by
Je tu po roce zpátky největší bádací akce naší skupiny, Dagmarácký pracovní týden. Po předešlých dvou letech, kdy byla značná část pracovního úsilí směřována do rekonstrukce základny, nadešel čas věnovat se primárně bádání v jeskyních. Naplánována je činnost především ve II. propasti a v Propasti pod Kaplí, kde se kromě postupu do neznáma počítá také s vynášením sedimentů pro další zkoumání odborníky. Bádací maraton začíná.
Den první (PÁ 3.7.): Příjezd
V pátek navečer jsme se postupně slézali do krasu, vítali se, vybalovali vercajk, zásoby a připravovali se na nadcházející náročné dny.
Den druhý (SO 4.7.): Propast pod Kaplí + Propast II
Práci startujeme v jeskyni Dagmar, v Propasti pod Kaplí, která bude letošní pracovní týden naším hlavním cílem. Nejdřív jsme si vytěžili několik lóden kamení ze dna propasti do Dómu nádob, aby bylo dole víc prostoru, následně se pouštíme do hlavního úkolu, vynášky sedimentů pro prof. Musila a jeho tým. Jde o sedimenty obsahující ulity a občas i drobné kosti, které budou dále plaveny a zkoumány. Postupně přesouváme sérii kýblů s tímto vzácným materiálem až na povrch.
Odpoledne jdeme opět do Dagmary, tentokrát do II. propasti. Doufali jsme, že už by tu snad mohlo být sucho, ale není. Na dně je stále cca 1,5 m vody. Tak si aspoň odbýváme přípravné práce potřebné pro těžbu někdy v budoucnu. Zaměřujeme rozměry dalšího betonového panelu, který sem bude potřeba dopravit. Jeho usazení do správné polohy už by ale bránil kuláč, který podpírá původní starou výdřevu. Na řadu přichází pilka a přeříznutí tohoto kuláče. Zdánlivě snadná činnost se nakonec pěkně protáhla. Ačkoliv dřevo vypadá, že je dávno uhnilé, ve skutečnosti mu pravidelný pobyt pod vodní hladinou při zatápění propasti životnost spíš prodloužil a kláda je v jádru krásně zdravá. Po její demontáži ji ještě nakrátíme na rozumnou transportní délku a výdřevu vyneseme ven z jeskyně.
Den třetí (NE 5.7.): Dagmar + Lopač
Neděle začíná opět sestupem do Propasti pod Kaplí pro další várku sedimentů, které si dnes opět vyzvedne prof. Musil a půjde plavit v Bílé vodě. Dolů s námi slézá taky Mráza z Moravského speleologického klubu, kterého jsme povolali na zdokumentování situace pod Kaplí. Sami ve svých řadách takového odborníka nemáme, tak jsme sáhli po externistovi. Mrázu jsem na místě stručně seznámil se situací a pak už jsme ho nechali jeho osudu. On kreslí, fotí, měří, my bereme další várku sedimentů a postupně je vytaháme až na povrch. Ať si dole v propasti nezavazíme, volíme jako další činnost vyklizení Jezevčí síně od uložených kamenů. A to jsme taky do posledního kamene udělali, hromada se tak přesunula z Jezevčáku ven před jeskyni.
Tím pro nás dnes práce v Dagmaře končí a přesunujeme se do stanového městečka u Lopače, kde probíhá celotýdenní čerpací akce. Kuba potřeboval dotáhnout dozadu nad sifon pár drobností jako betonovou směs, hadice apod. Když se k tomu přidá skutečnost, že je potok odčerpáván a do jeskyně tedy nic nepřitéká, je jasné, že průchod byl mimořádnou lahůdkou aneb plazení se septikem v doprovodu stovek, možná tisíců, pijavic. Tak jsme to tam odtahali a aspoň jsme se konečně od Kuby dozvěděli, cože se to tu vlastně čerpá a co je cílem akce.
Den čtvrtý (PO 6.7.): Dagmar + Vymodlená
Téměř rutinní program, vstát, nasnídat se, do overalů a pak pod Kapli vytahat další porci materiálu na plavení. Pokračujeme taky ve II. propasti: na povrchu Šmudla s Tomem připravili a flexou zařízli betonový pažník, ten jsme se Šlimcem a Semišákem dotáhli až na dno II. propasti, usadili ho na své místo (sedl tam perfektně) a naměřili rozměry dalšího, návrat na povrch, opět zakrácení na míru, ale tento už neneseme až do propasti, ale necháváme si ho zatím pod vchodem do jeskyně.
Navečer se spolu s Liborem přesouváme do Vymodlené s cílem rozšířit zúžené místo ve stropu komínu zvaného "Šikmá šachta". Lehce extrémní pracovní podmínky ve stropě komínu jsou hlavním důvodem, proč zatím nebylo toto kritické místo rozšířeno. A nepovedlo se to moc ani tentokrát, každopádně jsme se vrátili s poznatkem, že stropní žebro bránící v dalším postupu komínem je poměrně úzké a překonat rozhodně půjde.
Kromě jeskyní se celou dobu pracuje taky na základně. Dnes byla dokončena další etapa rekonstrukce – máme novou verandu i se schůdky. Rosťa neúnavně vrtá, brousí a šroubuje od rána až do tmy, resp. dokud se mu nevybije čelovka.
Den pátý (ÚT 7.7.): Sloupsko-šošůvské jeskyně
Dnes pracovní týden prokládáme odpočinkovým dnem. Dopoledne jsme strávili sběrem třešní v aleji u Lipovce. Některé třešně byly určeny pro přímou konzumaci, další do buchet a zbytek skončil v bečce (na blížící se objevy je potřeba se připravit po všech stránkách a je jasné, že až to přijde, bude potřeba takový objev něčím zapít).
Odpoledne se nám přeci jen zastesklo po pobytu v podzemí (hlavně kvůli tomu horku) a vyjeli jsme na výlet do Sloupu. Stejně bylo v plánu zajet se podívat na dekl na Křížových jeskyních, jak to s ním nakonec dopadlo. Takže jsme si prošli Sloupsko-šošůvské jeskyně a na závěr v Kůlně zjišťujeme, že rekonstrukce je již hotová, ale s deklem se nestalo vůbec nic, bude to chtít další telefonát… Jako bonus jsme si přidali ještě prohlídku Starých skal.
Den šestý (ST 8.7.): Propast pod Kaplí
Chystáme se na sestup do Dagmary a přijíždí další člověk, který se chce podívat na místo, odkud taháme ty šnečí ulity. Nejdřív tedy s Jiřím Otavou procházíme celou západní větev, proběhne seznámení s touto částí jeskyně, poté se zaměřujeme na místa s říčními sedimenty a jsou odebrány vzorky z Chodby pionýrů a z Propasti pod Kaplí. Tím jsme završili veškerý "odborný program" tohoto pracovního týdne a nadchází čas pro naši klasickou jeskyňařinu, tedy s kýblem v ruce vstříc novým prostorám. Vrháme se na hlavní cíl pracovního týdne, tj. dostat se fyzicky v Propasti pod Kaplí do míst, kam je zatím jen vidět. Probíjíme se dolů v poměrně úzkém profilu, ať je vytěženého materiálu co nejmíň, deponovat už není moc kam. Postup pomalý, ale velice nadějný.
Den sedmý (ČT 9.7.): Propast pod Kaplí + Vymodlená
Po včerejší bádačce se natěšení vrháme opět do Propasti pod Kaplí a pokračujeme ve včerejším díle. Je to pořád dokola, pár kýblů hlíny, pak rozbít nějaký větší přisintrovaný kámen či ubourat kus z nějakého většího bloku, který trčí do profilu a pak zase hlína. Na tahání vykopané hlíny a kamení až do Dómu nádob je nás málo (a tam už to stejně není kam pořádně uložit), vše tedy deponujeme do prostoru před plazivkou v Propasti pod Kaplí a i tady už je místa kriticky málo. Co je ale úžasné, je ten průvan, který tudy táhne. Dnes vzduch proudí ze stropní pukliny (z neprůlezných komínků) a mizí ve dně ve volných škvírách mezi kameny. Pracovníkovi čekajícímu nad kopáčem, než naplní kýbl, je po chvíli zima z toho, jak mu táhne za krk, prostě paráda.
Po ukončení akce v Dagmaře odbíhám ještě na večerní bádání do Vymodlené, tentokrát s Milanem. Během Dagmaráckého pracovního týdne totiž stíháme podporovat činnost i u dalších skupin v okolí 🙂 Postupně snižujeme dno ve Ztracené chodbě, aby se s japonkama dalo dojet až na čelbu. Já kopu, Milan neúnavně vyváží a zastavujeme se až po vyvezení 20 japonek. Dnešní postup téměř o 2 m je dle Milana hodně dobrý výsledek.
Den osmý (PÁ 10.7.): Lopač + Dagmar
Když se včera večer zastavil na základně Bohouš s tím, že potřebují na pátek ještě jednoho člověka, aby jim v Lopači pomohl spustit čerpadlo do sifonu, znělo to jako akce na dvě tři hodinky a pak bude čas na práci v Dagmaře, tak proč ne. Kdo by nepomohl Myotisákům při jejich čerpáku v Lopači 🙂 Že má s Lopačem něco společného i skupina Tartaros naznačuje jen přítomnost Šárky jako povrchové hlídky, jinak podzemní družstvo tvoří dva zástupci Myotisu a po jednom zástupci z Holštejnské skupiny a z Dagmary. Po příchodu k sifonu a pohledu na čerpadlo mi bylo jasné, proč Bohouš včera někoho tak nutně sháněl a taky že se na povrch hned tak nevrátíme. Po provedení všech úkonů (vytažení menšího čerpadla ze sifonu, navrtání kotvení, kladek, spuštění stopadesátikilové nautily na místo určení, natahání kabelů a hadic) se vracíme na povrch a překvapivě není poledne, ale pět hodin odpoledne.
U Dagmary se taky nezahálelo, Šlimec s Arankou odvozili vytěžené kameny od vchodu do jeskyně na deponii u cesty. Ta se už delší čas pozvolna zmenšovala díky místním kolemjedoucím, kteří si kameny odvážejí patrně na své zahrádky, dnes ale po přemístění celé hromady od jeskyně opět deponie nabyla svých původních rozměrů.
Den devátý (SO 11.7.): Propast pod Kaplí
Finišují práce na základně, vznikají nové zadní dveře do overalovny a k tomu spousta dokončovacích prací. A finišuje i naše práce v Propasti pod Kaplí. Dnes táhne průvan opačným směrem, tj. ze dna nahoru do stropní pukliny, to může souviset se změnou počasí. Víc nás ale zajímá, kam se to dnes prohrabeme. Od března koukáme škvírou mezi kameny a bloky někam dolů pod nás a teď se tam konečně prokopeme a tím třeba naše kopání zde jednou provždy skončí 😉 S napětím vyhlížíme očekávaný okamžik, kdy se bude dát prolézt dolů. Kýble už není kam vysypávat, pracovní týden spěje ke svému konci, čas se nám krátí, síly docházejí a my chceme konečně vědět, jak to dopadne. Ještě kámen dva a dá se protáhnout škvírou mezi bloky dolů. Přichází okamžik pravdy. Dole je prostoru velice málo a je problém se vůbec podívat, kam se člověk souká. Takže ještě vytahujeme několik větších kamenů ze dna, aby se dalo vůbec porozhlédnout okolo. Jsme konečně tam, kde jsme chtěli být, to je ta dobrá zpráva. Ta špatná je, že výsledek není úplně takový, jak jsme si přáli. Podle prvotního ohledání nás nečeká procházka volnými koridory, ale ještě mnoho práce. Stále se nacházíme v prostoru mezi liťákem a k němu přiléhajícím masivním závalem. Směrů k pokračování se nabízí několik, opět volné průduchy mezi kameny, opět je vidět zase kousek dál do neznáma, průvan táhne, ale… těch kýblů poputuje nahoru ještě spousta. Ani nás to moc nepřekvapuje, jsme zvyklí, že nám Dagmara nedá nic zadarmo. Důležité je, že jsme si stále jistí správností této cesty a vysněný výsledek dřív nebo později přijde. Stačí vytrvat.
Balíme nářadí, vylézáme na povrch, tam už se také uklízí, sdělujeme si dnešní poznatky a všichni se přesouváme do lomu, kde nás čeká závěrečný večírek. Při té příležitosti hodnotíme uplynulý týden, výsledky naší činnosti, plánujeme další akce a především jsme rádi, že jsme všichni přežili (i když není jisté, že všichni přežijí dnešní noc). Krásné završení bádacího týdne.
Den desátý (NE 12.7.): Propast II + Malá dohoda
Pocity z dobře vykonané práce se mísí s tísnivými pocity, že toto červencové dobrodružství končí a nás čeká rozloučení a návrat do civilizace. Jdeme se rozloučit i s jeskyní, naposledy zalézáme do Dagmary zhodnotit stav ve II. propasti. Voda tu za ten týden klesla o 130 cm, stále tedy dole zůstává kaluž bránící těžbě, snad bude už příště sucho. Odjezd se snažíme co nejvíc oddálit a na povrchu si ve slunném nedělním odpoledni dáváme ještě procházku po lomu Malá dohoda. A pak už přijde rozloučení, i největší tvrďáci zatlačí slzu a jedeme domů. Pro Dagmaráky končí nejkrásnějších 10 dní v roce.
autor: admin1
