by Sobota 10.8.2013
Je to k neuvěření, ale přesně týden, den co den, strávili někteří z nás minimálně dvě hodiny v podzemí.
A začalo to regulérní "rozehřívací kýblohrou" na Zlatém koni, respektive na Kobyle v Bonzákovce, kde došlo díky
vyladěnému kladkovému zlepšováku k vytažení rekordních, více než pětiset standartních plastových kýblů!!!
Sedimenty a kameny byly transportovány z deponie v hloubce cca 15m a kolem 16:00 bylo hotovo!
Neděle 11.8.2013
Díky kontaktu na Luboše Hraška u příležitosti exkurze do Harmaneckej jaskyne v rámci JT ve Španej Doline
v roce 2010 jsme se letos rozhodli pro předjétéčkovou aklimatizaci právě tam.
Domluva s Lubošem byla doslova minimalistická, ale přitom na 100% účelná –
stačily dva emaily a dva telefonáty během cesty.
Ve zhruba domluvený čas kolem 19:00 večer jsme již nakládali objemnou bagáž do nákladní lanovky
k provozní budově jeskyně, která se nachází o 260m výše.
Jen doplním, že oproti loňsku jsme se kompletního týdne zúčastnili jen čtyři, tudíž pro přesun z Prahy
jsme si vystačili s jedním vozem. Další dva členové dorazili po vlastní ose vlakem, a to až v polovině samotného JT.
Po příchodu k jeskyni jsme byli bryskně ubytováni v podkrovních izbách správní budovy s monumentálním výhledem
přes celou Harmaneckou dolinu až na masív Krížne.
Do půlnoci jsme ještě stihli lehkou exkurzi po základním turistickém okruhu v jeskyni, včetně nějakého toho focení.
Pondělí 12.8.2013
Jelikož pondělky jsou na jeskyni zavírací dny, mohli jsme se společně věnovat celodennímu bádání
v útrobách harmaneckého labyrintu. Ľubo měl rozpracovanou sondu na dně sestupné trativodné chodby,
která odbočuje vlevo pod turistickým chodníkem na začátku Bludného dómu.
Kvůli nedostatku místa na ukládání těženého materiálu ze sondy, je zde intalována improvizovaná lanovka
do větší prostory o něco výše. Naše kopací zkušenosti a sobotní zahřívačka v Bonzákovce se zde plně zúročily,
že i samotný Ľubo později přiznal, že se v závěru akce těšil, až vyleze ven z jeskyně.
Netrvalo dlouho a po zahloubení cca 1m v sondě již bylo možno se naplazit do volného pokračování v délce asi 4m,
kde je trativodná cesta opět ucpaná sedimenty. Ty jsou, zvláště ve vykopané sondě, neobyčejně přilnavé,
že z nich lze stavět "sněhuláky". Krom toho bylo vytaženo a zredukováno také nemalé množství kamenů a balvanů.
Úterý 13.8.2013
Tento den jsme navštívili nejzadnější partie, které jsou již vytvořeny víceméně v dolomitech.
Trasu tvoří řada velkých dómu vzájemně oddělených krkolomnými plazivkami, často přímo mezi bloky mohutných závalů.
Tentokráte už bez Luboše (který musel zaskakovat na kase v provozní budově) jsme se rozdělili na dvě party –
Markéta s Jardou se šli mrknout na konec jeskyně, kde prolongovali vzestupnou chodbičku-komínek.
My s Bylinkou jsme se pustili do rozebírání skalních bloků na konci Žabí chodby, kde se v průzoru rýsovalo pokračování.
Žel, ukázalo se, že cca po třech metrech chodba přechází do paralelních úzkých puklin neznámé hloubky.
Cestou zpět jsme se ještě zdrželi v dómu s kalcitovými stalagmity, kde vpravo pod stěnou s bohatými sintrovými náteky
se lze mezi krápníky proplazit do nízkého bočního laloku, též bohatě vyzdobeného.
Odhrabáním hlíny bylo možno proniknout ještě o kousek dál, do jeho paralelní části, kde lze v rohu nahlédnout
do nenápadné, úzké, ale dle posvícení zřejmě dlouhé a hluboké pukliny. Co však je nejdůležitější,
odhrabáním hlíny pod zdánlivou sintrovou stěnou, se otevřelo další volné pokračování v podobě kopulovité síňky.
I ta je defakto přímou součástí zmíněného laloku, rozčleněného sintrovými náteky.
V síňce již v pohodě mohou meditovat 3 osoby. Ani to však nebyl konec. Opět nenápadná,
snadno přehlédnutelná škvíra pod sintrovými náteky, odhalila po posvícení další volné pokračování kamsi vzhůru.
Kyprá hlína již začala být prokládána strarými sintrovými deskami několika generací,
takže postup vpřed byl velice rychlý. Ale to jsme si již nechali na zítra.
Večer jsme se ještě do jeskyně vrátili, ovšem jen v rámci fotodokumentační činnosti.
Cílem byly krásně vyzdobené partie ve velkém dómu kousek za vstupní Izbicou.
Na dóm ještě navazuje nehlubokou propastí členité spodní patro s jezírkem
a s bohatými polohami bělostného nickamínku.
I do začátku těchto prostor jsme zaběhli, ale již bez Bylinky, který se se svou fototechnikou přesunul
zpět do zpřístupněných částí.
Středa 14.8.2013
Ihned ráno, než se ostatní připravili na akci, jsem si zaskočil zafotit do tzv. Severného labyrintu,
kde je též hezká výzdoba, ale kde mi bohužel minule došla baterka ve foťáku.
Záhy na to jsme se už opět plazili závalem mezi dómy k našemu rozdělanému pracovišti z uplynulého dne.
Sintrové desky šlo krásně vytahovat z hlíny doslova jako perníček a během několika okamžiků se dalo podplazit
do další drobné síňky, kde se dalo otočit. Další pokračování již nepotřebovalo nijak zvlášť rozšiřovat –
jednak díky průleznosti, ale hlavně kvůli bílé sintrové výzdobě, která tentokrát pokrývala i počvu.
Šikmý stoupající komínek evidentně pokračoval dál, a tak došlo na svlečení overalu a sundání holínek.
V horní části se nachází prekérní zúžení, kde jsem se nevyhnul natržení podoveralu o zárodek ostrého brčka.
Pak se sice prostor opět relativně rozšiřuje, nicméně pro změnu je zde na úkor výzdoby více mazlavého blátíčka.
Přímý směr je ukončen drobným neprůlezným okénkém v sintru, ovšem vlevo téměř do protisměru prudce klesá
další úzká chodbička, která by byla po vybrání napadaných starých sintrových desek jistě průlezná.
Ale to je již práce pro případné příští badatele. Nám se již chýlil čas přesunu do samotného dění 54. JT v Blatnici.
Přesto jsme si ještě stihli "vyběhnout" na vyhlídku na Harmaneckou jeskyní
a omrknout aktuální Ľubovu sondu kousek pod hřebenem.
Do ATC Blatnica jsme dorazili kolem 18:30, kde následovalo tradiční zahájení zapálením vatry
a krátkým uvítáním předsedou SSS Bohuslavem Kortmanem.
Příjemnou skutečností byla přítomnost svijanského piva ve výčepu, tudíž večer plynul v dobrém rozmaru.
Čtvrtek 15.8.2013
Jak již bylo naznačeno v úvodu, většina z našeho osazenstva nevynechala návštěvu podzemí ani jeden den.
První exkurzi v rámci JT tak věnovali nejdelší jeskyni v nabídce, a to konkrétně 1541m dlouhé Suché jaskyni č. 1,
včetně sousední kratší Suché č. 2. v horních partiích Belianské doliny.
Já sám jsem se ranní kuku-kuku rozhodl ignorovat a přispal jsem si až k poledni.
Oběd nahradila tři točená piva před bufetem, kde byla také zakoupena podrobná mapa Veľké Fatry.
Během popíjení se tak zrodil plán povrchové okružní exkurze přes bělavé vrcholky, čnějící nad kempem.
Než jsem však vyrazil, bylo již relativně pokročilé odpoledne. Dle mapy zdánlivě krátký okruh se pak projevil
poměrně extrémním převýšením. Trasa vedla zkratkou z kempu přes louku k soutoku Blatnického a Gederského potoka,
poté kousek po silnici do chatové osady Gader, odkud začíná stoupání po modré Konským dolem
(jinak též Chodník Janka Bojmíra). Svižnou chůzí jsem vypotil piva a došel k rozcestí Muráň, odkud vede
žlutá propojka do sedla pod Ostrou, včetně odbočky na samotný skalnatý vrcholek. Ten nabízí daleký kruhový výhled
jednak do Turčianskej kotliny, na druhou stranu na hlavní hřeben Veľké Fatry a v neposlední řadě na dominantní
vápencový dvojvrchol Tlstá – Bágľov kopec naproti nad Konským dolem. Na Ostré (1247m) logicky došlo ke zdržení
kocháním se a focením, přesto mi to přes pokročilý čas nedalo a rozhodl jsem se ještě podívat
na zmíněnou Tlstou (1373m). Tam vede obloukem po hřebínku zelená značka, kterou jsem bral více méně během
kvůli úspoře času. Krátké zadýchání ještě nastalo při výstupu mezi bradly na nejvyšší bod v podobě zalesněného
Bágľova kopce (1414m). Na Tlstou už to byl pak doslova skok. Právě zapadalo slunce nad Malou Fatrou,
naproti přes Turčianskou kotlinu. Citelně se ochladilo a povíval čerstvý větřík. Kupodivu jsem zde nebyl sám.
Nějaký fotograf si zde rozložil spacák, takže krom západu slunce se pravděpodobně chystal i na jeho východ nad ránem.
Na to jsem však vybaven nebyl. Doslova ukrutné a nekonečné klesání jsem musel stihnout, než se úplně setmí.
Opět v podstatě během. Jeskyni Mažarná v půli klesání jsem již minul bez zájmu. Od vyústění Vápenné doliny
do údolí Gaderu jsem již putoval zpět po silnici za svitu měsíce. Do kempu jsem pak dorazil něco po deváté již za tmy.
To už byl přítomen náš další člen, který dorazil během dne vlakem.
Pátek 16.8.2013
Tento den se naše banda opět rozdělila – Bylinkovi navštívili dvojjeskyni Javorina-Medvedia s velkými dómy
a pestrou výzdobou. Zbylá trojice se po hodinovém zdržení na počátku Belianskej doliny (zmatek při rozvozu účastníků
k jednotlivým lokalitám) vypravila do boční dolinky Žiarna, kde se nachází série stejnojmenných jeskyní.
Konkrétně naše exkurze vedla do jeskyní s pořadovými čísly 2 a 3. Žiarna č. 2 byla jednou ze dvou jeskyní
v exkurzním seznamu, která vyžadovala speleoalpinistickou výstroj. Vchod se nachází v zalesněném svahu
pod malou vápencovou skalkou. Tvoří ho krátká úzká roura, která vyúsťuje nad 15m hlubokou šachticí,
kterou se slaňuje do prostorného dómu. Následuje sestupná chodba s dílčími stupni, která je zakončena
další cca 17m propastí (Veĺkonočná). Na dně lze při počvě těsným průlezem pokračovat tzv. Jezierkovou chodbou
do závěrečných partií s malými jezírky a skromnou výzdobou. Vyjímku tvoří krátká odbočka v části mezi propastmi –
tzv. Biely dóm – jehož stěny i strop jsou pokryty vrstvou bělostného nickamínku.
Jinak prostory mají spíše řícený charakter. Následně jsme se přesunuli o několik desítek metrů výše,
kde se pod bradlovou stěnou nad dolinou nachází vstup do jeskyně Žiarna č. 3. Poblíž jsou i další drobné jeskyňky –
např. Sonda pri ohnisku, kam bylo nejprve zalezeno v domnění, že je to ta naše exkurzní. Tu tvoří široký,
ale nízký portál, jehož počva je vyplněna ostrohrannou sutí a následně prosintrovanými brekciemi,
které jsou poměrně "živé" a po každé jeskyňářské návštěvě se nějaký ten kousek sesune do úzkého průlezu,
který zatarasí. Za tímto vstupním úsekem jsou však již prostory kompaktní a relativně prostorné.
V prostřední části se nachází krátký stupeň (zabezpečený lanovým žebříkem) pod pěkným sintropádem.
Průlezem pod žebříkem se dostaneme do nejkrásnějších partií – tzv. Čínského kútiku s originální filigránskou výzdobou.
Za dalším průlezem se nachází závěr jeskyně v podobě vysoké síně (Komíny ozvěny),
opět s masivním bělostným povlakem nickamínku na stěně.
Cestu zpět znovu ovlivnil zmatek při svozu, kdy jsme již dokonce nevydrželi čekat,
zda někdo přijede a vydali se dolů dolinou po svých. Nakonec ale přeci jen někde před půlkou cesty
dodávka dorazila v ústrety. Záhy po návratu do kempu dorazil z Čech náš poslední účastník.
Nutno ovšem poznamenat, že od těchto okamžiků se lehce zhoršila úroveň zdejšího pohostinství,
kdy nejprve došly nepochopitelně kelímky, takže rázem byla před okénkem fronta na sklenice,
kterých byl pochopitelně nedostatek. Vše ale nakonec dorazilo ještě více nepochopitelná změna značky piva,
kdy "najednou" došlo svijanské a na čep bylo zařazeno pivo značky Vyškov. Údajně.
Protože dle mnohých nezávislých účastníků se nedalo – slušně řečeno – pít. Ale na druhou stranu,
člověk by si pořád na něco jen stěžoval, hlavně počasí stále přálo.
Sobota 17.8.2013
A ne jinak tomu bylo i závěrečný den, kdy jsme konečně uspěli se zapsáním na exkurzi do "mýtické" Perlové jaskyně,
která byla po celou dobu podujatie neuvěřitelně vytížená a díky tomuto zájmu musely být organizovány denně
dokonce dva exkurzní turnusy. Krom předchozího dne dorazivšího člena (ten absolvoval identickou horskou túru
jako já ve čtvrtek), jsme do Perlovky šli všichni a těšili se na tu údajnou krásu. Abychom tam byli s předstihem
kvůli focení, nekompromisně jsme tam jako první vyrazili s Dr. Skálou. Bohužel, o tento předstih jsme více méně přišli
při hledání správného vchodu. Nicméně i tato eskapáda má dílčí pozitivum v podobě registrace nenápadného,
netknutého vlezu do tajemného podzemí mezi četnými bradly. Samotná Perlová jaskyňa opravdu překvapila svojí
velkolepou výzdobou, akorát snad slovo Perlová je trochu zavádějící. Jezírek s perlami by člověk napočítal
na prstech jedné ruky. Možná by se jeskyně mohla jmenovat "Bryndzová", díky masivním povlakům nickamínku
na stěnách a zejména na stropě, kde nickamínek vytváří fantaskní "penisovité" útvary velkých rozměrů,
obzvláště v prostoře nazývané "Parlament". Jeskyně má ovšem i svou druhou, zcela odlišnou část,
vyzdobenou již klasickými sintrovými útvary – obzvláště pak zaujmou hůlkové stalagmity ve Volejbalovém dómu,
z jehož jižního výběžku lze prolézt do síňky s jezírkem a pěknými excentriky. Návštěva této jeskyně se tak zvrhla
ve fotografické orgie a někteří z nás – např. Bylinka – z toho prodělali dokonce několikanásobný orgasmus.
Zcela ukojeni jsme opět mezi prvními opustili s Dr. Skálou dolinu a jali se též ukojit naše žaludky
do pizzerie v Mošovcích.
V kempu sice mezitím dovezli do putyky kelímky, nicméně pivo pochybného původu zůstalo.
Kompromisem tak byl sólo výčep u ohniště v rámci slavnostního zakončení JT –
zde se čepoval Lobkowitz z Vysokého Chlumce (vůbec byla podivuhodná zdejší preference značek z ČR).
Ještě dodám, že před samotným zakončením proběhl lezecký srandazávod,
spojený s povinnou konzumací paňáků borovičky.
Dva naši členové se zúčastnili – leč borci ze slovenské speleozáchranky nedali nikomu šanci
a s převahou obsadili čelní místa.
Před zapálením vatry tedy proběhlo vyhlášení a odměnění vítězů závody a také losování tomboly,
kde byli odměněni nějakou drobností tuším že rovnou čtyři členové naší expedice !
Mimochodem, nejvíc cen vyhrál v nepřítomnosti P.Holúbek. Nejdéle pak u ohniště vydržel Bylinka,
který byl doslova násilím donucen hrát na kytaru do půl páté ráno.
Tož týden to byl vydatný až překotný, jen ten Jacek z Wroclawi je od loňska stále nezvěstný…
Účastníci zájezdu:
-Jaroslav Bohatý (11.-18.8.2013)
-Libor Faitl (11.-18.8.2013)
-Markéta Křížová (11.-18.8.2013)
-Petr Kříž (11.-18.8.2013)
-Martin Bolcha (15.-18.8.2013)
-Alexandr Pánek (16.-18.8.2013)
+ slovenská spojka Zdeno Jurík (14.-18.8.2013)
Kompletní tématicky roztříděnou fotodokumentaci lze shlédnout zde.
Videa z akce jsou zde, potažmo na YouTube.
autor: speleology
