by 
Andy´s Cave na sebe nenechala dlouho čekat a 14 dní po
nalezení vchodu jsme opět spojily síly s Hlubokáčem a ladíme GPS v Mattesově autě nach Obertraun. Z Rudice
vyráží Mattes s Bobem a v Brně vytrhávájí od pivka Bubáka a Kuře.
Po cestě probíráme plán akce – kdo, co, kdy, kam, jak, na co,
proč… Cílem akce je přestrojení jeskyně do bivaku, který je v hloubce cca
250 m, seznámení se s jeskyní a sepsání věcí, co jsou použitelné a zanechány
v bivaku a po cestě do něj. Nejdelší slanění podle informací měnil Andy
v roce 2007. My však chceme přestrojit jeskyni komplet až na pár krátkých
ďabánků.
Ubytování je opět domluveno u Míly v hotelu, jen je
škoda, že je pryč i s Nesií, protože by si Bubák jistě nespletl čísla
pokojů. Přijíždíme okolo 20:30, děláme 6 hromádek, protože přijede ještě Filip
a Roman – kamoši od Bubáka. Žádná ořezávátka, jak časem zjišťuji. Podle
vyprávění lezci kalibru A1. V paměti kromě X vrcholů mi uvízl El Capitan.
Suše jsem polkl a vzpomněl si na můj lezecký sedák, který používám tak akorát
na ferraty 🙂.
Ještě večer chceme kontaktovat rakouské jeskyňáře, bohužel již na základně
nikdo není.Borci přijeli, dáváme pivko, Iron Maiden a jdeme chrnět.
V sobotu první lanovkou nahoru, kde nás čeká asi tak o
100% lepší počasí než naposledy.Po příchodu k díře kličkujeme lana, vrtáme kotvy pro
přiděláni plachty proti zalednění vchodu a přebíráme materiál,
který je
ponechán ve vstupním prostoru jeskyně. Až na vařič, plynovou bombu, kotlík je
téměř vše nepoužitelné a bude to nutno odsoumařit do patřičných nádob
v údolí.
První do díry leze Mattes s Bubákem cca ve 12:00. My
dolaďujeme plachtu, uklízíme nepotřebné věci a vztyčujeme sněhovou tyč. Filip
s Romanem zapínají čelovky okolo 14:00 a já s Bobem něco málo po
nich.
Vstupní meander je vcelku lehce prolezitelný a po pár
metrech klesání se otevírá „Dóm údivu“, na který navazuje „Honzova studna“.
Dále je jedna nepojmenovaná studna a na jejím dně potkáváme zbytek týmu. Čekání
na přestrojení další studny si krátíme focením a kecáním.
K focení je nám nápomocen Bobův bastl s názvem
Rudion ( Rudický Scurion ), který disponuje dvěma diodami s celkovým
výkonem 1300 lm.Za nedlouho po navrtání kotvení se již cpeme do „Špuntovny“.
Puklina široká tak akorát. Pod touto puklinou se otevírá studna „Metro“ se svými
55m zatím nejdelší v jeskyni a za ní navazující studna „Zoro“. Při dalším
čekání na kotvení nad „Studnou Radosti“ si děláme karbidový táborák ze starých
zásob. Povzbuzeni plápolajícími plamínky sjíždíme do „Meandru Vzdechů“, který
je i pro mě s mými tělesnými proporcemi opravdový meandr vzdechů. Po pár nadávkách
na zaseknutý transportní pytel jsme ve stanici „ČD Depo“ a poslední slanění od
bivaku. Bivak žádný výrazný komfort neposkytuje, ale je vidět, že objevitelé
měli snahu v rámci možnosti jej zaplachtovat a „vylepšit“. Lepší asi bude
pokaždé lézt ven než tam spát. Spojení bivaku a povrchu
je nebo spíše bylo
vyřešeno polním telefonem. Nějaký ten pátek tady už leží, a tudíž je asi
nefunkční. Zpátky v „Depu“ přebíráme a sepisujeme matroš a po dvojkách
lezeme nahoru. S Bobem se pokoušíme ještě po cestě něco vyfotit a natočit.
U díry se převlečeme, pobalíme a pronásledujeme kluky. Přes
pokročilou denní, či spíše noční
hodinu dostáváme ještě pivo na Gjalmu od servírky s
vytetovanou mapou na ruce, snad není
od Andy’s cave. První dvojky už mají jedno v sobě a hodnotí
výkony. Po posilnění jedním
nás čeká cesta dolů po sjezdovce dlouhé 10 km. Na lyžích by
to tam mohlo byt vcelku fajn, ale takhle, nohy po chvíli hoří a to trvá až do
konce …. Uleháme někdy okolo 3:00 již zimního času.
V neděli odpoledne jsme pozváni ke Gottfriedovi domů na kafe
a předáváme rakouským
kolegům informace o díře (tato část už se servírkou z Gjalmu
nijak zvlášť nesouvisí – viz výše) a ti nám umožňují přístup k informacím a
mapám okolí Andy’s cave.
Cíl této akce byl splněn. Jeskyně je přestrojena. Další akce
bude podle času, možností, sněhu možná v zimě. Nejlépe spojena
s lyžovačkou.
Aleš „Kuře“ Konečný.
ZO 6-04 Rudice
autor: Bob
