by
S přibývajícímy dny letošního roku se nám blíží okamžik, kdy se v den zimního slunovratu máme dočkat dlouho slibovaného konce světa. Voda v jedovnickém potoku odtéká svůj litr za litrem, jeskyně se nám svůj mikrometr za mikrometrem zvětšuje. V nás představa blížícího se konce vyvolává zvýšenou intenzitu návštěv milovaného krasu, abychom přírodě napomohli. Snažíme se jeskyni prodloužit v řádech mnoha vyšších, nepoznané tajemství podzemní říše objasnit a s klidným svědomím očekávat blížící se konec všeho. Dny otevřených dveří máme už dávno za sebou, bádání probíhá na všech frontách na plné obrátky.
Možná i z tohoto důvodu jsme se v první bádací den nového týdne, který už dlouhodobě připadá na středu, sešli v podvečerních hodinách v Josefovském údolí ve velice silné sestavě. Předseda s Boženkou, moje maličkost, Štěpán, Maruška, Vlasta s Adamem a dorazil i Petr Kos se zapůjčeným čerpadlem. Kombinace této velice silné sestavy, láhve zelené a velice příznivého počasí přímo evokovala k příjemnému posezení u Hříbku a rozvíjení různých teorií. Jelikož Peťa stále marodil se svými bolavými zády, nepokračovali jsme v započaté práci ve Svozilce. Strávili jsme proto několik hodin právě oním klábosením a plánováním budoucích objevů. Není nad to, všechno si hezky naplánovat, případně předem zmapovat. To se pak hned líp objevuje, když člověk ví, do čeho vlastně jde 🙂 . Abychom však realitě vyšli alespoň trochu vstříc, došlo ve večerních večerních hodinách i na to bláto, tmu a vlhko naživo. Vlasta s Adamem se vydali na svoje vzorně budované kostiště v Liščí chodbě jeskyně Barové, my do našeho kamenolomu ve Staré štole. Podle již zaběhlého modelu jsme se opět věnovali shazování kamenů, které nám do průlezu v Horním dómku z prostor HMŠ neustále padají. Po několika hodinách této činnosti jsme se vrátili na základnu, abychom po chvíli bádání teoretickém upadli v zasloužený spánek.
Další návrat do oblastí Devonských vápenců nastal v páteční podvečer. Po zabydlení se na základně a zkonzumování několika panáků z důvodů aklimatizace, došlo opět i na temnou a ponurou sluj. Vyrazili jsme v sestavě já, Danča a Jirka Kukla.Svědomí nám nedalo, a určitě bychom neusli, kdybychom nejprve nenavštívili naše oblíbené stanoviště v Horním dómku ve Staré štole. Učelem téhle akce byly technické práce, které měly posunout některé větší bloky směrem dolů, aby se daly bezpečně rozpatronkovat. Na chvíli jsme zapli naši nekamarádku gravitaci a bloky posunuli. Poté jsme ještě pomocí patronek trošku rozšířili průlez ve vstupu do Horního dómku a vydali se na exkurzi. Vybraným místem pro tento večer se stalo CHSV. Polezli jsme si tuto chodbu včetně různých odboček a vydali se na základnu k odpočínku, čekal nás totiž náročný den.
Sobotní bádání započalo hned v ranních hodinách. Hned úderem osmé hodiny ranní jsem s Alešem Pekárkem řešil teoretické úvahy spjaté s projektem revize vertikálních úseků jeskyně. Chvíli poté už dorazili přátelé Ivča a Aleš z Rožnova pod Radhoštem. Přibrali jsme ještě Marušku a vydali se temných hlubin zatím druhého nejdelšího jeskynního systému. Na schodech do Šenkova sifonu jsme chvíli poklábosili s duchem Guntra Nouacka, který tam trávil svoji siestu, a vydali se už po nesčetněkráte do Horního dómku. Tam jsme poshazovali další dávku kamenů, zahájili samohydrotěžbu a vydali se na oblíbené exkurzní kolečko. Buzgaňg, Hlinitý síně a Májovky jsme protentokrát doplnili i o chodbu Smradlavé princezny a Ďáblův dóm. Zpáteční cestu jsme protentokrát změnili, jelikož hladina vody před přehradou už dosahovala výšky nutné k plavání. Prolezli jsme proto druhou větví Buzgaňgu od Povodňové chodby na dno Šenkáče. Při cestě zpět do Velké síně, kde bylo nutno vypnout plavící čerpadlo jsme si udělali ještě poslední zastávku na skluzavce pod Vysokým komínem a vydali se zpět na denní světlo.
Přípravné práce na hlavní akci tohoto dne, práce v Dómu ticha, už byly v plném proudu. Přehrada byla zavřená, čerpadla v Horním jezeře běžela na plný výkon. Sotva jsme stihli narychlo shltnout oběd, už zvonil telefon, abychom si vyslechli informaci o zkorojiž průlezném sifonu do Křížového dómu. Vydali jsme se proto vzhůru do stráně, abychom doplnili blátotlačky v Barovce se již nacházející. Vlastní akce byla velice hodnotná, práce se udělalo obrovské množství. I lidí bylo dostatek. Předseda, Kolbi, já, Raďas, Maruška, Adam, Kuklič a jako posila i Myotisák Bohouš. Poté, co se nám podařilo prosoukat do Křížového dómu, jako první úkol jsme začali odklízet kameny. Tyto jsme při předešlé akci pomocí patronek a různých páčidel poshazovali v předešlé akci týden předtím. Proudící voda nám je však nashromáždila přímo v průlezu do DT, takže je bylo nutno umístit do bezpečnějších míst. Pak už se naše síly rozdělily. Část nás se věnovala dalšímu úklidu, Předseda s Kukličem se věnovala nové hračce. Předsedovi se podařilo již začátkem týdne zakoupit sekací kladivo s údernou silou krásných 50 joulů, takže bylo nutno tuto hračku odzkoušet. Pokračovali proto v prolongaci chodbičky, která snad v blízké budoucnosti spojí DT s Větrným tunelem. Nezbývá nám totiž než doufat, že to bude dřív, než skončí Mayský kalendář. V druhé polovině akce se začalo i plavit v jedné z nadějných odboček v Křížovém dómu.Bohužel se však tato po několika metrech začala svažovat pod úroveň aktivního toku Jedovnického potoka. Takže další, sice nadějné místo, ale další průzkum se odkládá na pozdější dobu.
A aby nebylo podzemí dost, navštívil jsem dračí sluji ve večerních hodinách ještě jednou. S Dančou jsme se vydali do Staré štoly, abychom udělali další pokus o zdolání jednoho z mazlíků, který se zuby nehty a korozními výstupky brání, seč mu síly stačí. Bohužel ani tentokrát se pokus nezdařil, bude nutno věnovat tomuto více práce, víc kopání, větší a delší pajsříčky. Poté jsme se vydali na další z exkurzí. Tentokrát to byla Brunnina jeskyně. Prolezli jsme si všechny možné dómky a chodbičky, já jsem si udělal aspoň trošku plán budoucího průzkumu vertikál, kterých se v tomto systémku nachází obrovské množství. Pak už následoval jen přesun zpět k ohništi, kde vládla silně komorní atmosféra. Většina osazenstva v této době pobývala v nedalekém Adamově, kde slavili den svého ANO Peťa s Kubem. Bylo tudíž možno již v brzkých popůlnočních hodinách zalehnout k odpočínku, i neděle byla programem naplněna.
Tento poslední víkendový den započal exkurzí. Navštívila nás skupinka dětí turistického oddílu, a byla by škoda jim jeskyni neukázat. Je dobré si dorost vychovávat, co kdyby náhodou Mayové neměli pravdu. Kdo by pak po nás bádal. Prošli jsme se do Velké síně, přičemž jsem jim podal zevrubný výklad, tentokrát směrovaný spíše na tajemna podzemí než historii. Pak už jsem jim ukázal kouzla průzkumu. Proplazili jsme se společně Buzgaňgem přes Kótu 314 až na počátek Hlinitých síní, stejno cestou jsme se vrátili zpět.
V popoledních hodinách proběhla poslední návštěva jeskyně. Společně s Dančou a Kukličem jsme zašli, jak jinak, do Staré štoly. Tam jsme se chvíli věnovali naší nekončící zábavě, a když už jsme měli kamenů nad hlavu, udělali jsme si i poslední v tomto týdnu exkurzi. Protentokrát jsme zvolili Skalní zámek. Došli jsme až do dómu Sváru, kde jsme se pokochali úžasnou výzdobou a vrátili se zpět do polocivilizace.
Poté už následovalo tradiční pobalení zbytků potravin, vyprání overalů v Křtinském potoce a návrat do civilizace úplné.Tam jsme se po zbytek večera oddávali ve svých domovských hospůdkách vzpomínkám na uplynulý týden a přípravám na speleovíkend další.
autor: lblazek
