by 
Z naší party jsem tentokrát dorazil do krasu sám. Stejně opuštěný byl i Alda z Myotisu, tak jsme spojili síly a naplánovali si speciální víkendový program. V sobotu jsme zajeli vypomoct kolegům z Devonu do Okrouhlíku. Naposled jsem tu byl před rokem a od té doby se 2. sifon pěkně protáhl, od těžby sedimentů se přešlo k rubání skal a v Dómu na rozhraní narostla pořádná hromada kamení. Co se nezměnilo je stále stejně mazlavé bláto. Akce byla zahájena přečerpáním vody z konce sifonu do jezírka, následně se v kýblech odtěžilo kamení z čelby a nakonec došla řada i na tekuté sedimenty.
Sedimenty v sifonu propouštějí vodu neochotně, po nakopání jsou už pouhých 15 cm pod původním dnem krásně suché písky či jíly, ale díky neustálému drobnému přítoku zepředu z neznáma se z nich během několika sekund stává jednotvárná hnědá kaše. Takže jsme byli zabahnění od hlavy až k patě, typickej Okrouhlík, přesně jak ho pamatuju 🙂 Po odtěžení dostupného materiálu se pustili Fos s Mojmírem do přípravy dalšího kamení, já s Alešem jsme následovali Jirku do sondy pod vstupní šachtou. Tady jsme vytěžili 11 kýblů. Postup brzdí silná sintrová vrstva uprostřed profilu, ale jinak to vypadá velice nadějně. Taky mi to trochu připomnělo naše pracoviště v Dagmaře pod Kaplí. V kompletní sestavě vylézáme na povrch až před 9. hodinou večerní (slovy Devoňáků už před 9.). Večerní program byl obohacen návštěvou ostrovského pohostinství, kde se to dnes hemžilo jeskyňáři z mnoha speleoskupin. Při odchodu se loučíme s Devonem a než jdeme spát, strávíme s Alešem ještě pár hodin grilováním a debatováním u nás na základně.
V neděli mě Aleš bere na exkurzi do jejich lokality, jeskyně 1A u Ždáru. Už léta o této díře od něj slýchávám, návštěvu sem jsme plánovali už asi 3 roky a teď jsme si na to konečně udělali čas. Ještě před sestupem jsme napytlovali bordel pod vstupní skruží, který se tu postupně nastřádal od náhodných kolemjdoucích. Věděl jsem, že je jeskyně tvarována na drobnější jeskyňáře a že je vhodná pro milovníky plazení, ale že dnes budu rovnou skládat úžinářskou maturitu jsem netušil. Jeskyně má dvě větve, obě jsou spletitým labyrintem úžin, puklin a plazivek se skromnou krápníkovou výzdobou, ale zato s nádhernou modelací stěn. Nejnižší část jeskyně bývá občasně zatopena vodou. Desítky chodbiček tu končí v sedimentech a neprůlezných profilech, ale jakákoliv práce zde je jen těžko představitelná. Jednak není kam ukládat materiál a samotné prolezení dá taky pěkně zabrat. Lokty a kolena mám dodrané ještě teď a Aleš na tom nebude o moc líp. Kouzelnej byl i výklad v jeskyni: tedy jsem tahal XY, tady se zasekl YX, v téhle puklině jsem si roztrhl overal, v tamté úžině jsem se zaklínil já,…. Taky jsem se v jedné stoupající úžině přilepil do bahna a nebyl schopen se vyškrábat ven, takže mě musel Alda pomoct a též bude o tento zážitek obohacen výklad příští exkurzi. Ale stálo to za to. Ta jeskyně je neskutečná, suprová prolízačka a je škoda, že ji málokdo zná a že ještě méně jeskyňářů v ní kdy bylo. Takže úžináři, kontaktujte Aleša, párkrát mu někde pomůžete kopnout a možná vám taky ukáže tento unikát.
Když už jsme byli v těchto končinách, zajeli jsme ještě k ponoru u Žďáru, kde jsem byl seznámen s dalším pracovištěm skupiny Myotis. To byla poslední zastávka našeho putování po lokalitách severozápadní hranice krasu, příští víkend na nás opět čeká závrt v Jedlích.
Detaily o akci v Okrouhlíku najdete na stránkách Devonu.
autor: lblazek
