Letošní první větší akce u Dagmaráků měla na prvním místě programu výroční členskou schůzi. Díky zledovatělé cestě k Boudě někteří jen stěží vyjeli a výročka tak začala se zpožděním v 11 hodin. Termit obhájil post předsedy, byli přijati 2 noví členové a probrali jsme vše, co se probrat mělo. Po schůzi nás čekal výborný volební guláš (dělat předsedu na Dagmaře není zadarmo:). Posilněni a celí nedočkaví zahájit letošní bádací sezónu jsme vyrazili k Dagmaře se záměrem pokračovat v těžbě pod Kaplí.
Celá výprava však skončila při odemykání uzávěry. V zámku možná zamrzlém, spíše však zrezivělém nešel otočit klíč (to jsme ještě netušili, jak pro nás dnes bude důležité, že jsme se do Dagmary hned nedostali). Začalo násilné otáčení klíčem za pomoci kombinaček. Bez úspěchu. Po marném boji jsme nakonec zámek prostříkali WDčkem a hledali si náhradní program.
Připraveni s kýblama a lopatkou jsme se otočili a vyrazili směr propadání V Jedlích pokračovat v těžbě v Honzově chodbě (jeskyně 567A V Jedlích). Potok tekl vydatně. Díky hrázce postavené z kamenů nebyl aktivován první ponor a všechna voda odtékala do druhého. Tam byla hladina jezírka výše než loni objevené přepadové okno, přesto hladina dále nestoupala. Po zkontrolování povrchové situace zalézáme do jeskyně V Jedlích.
Hned za vchodem nás zarazil neobvyklý zvuk – hukot vody. Jdeme podle zvuku a prolézáme do Meandrového dómu. Ve Střelecké úžině je utvořeno jezero se statickou vodní hladinou. Dnem Meandrového dómu žádná voda netekla. Docházíme až k místu činu. Na místě, kde jsme zatím nikdy vodu nepozorovali (a ani nám nikdo neřekl, že by tam vodu viděl), vyvěrá ze stěny voda a dvoumetrovým vodopádem padá do Honzovy chodby. V Honzově chodbě je vytvořeno jezero, posledně čištěná část chodby je pod vodou. Pro úplnost pozorování se Matouš nasoukal za Klíčovou dírku a šel zkontrolovat stav v odtoku v chodbě za ní. V tomto odtoku je vidět malé jezírko, do kterého zprava přitéká voda, hladina nestoupá, ale kudy se voda ztrácí není vidět. Nakonec kontrolujeme i stav v síňce před Štěrkovým sifonem. Dle předpokladu je zde úplné sucho, protože 1. ponor nebyl aktivován.
Díky zarezlému zámku na Dagmaře jsme tak mohli pozorovat velmi zajímavý vodní stav v propadání V Jedlích. Prokázalo se propojení 2. ponoru s jeskyní 567A. Do této doby byla jediným místem, kde byla voda po zanoření ve 2. ponoru spatřena, šachta v jeskyni 567B (v závrtu č. 6). Odvodňovací kapacita tímto směrem patrně nestačila pobrat vody z tajícího sněhu nebo byl trativod někde zanesen a voda se tak přelila vyšší odtokovou cestou do jeskyně 567A, kde vyvěrá ze stěny Honzovy chodby a vytvořila jezero ve Střelecké úžině.
Po návratu z propadání jsme ještě jednou zkusili odemknout Dagmaru – a podařilo se. Na těžbu už bylo celkem pozdě, tak jsme se šli alespoň podívat, jak se tající sníh projevuje tady. Zjistili jsme další zajímavou skutečnost: zatímco v západní větvi bylo velké sucho (téměř bez skapu), ve větvi jižní voda doslova crčela z krápníků. Nejzřetelnější to bylo okolo II. propasti, ke které se většina chodeb jižní větve svažuje. Nedalo nám to a sestoupili jsme do propasti II, abychom měli představu, v jaké výšce je za tohoto stavu hladina vody na dně. Další překvapení – kromě skapové vody stékající po stěnách propasti bylo dno bez vody. Ani v propasti III. nebylo vody moc, jak prozradil vhozený kámen, který podle zvuku na svažitém blátivém dně udělal ještě pár otoček, než žbluňkl do vody. Pro dnešek ukončujeme bádání a se spoustou zajímavých zjištění se vracíme na základnu.
autor: lblazek