Přítok Staré řeky

Přítoková chodba je jedním z hlavních horizontálních přítoků podzemního toku Jedovnického potoka v jeskynním systému Rudického propadání. Nachází se v horizontálních partiích několik desítek metrů za tzv. Druhým sifonem, který byl překonán během významných průzkumů v roce 1958 Chodbou vzdechů. Původ vod Přítokové chodby byl lokalizován během barvícího experimentu v závrtu Svážná studna východně od obce Lažánky u hlavní silnice, kde v součastné době probíhá otvírková a explorační činnost ZO ČSS 6 – 14 Suchý žleb. Můžeme ho hledat však i v zatím neznámých ponorech pod kvartérní výplní slepého Jedovnicko-rudického údolí, i v závrtových řadách na rudické plošině západně od Jedovnic. Počátek průzkumu Přítokové chodby je datován do počátku 60. let minulého století po výše uvedených objevech. Prvotní výzkum byl zaměřen na snižování úrovně sedimentů hlavní chodby přítoku, které v mocné vrstvě pokrývají dno i stěny a znemožňovaly další postup. Tento postup pokračoval i v 70. letech. Přítok má však i minimální spád a hloubku a jen posledních 10 metrů se bystřinným tokem přizpůsobuje silnější místní dolní erozní bázi toku Jedovnického potoka. Po tehdejším dosažení sifonu, snížením dna přítoku na skalní dno, se hladiny jednotlivých toků srovnávaly a další postup tímto způsobem byl nemožný. Bylo prostoupeno 30 metrů proti proudu chodbou s několika nevelkými kavernami a končící sifonem, spadajícím do hloubky 2.5 metru a uzavřeným sedimentem.

V 80. a 90. letech se přistupuje k speleopotápěčskému průzkumu ve spolupráci se členy Labyrintu. Hustý sediment i malý profil však zastavuje první pokusy o průnik. Na tento průzkum navazuje nový intenzivnější pokus o průstup. V roce 2000 až 2001 se daří po několika potápěčských pokusech (D. Hutňan, M. Honeš) překonat první kritické místo sifonu a postoupit o 10 metrů do malé prostory s volnou hladinou, z níž pokračování je opět znemožněno hutným sedimentem. Snaha o odstranění neustále naplavovaného sedimentu v úvodních partiích sifonu i samotné chodby, včetně pokusu o vypláchnutí sedimentu uvolněním přehrady instalované na dolním toku přítoku, měla za následek pohyb sedimentů v sifonu se změnou celkového profilu dna chodby. V roce 2004 se uskutečnilo několik intenzivních akcí za silné účasti speleopotápěčů ČSS (J. Sirotek, M. Honeš, M. Kuba a další). Ve dnech 4.-6.2.2005 se uskutečnila jedna z nejúčinnějších. 12 speleopotapěčů v šesti pětihodinových intervalech, za asistence početného podpůrného týmu, se pokoušelo za pomoci podvodního bagru v nulové viditelnosti proniknout za kritické místo sifonu. Prozatím se podařilo rozšířit profil chodby přítoku, ale přes veškeré úsilí byl další postup opět zastaven úzkým profilem chodby téměř vyplněným sedimenty.

V tomto období se opakoval i barvící experiment v závrtu Svážná studna, který potvrdil jeden z původů vod Přítokové chodby.

V roce 2007 bylo v Přítokové chodbě instalováno měřící zařízení (Bruthans), které mělo prokázat objemové a teplotní souvislosti tohoto přítoku.

Dalším cílem v pokračování výzkumu na přítoku Staré řeky bylo vytvoření komunikačního vrtu do známých částí komína v Rudickém dómu, který bude sloužit pro přívod sítí (elektro, telefon) do obtížně přístupných prostor lokality Přítoková chodba v Rudickém propadání.

Byla provedena instalace a následná demontáž nízkofrekvenční antény v horních partiích komínu v Rudickém dómu za účelem lokalizace povrchového bodu zamýšleného vrtu. Zaměřením na povrchu byl určen pravděpodobný bod vrtu. Současně došlo k přestrojení vertikálních stupňů v komínu v Rudickém dómu jednolanovou technikou až do výšky 150 metrů od Jedovnického potoka.

Ověření určeného bodu bylo provedeno dalším měřením pozemního radaru. Na základě výpočtu a rovnání byl stanoven bod vrtu na parcele č. 501 v k.ú. Rudice v blízkosti prodejny COOP. K samotnému provedení vrtu byla použita samohybná vrtací souprava s přesným naváděním. Celkem byly provedeny dva vrty, každý o hloubce 40 metrů v náklonu cca 6 stupňů. Odvrtávané profily ukazovaly jílové sedimenty v prvních cca 20 metrech, následně se objevovaly indicie vápencového masivu. Vrt byl vystrojen a zabezpečen pažnicí s hermetickým uzávěrem. Prokázání spojitosti povrchu s podzemními prostory bylo provedeno napuštěním vody a fyzickou kontrolou speleologů v podzemí. Bohužel tato fyzická kontrola neprokázala přítomnost vody v horních partiích V komínu v Rudickém dómu.