by
S vrchním nadlesním Heintzem vyzvednuty dvě medvědí lebky. Jedna totálně rozbitá, druhou velmi velikou jsme přinesli v koši asi v 10 kusech.
Mimo to 1 krásnou dolní čelist, (5 kusů) obratlů, prstů. Lebky ležely blízko pod příkrovem. Na hranici mezi štěrkem, který jeskyni naplňuje, a houževnatým, vlhkým jílem.
Otevřít větrací šachty, 3 týdny počkat s dalším kopáním. Ještě dvě lebky v dohledu.
Podélný profil 26 hlavní chodbou až do Lvího sálu.
Návštěva prof. Bauera z Brna v jeskyni.
Odpoledne až k bifurkaci (rozdvojení).
Pan vrchní nadlesní teď nechává v severozápadní chodbě kopat na kosti. Ale pracovníci vynášejí z lebek, které byly po ruce a jiných velkých kostí, jenom některé úlomky. Vůbec jsou pracovníci neohrabaní. Nedají si říct, aby každý kus kosti, který vidí, neprotřepali, takže každičký kus rozbijí. Mimo se s kostmi barbarsky hází.
Hornický způsob kopání, který zde byl dosud obvyklý, je špatný. Na většině míst jeskyně (vyjímaje přední bludiště) leží pod sintrovým příkrovem, který je zřídka tlustší než 10 cm, jíl (plastický, ale přece s nějakým pískem), pod jílem leží kosti, zčásti jím naplněné a obalené, potom zpravidla větší kameny a potom jeskynní zemina se známým, relativně malým obsahem kostí a kamenů.
Za těchto poměrů je vysvětlitelné, že dřívější kopáči kostí, kteří vždycky zůstávali pod sintrovým příkrovem, nalezli tak mnoho dobrého materiálu.
S lesnickým mistrem Schwertführerem a prof. Bauerem jsem jel k Ochozské jeskyni.
Lesnický mistr Schwertführer nejde jako většina pánů dovnitř. Vchod do jeskyně leží v líbezné krajině. Jde směrem k severu. Směr jeskyně je všeobecně severovýchodní. Dnešní vchod je zhotoven prostřílením a je uzavřen železnými mřížovými dveřmi. Klíč u podlesního. Několik metrů od vchodu to jde doleva vzhůru k dřívějšímu vchodu. Hlavní chodba jde kupředu klikatě. Je to úzký vodní tunel, jehož stěny jsou silně vymyty tekoucí vodou. Hornina: Tmavý vápenec s bílými žilami. Později se tunel stává nižším a zde jsou strop a stěny pokryty tenkými vrstvami jílu.
Podlaha byla před 4 týdny kvůli jeskynní slavnosti posypána ostrým pískem. Potom opět vyšší. Zde je vápenec světlejší a vyluhován do kouzelných záhybů a špic. Dále opět tmavý vápenec, na celém svém povrchu s otisky podobnými prstům. Zde se vyskytují v některých výklencích již pěkné krápníkové útvary. Velká síň. Uprostřed prochází vodní kanál, po obou stranách příkré, 4 – 6 m vysoké usazeniny jílu, zčásti s naplavenými nepravými vrstvami písku a písečného jílu.
Potok jdoucí přes jeskyni vede přepadovou vodu potoka Říčka a je tudíž za suchého počasí suchý. Voda, která vstupuje u vodního tunelu má v jeskyni několik míst, kudy může zčásti odtékat. Na jaře a po vydatných silných deštích teče ale u vstupních dveří značný potok a potom je jeskyně zcela nepřístupná.
Bez přerušení nyní následuje druhá a třetí síň – vlastně jen jedna nesmírně vysoká a široká chodba. Potom odbočuje doleva nahoru vedoucí chodba s podlahou celou pokrytou sintrovými jezírky.
V Hlavní chodbě vede potom cesta asi 20 m daleko přes jílovou terasu. Zde včelí úl, stalagmit, který velmi rychle roste. Z navštívenky položené tam minulého roku lze nyní ještě vidět jenom růžky. Strop je plný stalaktitů: Límec kabátu a miliony brček, duté, bílé, stalaktity. Potom odbočuje doleva zčásti zakrytá hromadou vysokých balvanů široká nízká chodba, kterou do jeskyně přitéká voda.
Zpočátku je tato chodba až 1 m vysoká, 6 – 10 m široká a probíhá téměř horizontálně. Později se stává stále nižší, takže po 50 m může být 0,50 m vysoká. Strop této chodby nese zpočátku mnoho malých stalaktitů, na nízkých místech ale zcela vymytý. (Pokřik prof. Bauera mě vyzýval, abych šel dále).
Od této odbočky počíná hlavní chodba stoupat. Krásný vodopád vpravo. Sintrové kaskády a mísy. U otočky vlevo Kazatelna, nejkrásnější v jeskyni, asi 40 m vysoká, odtud nelze jít dále.
Nikde místo, kde bych mohl kopat. Sintrové mísy jenom v chodbách, kterými teče povrchová voda jako potoku.
Příčné profily v hlavní chodbě.
Podélný profil od bifurkace (rozdvojení) vlevo až po střední pilíř.
V této chodbě bylo mnoho kopáno. Lidé brali jenom vrstvu pod sintrovým příkrovem, ale na okraji jeskyně šli často daleko pod strop, aniž by však vyčerpali vrstvu bohatou na kosti. Nešlo se nikde tak jako ve Sloupské jeskyni do hloubky.
Střední pilíř stojí blíže pravé než levé stěny. Vpravo jsou velké sintrové kaskády,
vlevo za pilířem úzká puklina všeobecného směru 10° ruční busoly. 17 m daleko plazitelná, potom příliš malá. V deseti m malá puklina napravo nazpět.
17 m za bifurkací (rozdvojením) vpravo malá boční chodbička. Za velmi nízkým vchodem se přijde do malé, roztomilé, krápníkové kapličky, z níž pokračuje bohatě sintrem potažená puklina 5 m daleko.
2. září
VII – VIII. U VII dvě paralelní pukliny, krátké, se sintrem vzhůru, vlevo třetí puklina, nízká, průchozí, 18 m dlouhá; v pěti metrech přichází zprava odshora řícená zemina, v devíti metrech pokusná díra, nízké místo; v jedenácti a 14,5 m malé podélné pukliny a sintrové kaskády, vpravo malé sintrové mísy; 15 m pokusný výkop, 18 m příliš nízký; přímo dopředu; doleva roura dolů.
Směry zpočátku 360° , 5 – 9 m 345°, potom 330° ruční goniometr.
IX – X — puklin vpravo nahoru, zde jde na naši malou chodbu.
V prorážce se jde dolů. Za ní je strop doleva, východ, plochý ; takže na třech místech se dá pod něj plazit mnoho metrů. 15 m dále jsou vymyté komíny, které mají s naší chodbou souviset.
Konec profilů. Přes nízkou, obtížnou druhou polovinu prstence není žádný profil nutný.
Kontrolní měření letos vykopaných výkopů.
Sbohem Výpustek.
V poledne rozloučení s vrchním nadlesním Heintzem a prof. Merklem v Babicích. Odpoledne rozloučení s revírním Zimkem a lesmistrem Schwertführerem (dvorní rada přece u něj bydlel).Cesta s (mladým) dr. Kunzem do Adamova a do Vídně.
Mladečská jeskyně u Litovle v kopci Třesina na Moravě (řece).
Tam by chtěl pan vrchní nadlesní rád zařídit vykopávky.
Povrchy skal jsou buď vrstevné plochy, nebo řícené plochy nebo lomné plochy.
Stav zachování povrchu může být v jeskyni čtverý. 1. čerstvý, 2. zvětralý (častým znečištěním vzduchu a vlhkostí), 3. vyluhovaný (stojatou nebo pomalu tekoucí vodou), 4. vymytý (vybroušený nebo podobně). V každém z těchto čtyř stavů zachování povrchu skal může být povrch skály opět holý nebo překrytý sintrem.
Výpustek představuje velké duté prostory v témže pohoří, tyto jsou ale více jak ze 3/5 vyplněny aluviony, takže jenom štíty jednotlivých prostor jsou ještě volné.
Aluviony jeskyně jsou různorodé. Na některých místech je to velmi hrubý štěrk horniny, na některých místech je to plastický, slabý, písečný jíl o mocnosti mnoha metrů, ale tento je ještě podřízen.
Mnohem větší hmotou aluvionů je „jeskynní brekcie“, zemina, která je promíšená s kameny a s kostmi. Tato jeskynní zemina samotná je dvojího druhu. Jeden druh je světle hnědý, bohatý na hlínu a tudíž o něco plastičtější. Obsahuje méně kamenů a velmi málo kostí. Tyto jsou chemicky dobře zachovalé, ale vesměs rozbité; zřídka se setkáme s nějakou celou.
Druhý druh jeskynní zeminy je tmavě šedohnědý, drobivý, humózní a obsahuje daleko více velkých kamenů a kostí než ten světlý. Mezi kostmi se vyskytuje relativně více celých, neporušených kostí, jsou ale tmavé a velice křehké, takže je dělníci většinou rozbijí. V hlubokém výkopu ve Lví síni hraničí obě varianty téměř vertikálně jedna na druhou.
4. října
Cesta Vídeň – Brno.
Příjezd do Brna 11,30 dopoledne.
Ihned jsem se odebral na místodržitelství, kde se ukazuje, že kompetence pro povolení pro Sloupskou jeskyni přísluší okresnímu hejtmanství v Boskovicích., dostávám ale od presidia podpůrnou připomínku k mé žádosti.
Návštěva u Makowského. Říká mně: Vy ta povolení nedostanete. Ale i když je dostanete, tak ve Sloupě nic nenajdete; celá jeskyně je vyklizená. S profesorem Makowským se vůbec špatně mluvilo jak o mých plánech vykopávek, tak o úspěchu ve Výpustku.
Pan Rzehak mně ukázal svou sbírku.
Ty dvě medvědí kostry jsou dobře sestaveny, i když jednotlivé kosti se ne vždycky hodí dohromady a na své místo. Ty malé kosti rukou a nohou [Wurzelknochen] také zčásti chybí, jako u nás.
Ze sloupské jeskyně jsem viděl ¾ paže mamuta. Mnoho materiálu z vykopávek pana doktora Böhmeho z roku 1878, vedle medvědů také hyeny a lvi. Ty četné medvědí kosti jsou všechny restaurovány, a rozděleny k výměně. 1 velká medvědí lebka se spodní čelistí 50 cm dlouhá.
Makowsky kopal také v jeskyni u Mokré, kde kopal také Wankel. Má mapu jeskyně pod názvem Pastýřská jeskyně [v originále Hirtenhöhle] — pazourky, kosti přežvýkavců, zajíce a koně, zčásti rozbité, 2 z nich pomalované červenou barvou.
Pravěké předměty se mají nacházet také ve vlastnictví pana hraběte Belcrediho v Líšni, stejně jako u soukromníků v Líšni, Mokré a Horákově.
Návštěva u pana ředitele Krassera státní vyšší reálné školy. Krasser je ochoten postoupit lebku nosorožce v lednu 1881 za 100 zlatých dvornímu muzeu. Krasser vlastní také kosti, zuby a pazourky z Mokré, jednu malou kostní sekyrku s čarami, 1 malý broušený kámen s vyrytými ornamenty a s červenou barvou.
Návštěva u pana Steniczky. V holičské provozovně jsou mušle, obrazy, ptáci, kosti v pestré směsi. Steniczka má kolem 30 kompletních medvědích noh (i když nesprávně sestavených), které visí jako cerbuláty v obchodě. Má kontakt do Německa a sestavuje také tabla pro školy v Německu.. — Kopal také v jeskyni u Líšně a nalezl mnoho zubů koní a pěkné malé pazourkové věci. Ty dva ornamentované kusy nepatří panu řediteli Krasserovi, nýbrž jemu.
Od Steniczky jsem vypůjčil špičák kočky, menší než Felis spelaea.
U Líšně je 1 velká jeskyně: Floriánova jeskyně [Floriani-Höhle] a 3 menší; z jedné jsou ty nálezy, které jsou rozděleny mezi Wankla, Makowskýho, Krassera a Steniczku.
President brněnské dómské kapituly, dómský děkan F.I.Panschab, domácí prelát Jeho papežské Svatosti mně udělil s velkou ochotou povolení kopat v Líšeňské jeskyni a dal mně listinu pro správce statku v Podolí, pana Palliardiho.
V Brně se přece nedá sehnat žádný dynamit. Žádost o povolení vykopávek ve Sloupské jeskyni poslána panem Postem do Boskovic.
Cesta Brno – Adamov.
V Adamově vlastní pan lesnický rada Fiebig Johan vícero kostí hovězích a koňských, které byly nalezeny mezi Adamovem a Novým hradem v písčité jámě (nevelké hodnoty).
S lesnickým mistrem Klofem vůz do Křtin. Výpustek. Jeskyně B je opět hluboko vykopaná, ale bez výsledku. Práci zde jsem zastavil, neboť byla hnána nadbytečně daleko, a nařídil jsem vyklizení četných sintrových partií v Heintzově síni.
Množství kostního materiálu získané v měsíci září převyšuje co do množství a ceny množství získané do konce srpna. Pochází zčásti z Hochstetterovy štoly, zčásti ze Lví síně.
V Hochstetterově štole byly dříve větší partie v zadní části mezi druhou a třetí šachtou odkopány a potom se šlo na začátku šířaviny nazpět východním směrem. U (a) těsně pod stropem stopy chodby, již dávno vyklizené.
Heintz znovu otevřel propast, nacházející se východně u profilu 32 v Makowského cestě. Propast (A) je již znázorněna na Lolově plánu. Je to kolmá, více jak 30 metrů hluboká puklina, která se zdá, že se rozšiřuje ve směru pilíře, a jehož nejspodnější část se směrem k východu poněkud zplošťuje. Kéž by mě v této puklině pustilo dolů lano.
Měl jsem krátké příčné dřevo jako sedátko a byl uvázán pod osou lana. Lano drželi 4 muži a klouzalo po dně nad okrajem prkna. Krátce pod ústím jsem se musel posunout dopředu, neboť puklina byla v kolmém směru příliš úzká, a teprve v -3 metrech prostora opět vertikálně pod věšákem klesala. Přitom jsem poklesl náhle o 1 ½ – 2 m hlouběji a ztratil jsem sedátko. Toto mě poučilo o nedostatečnosti všech zajišťovacích opatření a já jsem se opět pevně držel jednou rukou lana, druhou se namáhavě soukal ven přes úzké místo. Heintz a dělníci si mysleli, že jsem ve smrtelném nebezpečí. 
Aby se sestoupilo do této propasti, je zapotřebí asi 1 metr mimo okraj připevněná cívka.
Díra k (B) byla nyní trháním zvětšena Je vidět puklinu táhnoucí se S – J která má v -2 m výstupek a malou odbočku směrem k S. K jihu jde do hloubky k výstupku v -5 m a potom směrem k V napřed 15 m dolů, potom ještě 10 – 20 m dále. V hloubce je puklina pravděpodobně spojující A a B.
Také za profilem 32 se bude kopat vpravo pod skalou, tam kde vychází bývalá chodba; ale také zde je jenom paběrkování.
Na polovině cesty mezi Lví síni a bifurkací jsem nechal pokusně kopat. Po odstranění sintrového příkrovu, který již byl zčásti zvětralý, jsem našel v polovině [neznámá zkratka]spolu s mnoha troskami, u 30 dobré, i když malé kosti. Zde by se mělo jít kupředu.
Nad Evinou dírou je ještě jedna těžce přístupná jeskyně, která se sestává z malé síně a má název Jáchyma, Jáchymova jeskyně.
Pěšky do Babic, zavazadla předem.
Pan vrchní nadlesní Heintz je spokojen s protokolem.
S Heintzem povoz do Ochoze.
[ Wankel dostal darem od ochozského nadučitele sekyru s dírou.
Horákovský lesní „Becher“ má mít tři krásné sekyry. Nabízel je Wanklovi za 25 zlatých. ]
Po krátkém pobytu u vrchního hajného Markla (pečený zajíc) jedeme do mokerské myslivny k revírnímu hajnému Karlu Stužkovi. Poté, co jsme dobře vyšli s přátelským mužem, zařídil jsem se v jeho „pěkném“ pokoji jako navždy.
Návštěva Mokerské jeskyně. Tato leží v údolí potoka Říčky, 10 minut nad nejhořejším (prvním) mlýnem na Říčce na levé (jižní) horské stráni, asi 20 metrů nade dnem údolí.
V lidové mluvě se jeskyně nazývá Díravica. K našemu největšímu překvapení zde z jedné jámy vykukuje ven — prof. Makowski, který přišel tajně s asistentem, sluhou a s jedním studentem, a již celý den kope.
Pan vrchní nadlesní Heintz pošle zítra ráno 3 dělníky z Babic po 75 zlatých.
Celý den se kopalo v Díravici. Více jak polovina jeskyně už je překopaná, vrstvy jsou shora dolů chudší na kousky, takže pod popelem se zřídka něco vyskytuje, v nickamínku již nic.
Brána jeskyně je ohraničena surovým, umělým valem ze skalních trosek, přes který nyní vede nahoru jenom malá pěšina. Před tímto valem je přírodním výstupkem ohraničené rovné místo, které bylo určitě obydleno za krásného počasí, stejně jako jeskyně za špatného počasí. Vykopal jsem více pokusných děr o velikosti I D´
První díra 340° od středu. Zemina se skalními bloky a silnými kořeny, až do 40 cm humózní, potom už ne: 5 pazourků, 1 brousek, 2 střepy hrnců, malá křemenná kulička.
Druhá díra: 20° jeskyně. Střepy, štěrkové kameny, 3 pazourkové třísky,
Třetí díra: pod trávníkem: skála
Čtvrtá díra: úlomek dolní čelisti z [nečitelné]. Hřbetní obratel z medvěda, 3 koňské [neznámá zkratka], distální konec pažní kosti jelena?
Pět kousků pazourku, střepy.
Všude silně vypálené trosky hlíny velice červené barvy.
Cesta do Brna, abych mohl vyzvednout od dómské kapituly povolení ke kopání v jeskyni. Přátelsky přijat dómským děkanem Panschabem a dómským kapitulním vikářem dr. Františkem Zeibertem a přátelsky jsem dostal povolení.
Odpoledne opět v Díravici, vrchní nadlesní také.
Návštěva u horákovského hraběcího mitrovského revírního myslivce Václava Pechy. Kupují ty tři sekyry za dvacet zlatých.
Velká granulitová sekera byla nalezena na poli mezi myslivnou a Horákovem, amfibolitová sekera v údolí mezi Mokrou a Horákovem, v rohu lesa jižně od mlýna při hledání hraničního kamene v hloubce 1 ½ metru.
Malý kámen na poli v bezprostřední blízkosti myslivny jihozápadním směrem.
Jižně od myslivny pastvina na poli jednoho horákovského sedláka s jedním stromem: Hlásnica (~Straža), pravděpodobně tumulus..
Severozápadně od Horákova urnové pole, na kterém byly vykopány lebky a urny.
V doprovodu Pechy na kopci JJZ od Bělského mlýna nahoře na hřbetu 200°od mlýna: nějaký druh Straže.
Od Bělské Straže k jeskyni.
Uprostřed jeskyně v horní vrstvě železná …..[nečitelné] hlouběji vedle kamenného nože hliněná perla nebo obratel.
Odpoledne: kopaní u a před jeskyní. Zajímavý pazourkový hrot.
Na jedné straně je střed vybroušen, mimo to několik pazourkových třísek, střepy hrnců, a v nejhořejší vrstvě velká želená spona.
V jeskyni není nic podstatného nového. Ve východní části místa ve dvou velkých jámách nenalezeno nic. V západní části vedle místa včerejšího kopání udělána 3 m dlouhá jáma a opět nalezeny střepy a pazourky.
Mé celé vykopávky plánovány [nebo zplanýrovány].
Cesta do Babic. Nocleh tamtéž.
13. října
Ve Výpustku zastavili dělníci z vlastní iniciativy a kopou s úspěchem na mnou nalezeném místě. 2 dělníci v Heintzově síni.
Nic podstatného nového.
Cesta do Sloupu vozem. Nacházím přípis okresního hejtmanství. Pan Wessely je velmi přátelský, že má od nich ústní pověření, aby mně podporoval silami. Od zítřka budou pod vedením Sedláka, který dostane 60 krejcarů, kopat 1 až 2 dělníci, kteří dostanou 40 krejcarů.
Kopali dva muži v šachtě přední staré jeskyně bezprostředně nad terasou. Jedna kostní ostrva, asi 1,50 pod povrchem. Kosti leží pevně mezi kameny a téměř všechny jsou zlámané.
V zemině jsou také malé jednotlivé kůstky — netopýří kůstky.
Dnes kopeme v chodbě u řezaného kamene., asi 3 metry od něj, na konci chodby jdoucí vpravo pod skálu, přibližně 20 m dlouhé, 0,30 – 0,50 m vysoké, která byla poprvé prohrabána hledači kostí. Zde se bohatě vyskytují kosti v dobrém stavu. Dobrá lopatka, spodní čelist lva, 4 koňské kosti atd.
Kupuji od Sedláka dvě velké medvědí lebky — 12 zlatých — a dostal jsem jako dodatek jedno velké vyřezávané žebro. Dělníci dostali příslib zvláštního zaplacení za dobré kusy.
Nedostanu vůz a dnes nemohu dále.
Z nedůvěry vůči Wesselému nepřinesli dělníci dnes nalezené kosti domů.
Ráno do Rájce. Rájec – Adamov. Pěšky v dešti do Babic.
V Heintzově síni byly nalezeny od mé poslední návštěvy četné střepy nádob, 1 pazourkový nůž, malý kamenný klín, 1 plochý vřetenovitý nástroj z kosti a několik kostí.
Heintz zastavil vykopávky za Lví síni a nechává opět kopat v Hochstetterově síni.
Ráno Heintzovým vozem do Adamova.
Adamov — Brno.
Návštěva u prof. Makowského. Měl nepříjemnou korespondenci s dr. Wanklem o právu kopat v Mokerské jeskyni [Pekárně] a nás zavlekl do tohoto sporu. Věří, že všechny v Těšicích ještě nalezené kusy pocházejí z “jeho” nálezu a že Tillichovo sdělení spočívá na omylu.
Návštěva u Steniczky. Poznamená ceny ke kusům z Mokerské jeskyně popsaným Krasserem. Považuje ten krám za strašně cenný.
Na poště jsem vyzvedl třicet zlatých od pana dvorního rady von Hochstettera.
11,35 hodin Brno — Nezamyslice.
Chybou obsluhy dráhy jdou všechna má zavazadla olomouckým vlakem dále. Musím je telegraficky urgovat, jsem ale bez kompasu nemohu odpoledne již nic více udělat.
Bydlím u poštmistra Františka Tillicha. Ředitel Strohschneider z cukrovaru v Doloplazích mně půjčí svůj vůz.
autor: krtek
