by 
Letošní pracovní týden jsme téměř celý strávili na naší základně. A rozhodně jsme se tam neflákali. Naplánována byla oprava podlahy. Byla už dlouho ve špatném stavu, propadala se kamna a zakopávali jsme o vylézající prkna, která už nešlo do ztrouchnivělých trámů nijak přichytit. K podlaze se pak samozřejmě nabalila spousta dalších věcí, které bylo třeba udělat a opravit a bylo na celý týden o zábavu postaráno. Na nějaké bádání tak (téměř) nebyl čas ani lidi.
Práci jsme zahájili vynošením veškerého vybavení před základnu. Až bylo vše venku, sami jsme nechápali, jak se to do naší Boudy všechno mohlo vlézt. Poté jsme rozvěsili nade vším plachty, aby náhodou nezačalo pršet. Tím naše základna a její přilehlé okolí nabyla vzhledu bezdomoveckého ležení a zůstalo to tak až do další soboty. Následovalo vytrhání staré podlahy, přesněji dvou podlah postupem času nabitých na sebe. Při sledování kýblování hlíny, kamení a jiného bordelu, který se pod podlahou skrýval, by nezávislý pozorovatel nejspíš došel k závěru, že jsme uprostřed základny zahájili ražbu nové šachty. Spoustu času poté zabralo to nejdůležitější, usazení nových trámů a pokládka podlahy.
Po stavitelích základny nám pod podlahou zůstalo mnoho rezavých konzerv, mince z období výstavby základny, oboustranný plochý klíč gigantických rozměrů (na co ho kdo potřeboval?!), dva pařezy (stromy při výstavbě evidentně zavazely) a útržek z týdeníku Květy z července 1975 na téma "Sojuz – Apollo". Taktéž jsme pod podlahou nechali odkaz budoucím generacím: mince, aktuální noviny, několik dalších drobností a hlavně jednoho lahváče (původní návrh uschovat půllitr rumu byl zamítnut z obavy, že se při nedostatku alkoholu na základně nějaký zoufalec chopí motorové pily a začne láhev hledat).
Být tak dlouho v krasu a nepodívat se do jeskyně se nedá vydržet, takže jsme i zabádali. V úterý drobná akce ve 2. ponoru Jedelského potoka, který tou dobou stále vydatně tekl. Z ponoru vyházeno několik kamenů, které sjely z pravé části svahu. Navečer jsme s Martinem sestoupili do jeskyně Dagmar na pracoviště pod Kaplí a vytěžili celou mezideponii do Dómu nádob.
Další dny opět práce na základně. Když už se dělala rekonstrukce takového rozsahu, tak jsme to vzali skutečně komplet: vyčistil se komín, oškrábaly staré tapety, byly zakitovány díry ve stěnách a vše včetně stropu s trámy natřeno, položeno linoleum (v jednom kuse přes celou základnu!), poté usazení obou kamen, posunutí komínové zděře, olištování oken a dveří, montáž kuchyňské linky s pracovní deskou, obložení stěn, likvidace hromady hlíny vytěžené zpod podlahy, vybudování nové lavice ve společenské místnosti, olištování plechů pod kamny, montáž věšáků, háčků…..
Dělalo se denně od ráno až do setmění, na koupání v Šošůvce jsme většinou jeli až za tmy. Ve čtvrtek večer se u nás zastavili zástupci sousední ZO 6-20 Moravský kras, aby nás pozvali na zítřejší oslavu narozenin, ale především nám přišli zvěstovat objevy v jeskyni Vymodlená! V pátek navečer, když dozněly vrtačky a akušroubováky, vydali se Dagmaráci na základnu u Michalky a pomohli tam zapít narozeniny i objevy.
V sobotu poslední dodělávky, úklid zbylého dřeva, zapěnování děr po myších v podkroví, vysání průmyslovým vysavačem a naskládání Spelea do nové poličky. Zbyl i čas na podzemí, v Dagmaře pod Kaplí jsem nakopal a naplnil několik kýblů, které teď čekají na odtěžení. Ve dně pracoviště se objevila další volná škvíra mezi stěnou a zakleslým blokem. V těžené hlíně jsem navíc nalezl další kus neopracované břidlice vel. 8 cm. Z Dagmary přebíhám rovnou do Vymodlené, kam jsem byl jako jeden z pomocníků při průkopech pozván na prohlídku objevených prostor. A je to neskutečná nádhera! Po 40 metrech průkopu v po strop zahliněných prostorách se dostat do tak překrásně a bohatě zdobené chodby…. Volné prostory jsme čekali, ale takovou výzdobu nepředpokládal asi ani ten největší optimista. Za tu píli a vytrvalost je to plně zasloužená odměna.
V neděli jsme už jen vychytávali mouchy, pověsili nástěnku apod. Pomalu se stává tradicí, že pracovní týden zakončíme nějakou exkurzí. Nic nebylo dopředu domluveno, tak jsme s Liborem vsadili na jistotu a odjeli k Býčí skále. Tam nás nasměrovali na aktuální pracoviště v jeskyni – Chodbu adamovských jeskyňářů, kde právě bádali Hadař s Kukličem a pomocníky. Zajímavé pracoviště, řekl bych typické pro tuto badatelskou dvojici 🙂 Po debatě a rozloučení před býčiskalskou základnou definitivně opouštíme kras. Zázemí pro bádání teď máme jako nové, nic nebrání pustit se příště zase do práce v podzemí.
autor: lukas
