by 
Předvánoční víkend jsme zahájili netradičně multiskupinovou akcí ve Skleněných dómech. Účelem sestupu bylo dostat se na pracoviště za Katedrálou a vrtákem na sedimenty udělat průzkumný vrt na čelbě. Po Punkvě tedy doplouváme k Masarykovu dómu, za zábradlím se převlékáme a vzhůru do hlubin. Průvodce Jirka se cestou několikrát podivil nad tím, jaké je tu sucho, no nám to tak nepřipadalo, občas byl problém vytáhnout gumák z bláta.
Koridor Sklenáčů je tvořen několika dómy spojenými blátivými plazivkami a polosifony. Dómy jsou zdobeny nespočtem průsvitných krápníků, podle kterých dostala jeskyně jméno. Prvním dómem systému je ten Masarykův, posledním (zatím) Katedrála, která ohromila svými rozměry. Cestou jsme byli seznámeni s pracovišti a různými sondami, které tu prováděl dříve Absolon (přesněji jeho dělníci), nyní domácí skupina Moravský kras. Za Katedrálou slézáme do kopané sondy na pracoviště s prozatímně zastaveným výzkumem. Problémem je tu nejen voda a řídké bahno, ale také rychle vydýchaný vzduch a především délka chodby a tím pádem náročný transport materiálu z čelby až do Katedrály. Skupina zvažuje technické řešení. Uvidíme, jak to dopadne, pracoviště je to zajímavé. Na čelbě se udělal vrt, popis navrtaných sedimentů nechám na místních. Ven ze sondy nelezeme po prázdnu, ale každý s plným kýblem. Úkol je splněn, otáčíme k návratu a po cestě se opět kocháme průsvitnými brčky, mrkvemi a jinými patvary.
Přes noc jsme v krasu zůstali jen Milan, Libor a já. Tak jsme se domluvili, že by bylo plýtváním dřeva vytápět 2 základny pro 3 lidi a všichni jsme zakotvili na základně u sýrárny. Na malou exkurzi mě vzali i do jeskyně Michalovy. Rozměry betonového komplexu mě překvapily, znal jsem to jen z fotek a vždy mi to připadalo mnohem menší. Prohlídku samotné jeskyně jsem si nechal na příště, nechtělo se mi znovu oblíkat do totálně zabahněného overalu.
V sobotu dorazilo hlášené oteplení a od rána slabě mrholí. Na naši základnu přijela jen Lida se Šmudlou, který měl navíc na ruce pár čerstvých štychů, takže bylo jasné, že to s plánovanou pracovní akcí v propasti II opět nedopadne dobře. Udělali jsme si aspoň povrchovou procházku k Němcům. Poté nás opustila i Lida a odjela z Ostrova autobusem směr Brno. Po návratu na Boudu nám to se Šmudlou nedalo a nakonec do Dagmary zalézáme. Šmudla otestoval novou outdoorovou kameru připevněnou na přilbě. Já se zdržel v Dómu nádob, kde jsme nakopal a připravil na odtěžení hromádku materiálu, postup o 0,5 m. Večer na naši základnu dorazil Libor, stavil se i Aleš a stvořili jsme plán na zítřek.
V neděli dopoledne přijíždí Aleš, Bohouš a Martin a společně sestupujeme do jeskyně Dagmar. Nejdřív jsme ji z velké části exkurzně prošli. Cestou jsem sčítal vrápence a netopýry velké, dopadlo to 8:2 pro vrápence. Opět jsem zjistil v Horním patře pod Průvanovým komínem znatelné proudění vzduchu, přesněji z komína padá dolů studený vzduch. A spojovací chodbou patrně klesá až k propasti II, protože i na jejím dně je vzduchové proudění neobvykle silné. Že by hladina ve III. propasti klesla natolik, že vzduch cirkuluje do objevů? Přestože posledních pár týdnů byly srážkové úhrny vydatné, tady se sucho nadále stupňuje: pod nově budovanou hrází už není žádné bláto, sedimenty vyschly a ani v nejnižším bodě už to není zdaleka tak mazlavé, jak vždycky bývalo. Vysychání vydatně pomáhá zmíněný průvan. Nevím, na co naši členové čekají, co víc by ještě chtěli….
Hosté ale nepřišli jen okukovat krápníky, nabídli pomocnou ruku, takže jsem je okamžitě využil právě v propasti. Usadili jsme panel, který jsme sem před měsícem dotáhli právě s Alešem a Dušanem a pustili se do těžby ze dna propasti (když už si sem ten panel Myotisáci donesli, tak ať si ho taky obsypou 🙂 "Vykopeme 20 kýblů a půjdeme." Aldovi to na čelbě šlo rychle, došlo na klasické přihazování "tak ještě posledních 10 kýblů" a nakonec jich máme vytěženo 50. Dalších 10 už by se tam nevešlo, bude potřeba založit další panel. Než všichni vylezou po žebříku z propasti, slézám se dolů podívat na výsledek. A jsem spokojen, pod stropem už je dokonce vidět do III. propasti, takže informace od pamětníků o délce průlezu mezi propastmi byly přesné. Narychlo páchám dokumentační foto, ještě zkouška vody v propasti III vhozením kamene (výsledek dle očekávání – bez vody) a vylézáme na povrch. Rozloučení, sbalení věcí, úklid základny a než vyjedu, je tma. Další víkend využitý do poslední minuty. O poslední zážitek tohoto víkendu se postarala hustá mlha při cestě domů.
O akci ve Sklenáčích se dočtete u Libora, jeho fotky najdete na rajčeti, zápis na webu ZO Moravský kras.
Hostům ještě jednou dík za pomoc!
autor: lblazek
