by
Konec února jsme měli v diářích rezervovaný už dlouho dopředu pro akci v Tisovském krasu. Po pseudozimě tady u nás jsme se těšili, jak si užijeme zimy a sněhu v Tisovci, jenže i tam již vládlo předjaří. Výhodou tak byl pohodlnější a rychlejší přístup k jeskyním a mohli jsme se tak plně soustředit na bádání. Vždyť kvůli tomu jsme přijeli: zabádat, stihnout nějakou exkurzi či povrchovku a pokusit se navázat na objevitelské úspěchy posledních akcí. A to se nám povedlo.
První várka vyrazila již ve středy brzy ráno, spolu se Šlimcem nabíráme v Ostrově Jiříka a po cestě v Nesovicích ještě Pepu. Jedeme dnes jinudy, vyhnuli jsme se zrádnému Strečnu, takže do Tisovce dorážíme relativně brzo. Tentokrát musíme oželet ubytování na základně na Suchých dolech, tam se zatím nedá topit a i příjezdová cesta od Daxnerovy usedlosti po základnu je díky intenzivní lesní těžbě v dezolátním stavu. Dušan, ikona místního speleoklubu Tisovec a náš průvodce, nám zařídil ubytování na faře přímo v Tisovci. Čekání na druhou várku jeskyňářů z Moravy jsme si zkrátili poznáváním okolí, na které normálně nemíváme čas, protože jsme zalezlí v jeskyních. Prošli jsme se k místním minerálním pramenům Šťavica a Dobrá voda, který zde obnovili tisovečtí jeskyňáři. Po návratu do Tisovce se vítáme s druhou partií (Semišák, Luboš a Aranka). Teoreticky bylo v plánu pracovně navštívit jeskyni č. 31 v Tisovci, ale kvůli enormnímu blatu to nakonec Dušan nedoporučoval. O to víc času nám zbylo na uvítací večírek a na sdělení všeho nového, co se v Tisovci od naší poslední návštěvy odehrálo. Poseděli jsme v nové a velice příjemné hospůdce Kôlnička, kde už nás čekala tisovecká myotisačka Patricia a jsme konečně kompletní.
Ve čtvrtek ráno kdosi prohlásil, že "jestli tohle byl pouze zahajovací večírek, tak se docela bojím toho, jestli něco objevíme". Dáme kafe a snídani a vyrážíme k hlavnímu cíli naší výpravy, k Moravské jaskyni. Je nás dnes dost (8), zde si vystačí 6 jeskyňářů, tak Dušan navrhuje, že si vezme jednoho z nás a půjde se kopnout i do "Revúckej sondy", nedávno otevřeného pracoviště jen asi 200 m dál v tom samém svahu jako Moravská jaskyňa. Nikdo se k tomu moc nemá, všichni jsou natěšeni na práci v Moravské, tak jsem šichtu v sondě vzal nakonec já (a jak se brzy ukázalo, nebylo to úplně špatné rozhodnutí 😉
V Moravské jaskyni se pracovalo na dvou místech. Prvním je plazivka nalevo hned za vstupním komínkem do jeskyně. Plazivka se záhy rozdvojuje a je pokračováno v její levé části. Pod stropem byla část profilu stále volná, takže se i přes krkolomné pracovní pozice podařilo dnes postoupit o odhadem 5m. U konce plazivky je vidět ve stropě zajímavá příčná porucha, samotný konec plazivky moc optimisticky nevypadá. Volný profil pod stropem mizí, plazivka končí zavalená z čelní a levé strany, závalem prorůstají kořínky, patrně směřuje k povrchu.
Druhým pracovištěm v Moravské jaskyni byla Vlasová sieň, konkrétně malinkatý trativod pod stěnou, přímo naproti vstupní plazivce. Dnešní práce zde spočívala hlavně v zahloubení malé šachty před samotným trativodem, aby se dalo následně pohodlně v trativodu kopat a nemusely se předvádět nějaké kreace s hlavou dolů apod. Pracoviště je tedy po dnešku připraveno na pohodlný útok do neznáma, pod stropem je pár cm volného profilu, ale trativod meandruje, takže není nikam dál vidět.
Já s Dušanem jsme mezitím mákli v Revúckej sondě. Původně listím zakrytá nenápadná prohlubeň mezi skalkami je po jediné pracovní akci (která tu proběhla nedávno za výpomoci jeskyňářů z Revúce) již pěkným vertikálním pracovištěm. Jeden dole nakládá kýble či podává kamení, druhý na laně vytahuje a vysypává. Práce dole spočívá v rozebírání kamenů pod nohama. Kameny jsou prosypány kyprou hlínou, občas se objeví nějaká recentní kost. Dušan mě v zápalu boje žertem upozorňuje, že se mi pod nohama možná ukrývá druhý Tartaros (ohromná propast v jeskyni Nová Michňová) a ta představa mě na chvíli skutečně znejistěla :-). Po půldenní práci se nakonec skutečně objevuje volný prostor. Překvapivě není ve dně, jak jsme oba čekali, ale jedna z kolmých stěn uhýbá a vypadá to, že by se tam ještě dnes dalo prolézt. Střídáme se s Dušanem, vytahujeme další várku kamení, rozšiřujeme průlez a nakonec Dušan vytahuje foťák a mizí do neznáma. Ještě chvíli slyším jeho popis, co kde vidí a pak mi zmizí z doslechu. Po dlouhých minutách se pro mě vrací. Průlez je bezpečný, takže lezu za ním a žasnu, skutečně se to povedlo, pronikli jsme do nové jeskyně!! Prostor se pod vstupním průlezem rozšiřuje a klesá po suťovém svahu, dole už se dá vzpřímeně projít a konec chodby zase začíná stoupat a stáčet se směrem k údolí, končí zasucen patrně z povrchu. V nejnižším bodě chodby (soutok z obou směrů) je u dna trativod s viditelným neprůlezným pokračováním směrem hlouběji do masivu. Dnešní objev Dušan odhaduje na 30 m.
Na zpáteční cestě ze sondy vyzvedáváme tým u Moravské j. a za slabého poprchávání si jdeme pro zasloužený odpočinek opět do Kôlničky, kde se k nám večer připojil i Lukáš.
Přes noc napadl lehký sněhový poprašek, cestu k jeskyni to ale nijak nekomplikuje, naopak je dnes v Hlbokém jarku moc pěkně, svítí slunce, to se bude bádat. Úlohy jsou i dnes rozděleny stejně jako včera, většina jde pokračovat do Moravské, Dušan a já jdeme do Revúckej. V Moravské se pokračovalo opět v plazivce za vstupem, tentokrát ale v její druhé části, v odbočce doprava. Tam se postoupilo o nějaké 2-3 m, strop se začíná zvedat, ale končí závalem vysypaným z druhé strany. I tak by tu možná stálo za to ještě jednou popracovat. Druhá čelba ve Vlasovej sieni taky nezahálela, úspěšně se pokračovalo v prolongaci trativodu. Ukázalo se, že sediment je tu plný krápníků a nejedná se o žádná brčka.
V Revúckej sondě jsme zatím s Dušanem vyčistili celou vstupní propástku od kamení a hlíny, všechny stěny se podařilo očistit až na skálu, vstup je krásně ze všech stran v liťáku, takže nebude potřeba žádnou ze stěn pažit, což bylo velice milé zjištění. Na závěr ještě do vstupu umístíme dnes přinesený železný žebřík pro usnadnění vstupu a výstupu a jdeme pro ostatní k Moravské jaskyni, aby si šli všichni prohlédnout včera objevenou jeskyni. Dole dáváme šampus, fotíme a shodujeme se, že další pokračování vede jednoznačně přes trativod v nejnižším místě chodby.
Po výlezu bere Dušan na exkurzi do nedalekého Kostolíka ty, kteří tam ještě nebyli, ostatní se vracíme ještě chvíli máknout do Moravské. Partie z Kostolíka se k nám po návratu z exkurze opět připojila a ještě pár lóden jsme společně vytěžili. Končíme a dnešní výsledek vypadá velice povzbudivě. Trativod v Revúckej sondě sice láká k prokopnutí, ale dnešní výsledek v Moravské ve Vlasovej sieni vypadá taky neodolatelně: za stále neprůlezným trativodem se rýsuje prostor, kde by se snad dalo i postavit. Největší optimisti to odhadují tak na hodinku kopání a půjde to prolézt. Dnes už je ale pozdě, odkopali jsme toho dost a tak se už za tmy vracíme lesem k autům.
V sobotu nás čeká dilema: jít kopat nebo využít nádherného počasí a vyrazit na procházku? Zastánci povrchovky nakonec strhávají většinu na svou stranu (hlavně díky nádhernému počasí) a s klidným svědomím, že "v Moravské přece stačí jen hodinku kopat a jsme v objevu", vyrážíme na Hradovou. Krásný turistický okruh po hřebeni nad Tisovcem s překrásnými výhledy na město Tisovec, na vápencový lom Čeremošná, na Hlboký jarok, Suché doly, Muráňskou planinu, zasněžené vrcholky Nízkých Tater… Nádhera, nikdo nelituje, že dnes nejsme zalezlí v jeskyni. I tady jsme cestou narazili na několik jeskyněk a portálů, v létě to tu Dušan slíbil projít s námi a ukáže nám jeskyně, kterých ani tady na hřebeni není zrovna málo.
Odpoledne po návratu do Tisovce balíme věci do aut a konečně vyrážíme na Moravskou jaskyňu. Vše jde teď rychle a hladce (taky už to máme několikrát natrénováno) a za chvíli už vyjíždí z Vlasovej sieňe jedna lódna plná hlíny za druhou. Na čelbu jsme dle tajného plánu poslali Semišáka, člověka, se kterým jsem začal v Moravské jaskyni bádat (původně zvané sonda Myotis), který si tu následně odpracoval pár akcí s Patricií a který s námi do Tisovce jedenkrát nemohl přijet a to se zrovna objevila Moravská jaskyňa. Dnes jsme ho tedy nahnali na čelbu a doufáme, že ten objev bude stát za to, že to bude dostatečná satisfakce za všechno úsilí, které tomuto místu věnoval. Dle plánu skutečně za zhruba hodinu Semiš prolézá na druhou stranu, nikam ale nemizí a skopává hranu úzkého průlezu z druhé strany, aby byl průchod dobře průlezný pro všechny. A pak už přichází povel k zastavení těžby a jeden za druhým mizíme v prokopaném trativodu. Vlezeme se tam všichni? Jo, a takových sto lidí v pohodě k tomu 🙂
Za průlezem se chodba lomí ostře doprava a po pár metrech stojíme na hraně nové prostory. Hledíme shora do vysoké přímé chodby/síně, nikde žádné bláto, jen čisté stěny a sintrová výzdoba. Kolmý stupeň na dno se dá volně slézt, následně opatrně procházíme chodbu, jejíž dno je v celé své délce pokryto haldami původní krápníkové výzdoby, která se kdysi odtrhla od stropu a ze stěn. Stěny chodby pokrývají krápníky mladší, v hojné míře jsou tu pizolity. Vrstva zřícené krápníkové výzdoby pod našima nohama je skutečně ohromná.
Konec síně pak stoupá až do neprůlezna, je cítit průvan. Tady by se to dalo v podoveralu mezi krápníky asi proplazit i někam dál, ale to už dnes není potřeba pokoušet, nejdřív je nutné zdokumentovat prostoru tak, jak byla objevena. Navíc to není jediné místo, kde by se dalo hledat další pokračování, pod levou stěnou by se našlo zajímavých míst hned několik. Dušan pohotově provádí orientační zaměření – prostora má 30 m na délku, 5 m na výšku a je 3-4 m široká. Už teď se dá odhadnout, že má tato chodba paralelní směr jako sousední Vlasová sieň.
Žasneme nad tou nádherou, pořizujeme prvotní fotodokumentaci, orientačně se zaměří rozměry, mimořádnost okamžiku zapijeme šampaňským, kocháme se, užíváme si to. Plni nezapomenutelných dojmů se pak potemnělým lesem vracíme k autům. Ale to náročné teprve přijde – pořádná oslava objevu! Vzhledem k tréninku z předešlých večerů víme, že nám to zase takový problém dělat nebude. Semišák k tomu dnes navařil hrnec objevitelského guláše a pak už jsme unášeni proudem nočního veselí.
V neděli dopoledne balíme, část výpravy už dnes nikam nepůjde, potřebují se dostat zpět na Moravu v rozumném čase. Ostatní (Semiš, Aranka, Maty a logicky místní Patricia a Dušan) máme času víc a jedeme na Suché doly kouknout exkurzně do Michňové. Pohodová nedělní akce v krásné vertikále přímo pod základnou Tisoveckých jeskyňářů, sem se člověk vždycky rád vrátí. Cestou zpět ještě nakoukneme k jaskyni Netopierov, kde je momentálně vše připraveno na instalaci nových pevných žebřů.
A na závěr nám Dušan udělal zase jednu kulišárnu. Jakoby snad měl strach, že teď už jsme si v Moravské jaskyni potažmo v Hlbokém jarku poobjevovali, co jsme chtěli a kdovíkdy přijedeme příště. Dovedl nás k velkému závrtu, že ho chce jen zkontrolovat, že je aktivní a stále se propadá. Dojdeme k závrtu, závrt tak 15m v průměru, min. 5 m hluboký, pěkný trychtýř a Dušan říká: "Hej, stále sa prepadá." Já na to: "Fakt? Podle čeho to poznáš?" Dušan: "Veď eště pred 2 rokama tu bola rovinka." Koukáme se po sobě a bez jediného slova myslíme všichni na to samé – že se do Tisovce budeme muset brzo zase vrátit. Dušane, ty víš jak na nás! 😉
Loučíme se, je čas odjezdu a nám se opět nechce, je to těžké. Zase jsme tady za těch pár dní bohatší o neskutečné množství krásným zážitků. Z jeskyní i z povrchu, ze všech společných okamžiků. A na některé určitě dlouho nezapomeneme. Objevy byly úžasné, korunovaly úspěšnost této výpravy. Vždyť dle Dušana tu takto úspěšná akce už pár let nebyla, v Hlbokém jarku narostlo podzemí o krásných 70 m. Ale stálo by to za to, i kdyby se třeba nic neobjevilo, bylo nám tu spolu dobře, pohoda, pěkná akce. Dík všem a doufám, že zase brzy v Tisovci dovidenia!
Účastníci:
ZO 6-08 Dagmar: Andrea Pěkná, Josef Riegl, Matouš Ryček, Jakub Šlimar
ZO 6-16 Tartaros: Jiří Gregor
ZO 6-21 Myotis: Patricia Binderová, Luboš Trtílek, Aleš Vyroubal
Speleoklub Tisovec: Dušan Hutka
Na rajčeti naleznete další fotky od Šlimce, Luboše, Aranky a ještě článek na webu Myotisu.
autor: admin1
