by
Říjnový státní svátek vyšel pěkně poblíž víkendu, takže kdo mohl, natáhl si pobyt v krasu až do úterka. Třeba jako Honza, Kuba a já, v takovém počtu už se dá za 4 dny udělat něco práce, navíc s námi byli až do pondělí i Hotárci a na 2 dny se přidala Andrea. Aby nebyl program příliš jednotvárný (pracoviště v Propasti pod Kaplí v Dagmaře), každý den jsme si zpestřili i nějakou pracovní exkurzí. Stihli jsme tak i jeskyni U Jedelské cesty, Okrouhlík, Vymodlenou a Karhanův závrt.
Sobotu zahajujeme s Honzou a Kubou v Propasti pod Kaplí. Přivádíme na pracoviště proud a likvidujeme další kameny ve dně. Na čelbě se podařilo odkrýt kameny svrchu stmelené mohutným sintrovým nátekem. Popracovali jsme i v plazivce, rozšířili do ní vstup a pokračovali v ubourávání kamenů trčících ze dna. Po dnešku je již polovina délky plazivky připravena na bezproblémový průjezd lódny, příště se plazivka musí srovnat až do koncové síňky.
Odpoledne se k naší trojici přidává ještě Andrea a míříme na západní hranici krasu k Okrouhlíku. Trochu nás zaskočilo, když nám jeskyňáři u vstupu do jeskyně hlásí, že je dole již přes 15 osob. Nechali jsme exkurzanty projít jeskyni a zatím si prohlédli postupy v sondě pod vchodem, kde Devoňáci již dlouho urputně bádají. Poté jsme si prohlédli i zbytek jeskyně, nové pracoviště v Jezírkové chodbě a při cestě nazpět pomohli vynést prkna určená původně do 2. sifonu. U sondy se s Lubošem a Mojmírem domlouváme, že když už tu jsme, tak aspoň trochu helfneme, takže se rozmísťujeme ze sondy až na povrch a kýblujeme sediment a kamení ven z jeskyně. Den zakončujeme společným posezením u Němců, kde jsme dnes překvapivě jedinými zástupci lidu jeskyňářského.
V neděli je krásně, dáváme povrchovou procházku, poté se věnujeme přípravě dřeva a před domluvenou exkurzí do Vymodlené jdeme ještě navštívit naši jeskyni U Jedelské cesty. Důvodem je revize stavu, ale také skutečnost, že H., K. ani A. v jeskyni zatím nebyli. Při pohledu na dřevěnou uzávěru je vidět, že nejlepší léta už má dávno za sebou a spíše než ochrana před pádem do jeskyně vypadá jako šikovná past na někoho, kdo na dřevěný dekl šlápne. Proto uzávěru komplet rozebíráme a po letech je opět možné spatřit vstupní propast v původním přirozeném vzezření. Dole v jeskyni je jako obvykle živo, po cestě na dno míjíme 3 macaté ropuchy. Mezi 3. a 4. síňkou už je naopak spíš mrtvo, na dně je černý flek a uprostřed leží kostřička. Po krátkém ohledání konstatuji, že i toto je (byla) nějaká žába. V polosifonu na dně stojí voda, hloubka 20 cm.
Na závěr dne nás čeká exkurze do Vymodlené, tentokrát až do letošních objevů za Ryškovým a Pavelkovým dómem. Prostory jsou to krásné, ale ještě krásnější je, že to všechny v okolí aktivně bádající jeskyňáře utvrzuje v tom, že na nás v podzemí Moravského krasu stále čeká spousta a spousta neobjevených a mnohdy ani netušených míst.
Další den máme program obrácený, nejdřív exkurzi, pak bádání u nás. Tedy exkurze je hodně přehnaný výraz, když se ve skutečnosti jednalo o pracovní akci na Karhanově závrtu, navíc pod vedením tartarosáckého Kuby. Celkově měl bádací tým pestré složení – Tarťáci, Dagmaráci, Myotisáci a jedna Býčiskalačka. Naposledy jsem tu byl dělat 2. ledna, od té doby čelba o mnoho metrů klesla, rozhodně se tu letos Tarťáci neflákali… A tak jsme těžili a těžili, dokud se nám nerozpadly kromě jednoho všechny kýble. Padlo podezření, že je tu nastrčený agent, který kýble záměrně ničí, prokopává jim dna a trhá uši, ale viníka se najít nepodařilo. I tak jsme toho vytahali hodně.
Ve dvojici s Kubou (naším, né z Tartarosu) dnes dáváme ještě večerní sestup do Dagmary a trápíme se s likvidací dalších kamenů ve dně plazivky v Propasti pod Kaplí. Slovo „trápíme" je použito záměrně, moc se nedařilo, kameny se houževnatě brání, prostoru je zatraceně málo. A navíc velice lituju, že jsem před sestupem večeřel, protože udržet jídlo v žaludku při všech těch krkolomných cvicích s těžkým vrtacím kladivem a často hlavou dolů dá hodně námahy.
Úterý, poslední den, poslední sestup do Dagmary, dnes ale v hojném počtu. Luboš z Devonu dodržel sobotní slib a přivezl nám 3 šikovné pomocnice (až teď věříme, že to skutečně myslel vážně 🙂 A i jihokrasový kolega Kuča dovezl pomocníka Jirku. S Kubou se jich všech ujímáme, zavedeme je pod Kapli a jde se na věc: Kuba na čelbě zahlubuje Propast pod Kaplí a plné kýble putují přes dalších 6 lidí na deponii v Dómu nádob. Signál pro ukončení práce je klasický (z vrchu se nevrátí prázdná lódna). Přichází čas na exkurzi a s tím spojenou kontrolu vodní hladiny ve II. propasti. Stav je neměnný, hladina se drží na úrovni 7,5 m. A drží se i úplní speleonováčci, procházíme téměř celou jeskyni, vše v pohodě a s nadšením zvládají a nenechají se zaskočit ani lanovým žebříkem do Horního patra či průlezem do Klenotnice, čili jeskyňářský potenciál tu určitě je…
Na povrchu se mezitím činili Kuča s Honzou a na kolečkách odvozili k cestě celou tu hromadu kamení, kterou jsme letos před vchodem do Dagmary navršili. Přichází čas poděkování pomocníkům, rozloučení a odjezd. Tedy ještě před odjezdem stíhá Kuča další ze svých eskapád, kterými pravidelně vyšperkuje každou návštěvu u nás na severu. Tentokrát je to nezapomenutelná lekce na téma „kdo jinému jámu kopá…" Až se v krasu potkáme, tak vám ji povykládám 😉
Pro Honzu, Kubu a mě ale ještě není konec, zvědavost velí zkouknout postup na čelbě, odtud je potřeba vytahat a smotat kabeláž a na závěr uklidit základnu, ať je připravena na další bádací nápor. Podzimní akce bývají na Dagmaře vydařené a věřím, že to bude platit i letos. Odjíždíme dávno po setmění a po sjezdu z Drahanské vrchoviny se navíc noříme do husté mlhy, návrat z krasu tak byl mimořádně dobrodružný.
Na závěr velký dík všem, kdo se zúčastnili, byla to opět výborná akce, pod Kaplí jsme krásně postoupili, byl čas vypomoct a zkouknout postupy i na jiných lokalitách, pozdravit staré známé… Tak snad se brzy zase sejdeme!
Na webu Devonu najdete článek ze sobotní akce v Okrouhlíku, z úterní návštěvy jeskyně Dagmar a Jirkovy fotky z Dagmary jsou na rajčeti.
autor: lukas
