu procházíme přes Polnočný dóm a Turčianskou
zahrádku až do síně Strachu. Zde je velká křižovatka s Hilti puklinou,
kterou si dokážu představit v barvách po absolvování Majkové jeskyně. My
ovšem pokračujem k východu, kde o spoustu dalších ‘‘Hilti‘‘ puklin a
průlezů také nebyla nouze.

Hlavně Merkaptánova puklina, která se na současný
průlezný stav rozšiřovala 5 let. Neskutečné dílo. Cestou náš průvodce nezatajil
poslední objevy v podobě dalšího ‘‘Hilti‘‘ průlezu Žabího kolena do Studně
s vodopádem. Vodopádu jsme se nedočkali, což je škoda, protože když to
teče, tak to musí být nádhera. Holt je sucho. Na závěr exkurze nás průvodce ještě
seznámil s jejich dlouholetým pracovištěm s názvem Fragment meandra.
Je to poměrně velká meandrující horizontální chodba (dá se v ní jít mírně
ohnutý), která je v plném profilu zasedimentovaná. V dalších
postupech brání nedostatek aktivních lidí, jak už bývá u jeskyňářských skupin
zvykem.

Zbývalo už jen vystoupat na povrch 50 výškových metrů přes
Dóm Netopýrů a Černý dóm.

V pátek byl opět nádherný slunečný den a bylo by škoda
celý JT strávit pouze v podzemí, když jsou tu možnosti i pěkných
turistických výletů po okolí. Odpoledne se chystám na asi 5 km vzdálenou
zřícenu Pajštún, tak jdu čekat na ostatní do Zapadnutého Kúta, až se vrátí
z exkurzí. Třeba se někdo přidá.

Nepřidal se nikdo, takže rychlochůzí mažu hezky čistým lesem na hrad, abych se nevrátil za tmy. Rozhodně stálo za to, se
dokopat k návštěvě Pajštúnu. Je to velmi rozsáhlé torzo hradu z jedné
strany posazené na skalním masivu. Je tu taky nečekaný výhled do okolí.

Po návratu ze skromného poznávacího výletu dobrovolně a rád usedám
ke smečce přátel v hospodě a začneme rozjíždět ten starý známý nekonečný
příběh… Hurá do bezvědomí.

Na sobotní program jsme si téměř celá jižní Morava vymrčeli
exkurzi do jeskyně Sedmička s podmínkou,že chceme až na konec za Tiffanyho
puklinu do Výstavní síně.

V devět ráno tedy vyráží účastníci z Moravského
krasu všichni společně. Zezačátku je nás mnoho, protože část výpravy jde pouze
základní okruh do Velkého dómu. Po prozkoumání části Bahenní chodby
s převýšením 40 m, se naše skupina odtrhneme od zbytku a pokračujem
v prodírání se z Velkého dómu různými průlezy a pěkně vyzdobenými
úžinami a meandry do Tiffanyho pukliny, kde je asi nejhezčí výzdoba
jeskyně. Odtud se postupně jeden po druhým protlačíme do Výstavní síně.

V této koncové prostoře jeskyně stoupá asi 10m vysoká studna, kterou jsem
samozřejmě vylezl, ale nic neobjevil J.
Přímo pod studní spácháme společné foto a hrnem to zpět na povrch stejnou
cestou. Já to hrnul ven první a dohrnul to až do šílenýho labyrintu křižovatek,
kde zjišťuji, že jsem úplně někde v prdeli a zamnou nikdo. Víc než půl
hodiny se tam motám jak špína v kýblu a nakonec mě stejně musel jít
vysvobodit průvodce, protože všichni už čekali venku. Bylo vidět, že přesně
věděl, kde mě hledat. Asi se tu ztrácí často J.
Po úspěšné speleozáchraně a další exkurzi, která opět stála za to, míříme přímo
do hospody doplnit tekutiny a řádně se připravit na odpolední speleofotbal.

Příprava rozhodně nebyla podceněna a na hřišti to bylo
vidět.

Stejně jako loni, proběhlo utkání Slovenko – Česko. Oba dva týmy potily krev a daly do toho
všechno. Běhání po třech dnech v lihu spoustě lidem nedělalo příliš dobře.
Byl to vyrovnaný zápas a drama vyvrcholilo až 3 minuty před koncem, kdy Češi
zvýšili na 4:3 a skóre udrželi do konce. Pro publikum následovaly penalty,
které rozhodly až poslední střely gólmanů našeho Dušana se Slovenským protějškem. Penalty dopadly 1:0 pro
Slovensko.

Po mužském dramatu si to ve fotbale rozdaly i ženský a byl
to krásný fotbal. Po sestrovražedném
klání Slovenky zvítězily.

Je pozdní odpoledne a setkání se pomalu chýlí do konce. Následuje
závěrečná vatra se společným posezením a vynikajícím gulášem. Poslední
zábava u závěrečného ohně se táhla do noci a někteří to táhli téměř do rána.

Nedělní dopoledne nezbývalo už nic jiného, než balení,
loučení a cesta domů.

57. Jaskyniarsky týždeň v Borince předčil veškerá
očekávání. Začínalo to tak nenápadně. Ta prázdná louka při příjezdu mě trochu
vyděsila, ale z této akce se vyklubal naprosto nezapomenutelný speleosraz.
Vynikající zázemí a všechno bylo po ruce. Skvělá stylová hospoda i
s jídlem 100 metrů od stanu. Veškeré exkurze pár minut chůze od tábořiště.
Zdejší jeskyně asi největší překvapení. Kdo by to byl čekal, že takový zapadlý
malý kras nabídne dvoukilometrové systémy s exkurzemi na půl dne
prolízání. Ve volném čase možnosti turistiky po zajímavostech v okolí či
volně přístupné díry, zkrátka program si mohl naplánovat každý sám. Byla
možnost poznat další pro většinu z nás doposud neznámý kras a mám dobrý pocit
z toho, že jsme této příležitosti využili. Stálo to za to a o zábavu
nebyla nouze. Jsem stále utvrzenější, že má smysl na tyhle akce jezdit a budem
v tom pokračovat i nadále. No…laťka je nastavená hodně vysoko, tak uvidíme
kam se podíváme za rok.

Jménem všech účastníků ze ZO 6-21 děkuji jeskyňářům (a
hlavně jeskyňkám) ze SPELEO Bratislava za organizaci a příjemně strávený čas.
Bylo nám s vámi fajn!