by
Je to již dávno, co byla stvořena naše placka, kterou temné síly nazývají Zeměkoulí. Mnohem později, ale taky dávno, schránky mořských živočichů vytvořily vápencový masív. O něco později začaly vody v tomto masívu vytvářet jeskyně, pár dnů nato se objevili první jeskyňáři. Voda v krasových potůčcích teče, své tisíny milimetrů masívu za rok odnáší, v jiných místech podzemních dutin ve formě sekundární výplně přináší. Do tohoto dlouhodobého procesu vstupuje ve zlomku času generace nás, bláznivců posedlých poznáním tohoto tajemna. Dny otevřených dveří máme úspěšně za sebou, ztráty na osazenstvu jsou minimální, nic nám už nebrání v znovupoznávání míst neznámých.
Proto jsme i uplynulý týden věnovali poznání tohoto tajemna. Svoje toulky za poznáním jsme uplynulý týden započali vyjímečně o den později, ve čtvrtek. Společně s Maruškou jsme se do Josefovského údolí přesunuli v podvečerních hodinách, abychom bádací týden zahájili plodnou diskuzí o věcech takřka šílených s Předsedou. Poté, co jsme byli plně nasyceni speleologií teoretickou, přeměnili jsme slova v činy. Nasoukali jsme se do overalů a přesunuli se do Velké síně. Odtud dále na svoje oblíbené pracoviště ve Staré štole. Tam jsme udělali veškeré přípravné práce před blížící se sobotou.Na tento den nám bylo ADAVAKem předběžně přislíbeno, že budem moci aspoň trochu zakalit Jedovnický potok, tak proč toho nevyužít. V Horním dómku jsme odebrali něco popadaného kamení, prosoukali se průlezem a na místě současné čelby umístáili hadici tlakové vody. Jelikož nám tato práce zabrala mnohem méně času, než jsme předpokládali, věnovali jsme zbytek času našemu dalšímu projektu.
Tímto je návštěva a zhodnocení perspektiv ve všech vertikálních úsecích celého systému BS. Pro tento večer jsme zvolili Bohlerovu chodbu, hlavně její koncovou část, Studňovitý komín. Tato vertikálka, asi čtyřicet metrů vysoká je velice nádherná. I když jsme dospěli k názoru, že práce v těchto místech nebudou v nejbližší době na čele našich priorit, poznal jsem tam nádhernou souhru při spolubádání. Je opravdu úžasné vidět, jak dokáže spolusouputník tohoto našeho strádání viset v tři metry dlouhé seskládané osobce hlavou dolů, třicet metrů nade dnem, aby mě podal chybějící část výstroje 🙂 . Další skorobádání pokračovalo hned následující den,v pátek. Do Josefovského údolí jsem se vrátil s Raďasem. Práce tohoto večera probíhaly v teoretické rovině, na návštěvu jeskyně nebylo kdy :-). O to výživnější a hodnotnější však byla sobota. Hned v poledních hodinách jsme se do jeskyně odebrali s Maruškou, abychom pokročili ve svých pracech ve Staré štole. Na tento den a hodinu nám bylo ADAVAKem povoleno zakalit vodu, takže jsme toho samozřejmě využili. Pracoviště bylo na tuto akci nachystáno už od čtvrtka, takže jsem jen za morální podpory Hastrmánka vylezl na čelbu vyměnit proudnici a spustili jsme čerpadlo. Volného času, kdy příroda pracovala za nás, jsme využili k plnění dalších úkolů na dalším nezávislém projektu.
V rámci našeho revizního průzkumu všech vertikál systému BS – Barová jsme si protentokrát vybrali Guánovou chodbu. Tato je součástí Obřího komínu ve staré BS a je to jedno z mála míst, které dosahují výšek cca 60 metrůnad současným aktivním tokem, což jsou výšky zajímavé pro naše bádání. Bohužel nám čas nedovolil dosáhnout koncových partií, takže tato oblast bude předmětem některé z našich nejbližších akcí. Čekala nás totiž hlavní akce na tento den naplánovaná. Po velice dlouhé době nám totiž souhra všech možných i nemožných náhod umožnila uskutečnit pracovní akci v Dómu ticha. Prací kolem obsluhy čerpadel se tradičně ujal Kolbi. Já, Předseeda, Kuklič a Maruška jsme utvořili dva úderné týmy a jali se pokračovat v prolongaci tohoto vodního dómu. Předseda s Kukličem pokračovali na propojení DT s Větrným tunelem ve Svozilce, já s Maruškou jsme zvyšovali strop v polosifonku mezi Křížovým dómem a Dómem ticha. Po několika hodinách válení se v něčem, co sice vypadá jako bláto, ale bláto to není, jsme se ve večerních hodinách vrátili do útulna základny. Poslední návštěva jeskyně tohoto dne proběhla v nočních hodinách. S přítelkyní Danielou jsme exkurzně navštívili Svozilku, přičemž jsem si revizně zkontroloval aktuální situaci ve Větrném tunelu. Nedělní den jsem zahájil školením SRT. Podařilo se mi Danču přesvědčit, že pohyb po lanech opravdu není nic špatného, takže konečně svolila. Přehodil jsem přes haluz javoru před základnou lano, pomohl jí nasoukat se do cajků a výcvik mohl začít. Po chvílích strávených tímto jsme poobědvali a vydali se do jeskyně. Společně s Dančou jsme se vydali do jeskyně Barové. Hlavním účelem této akce sice bylo vynést zbytek nářadí z předešlé sobotní akce, ale při té příležitosti jsme si prohlédli Vlastem vzorně připravovanou expozici v Liščí chodbě a exkurzně navštívili třetí, čtvrtou a pátou propast. Po návratu jsme přibrali ještě Kukliče a vydali se tentokrát do Býčiny. Ve Staré štole jsme se vysoukali do Horního dómku, kde jsme zkontrolovali situaci po sobotním plavení. Kamenů z čelby nám sešlo opravdu hodně, takže jsme je poshazovali do přístupové chodby a v pozdně odpoledních hodinách se vrátili na prosluněnou louku před zákadnou. Pak už následovalo jen zakonzervování základny a odjezd do svých domovských hospůdek k odpočínku před dalším speleotýdnem.
autor: lblazek
