by Letošní zahraniční výjezd členů a příznivců ZO 1-04 "Zlatý kůň" čítal rekordní množství účastníků,
což si vyžádalo použití dvou expedičních vozidel. Samotný zájezd se začal formovat již v pátek 27.7.2012 v krčmě U Toníčka v Panenských Břežanech, a to v počtu tří osob.
28.7.2012
Tito dotyční zároveň tvořili osádku prvního vozu, který se vydal následující den v dopoledních hodinách směr D1.
Druhý, plně obsazený vůz, se vypravil po vlastní ose z opačného konce pražského předpolí, z Pikovic. Krom dopravních komplikací při výjezdu z Prahy nastal důležitý okamžik na 83. kilometru, kdy na odpočívadle u Speřic umřelo auto osádky č.2. Musela být přivolána odtahovka a zajištěno náhradní vozidlo, což mělo za následek faktickou ztrátu jednoho dne. Ten však byl využit vcelku příjemně na mole rybářského "bifé" s lahvovým pivem, klobásou a koupáním.
Náhradní vozidlo přijelo až v podvečer a do Brněnského non-stop Tesca na tradiční nákup jsme dorazili až za šera.
Již u rybníčka byl proto domluven improvizovaný nocleh u kolegy v Hostěrádkách u Brna.
29.7.2012
Další den již probíhal bez komplikací.
Někde cestou mezi Vyškovem a Prostějovem jsme nabrali nejdůležitějšího člena naší výpravy – Jacka z Wrocławi.
Kolem 15. hod. jsme konečně dorazili do Terchovej, kde jsme dle původního harmonogramu navštívili systém
skalních soutěsek "Jánošíkove diery". Krom romantických scenérií nás tam zastihla i pěkně vydatná přeháňka.
Než jsme ze soutěsek vylezli zpět na parkoviště, bylo již 19 hodin.
Nejvyšší čas na přesun na základnu ve Stanišovskej dolině, samozřejmě za účasti našeho hostitele Zdena.
Proběhl tradiční uvítací večer, kde byly poprvé pokřtěny speciální "jétéčkové" frťany.
30.7.2012
Další vydatný noční déšť zamezil plánované pracovní akci v Nové Stanišovské jaskyni.
Náhradním pracovištěm se tak stala nově kopaná jeskyňka "pri turistickom chodníku", tedy coby kamenem dohodil
pod chatou. Monotónní práce vynášení kbelíků tak byla zpestřena udivenými pohledy návštěvníků Malé Stanišovské,
kteří kolem celý den procházeli tam a zpět, někteří dokonce málem podlehli našemu pábení,
aby se podívali dovnitř.
Po celodenní akci byl odveden slušný kus práce, na konci jeskyňky byl vykopán cca 2m stupeň
s dalším horizontálním pokračováním, ovšem perspektiva vzhledem k blízkému povrchu je značně nejistá.
Peter Holúbek věnoval lahev mongolského špiritusu, ale večerního posezení se bohužel nemohl zúčastnit.
31.7.2012
Zvýšený vodní stav stále nedovoloval návštěvu Nové Stanišovské, a tak celkem bez debat se rozhodlo
o pracovní akci na Zdenově srdcové lokalitě Škarkétka.
Cca v poledne jsme byli na místě před závrtem s propastí, kde jsme strávili asi 3 hodiny v mimořádně ledovém
a vlhkém prostředí. V dosavadním nejnižším místě se nachází blátivé jezírko-sifonek, za nějž je upírána
veškerá snaha se dostat. Ani po uvedených třech hodinách se to však nepodařilo, i navzdory našeho rekordního
počtu pomocníků. Velkým problémem je stabilní deponování polotekutých sedimentů v úzké a příkré chodbě.
Pokud více zaprší, jsou spláchnuty zpět do jezírka.
Celí vymrzlí jsme doslova úprkem pelášili ven z jeskyně.
Během aklimatizace a než všichni dospěli na povrch, byla ještě provedena letmá rekognoskace svahu nad úžlabinou.
K mému údivu zel u paty jednoho menšího skalního východu poměrně nápadný otvor,
z velké části vyplněný napadanými balvany. Otvor byl zjevně využíván jako nora menšího zvířete.
Po svolání mančaftu jsme se bez rozmýšlení pustili do vyklízení šutrů a hlíny. Výsledkem zhruba dvouhodinového
snažení, je náznak odkrytí vrchní části většího portálu. V přímém směru je po naplazení vidět pokračování s brlohem
zmíněného zvířete, které zde však již zřejmě nebydlí. Uvidíme, co zde Zdeno a spol. někdy příště vyčarují.
Poslední večer na chatě se za všeobecného veselí opět protáhl až do ranních hodin.
1.8.2012
Hned na dopoledne byly zajištěny klíče od Veľké Stanišovské jaskyně, kam jsme se vypravili již jen na oddechovou
exkurzní prohlídku, zejména fotografickou, což mělo za následek, že jsme se před výstupem do horního patra
a tam při hledání tzv. Klenotnice rozptýlili do několika skupinek, které se následně snažily navzájem najít.
Došlo ale jen ke kurioznímu míjení poblíž žebříku, a tak jsme se všichni sešli až venku u boudy.
A to již nastal čas na pozvolný přesun do Polska. Rozloučili jsme se se Zdenem, který se bohužel letos JT
nemohl zúčastnit.
Důležitým okamžikem bylo vyzvednutí dalšího člena expedice na nádraží v Liptovskom Mikuláši.
Poté jsme cestou načepovali minerální vodu z Bešeňovských travertinů a následně strávili hodinku relaxováním
v Kalamenském jezírku.
Pak už jsme frčeli non-stop přes Ružomberok, Dolný Kubín, Trstenou, hraniční přechod Suchá Hora-Chochołów
na Polanu Rogoźniczańsku. Zde byly trošku zmatky při potvrzení registrace (pro některé nebyly
vytištěny identifikátory), vyčkali jsme slavnostního zahájení a poté se vydali hledat naše ubytování
v "privátnych domčekoch" v nedaleké obci Kiry. To se ukázalo býti i přes navigaci z úst "Jagy" jako zásadní
problém večera. Již za úplné tmy jsme slídili jak zloději v jednotlivých uličkách mezi "domčeky" ve snaze
dopídit se našeho č.p.
A když se toto po notné době a menších rozepřích zdařilo, nastaly další peripetie při shánění někoho kompetentního,
kdo by nás uvedl a ubytoval. I to se posléze vyřešilo a mohli jsme konečně oficiálně oslavit náš příjezd.
2.8.2012
Vozidla jsme během JT nepoužívali, do kempu na Polanu a zpět jsme se dopravovali z praktických důvodů pěšmo.
Tak tomu bylo i na srocení účastníků naší první exkurze do Jaskinie Czarne.
Sešlo se nás 13, včetně průvodců Mariusze Miedzińskego a Jarka Kolasy (a samozřejmě nezapomínejme
na Jacka z Wroclawi).
Pohodlným pochodem dolinou Koscieliska jsme odbočili na Polaně Pisana vlevo do prudkého svahu pod vápencovým
bradlem Czarna Turnia, kde se nachází západní vchod do jeskyně Czarna. Velmi zajímavou anomálií byla skutečnost,
že kdekoliv během cesty z polany ke vchodu to byla přesně hodina chůze.
Naše skupina měla namířeno do tzv. partií Tehuby v blízkosti vchodu, což jsou fakticky nejhlubší části celé jeskyně.
V patách nám ale byla druhá skupina, která si vybrala náročnější průchod jeskyní z jednoho vchodu do druhého.
Ve vstupní šachtě tak došlo k menšímu chaosu, kdy tato skupina "předbíhala".
Samotný průběh exkurze je stručně zaznamenán v popiscích obrázků v příslušné fotogalerii.
Ještě je potřeba poznamenat, že jeden z našich členů podnikl solitérní výšlap v rámci povrchové exkurze na hřeben
Červených vrchů.
Sešli jsme se pak na pivu a polévce v Gospodě Harnaś a večer pokračoval na penzioně.
3.8.2012
Exkurze do Jaskynie Miętusia Wyżnia nás opět směřovala dolinou Koscieliska, ale zhruba po půldruhém kilometru
se odbočuje vlevo do doliny Miętusia. Zprvu po černé turistické značce a pak po cestě až na polanu
Wyżnia Miętusia Rówień. Odtud se pak stoupá nezřetelnou pěšinou džunglovitým porostem mezi obřími zřícenými
skalními bloky. Následuje prudký svah se suťoviskem drobnějších kamenů. Po jeho překonání se již zřetelná pěšina
stáčí přímo zářezem visuté dolinky Mała Świstówka. Samotný vstup do jeskyně se nachází v pravé stěně
počátečního amfiteátru dolinky. Účastnil se pouze náš tým v počtu 7 osob + průvodci Łukasz Zubek a Magda Niegowska.
Průběh exkurze – viz. opět popisky ve fotogalerii.
Při návratu nás na polaně Wyżnia Miętusia Rówień zastihla vydatná přeháňka a při následném posezení u piva
v Gospodě Harnaś došlo i na vyloženou průtrž mračen. Po odeznění jsme večer, noc a brzké ráno dokonali
na Polaně Rogoźniczańskej.
4.8.2012
Závěrečný exkurzní den byl laděn již poněkud individuálněji a ne zcela podle večerního zápisu.
Souhrou únavy a značného časového skluzu při čekání na svozový autobus nedošlo ani na jeskyni Pod Wantą
ani na Śnieżnou a do jeskyně jsme se nakonec dostali pouze tři. A jeskyně to byla vskutku bonusová,
"jen pro ten dnešní den", o čemž svědčil mohutný zájem. Limitní počet osob byl 20, ovšem zmíněným chaosem
došlo k naprosté benevolenci a do jeskyně se ve finále vypravili všichni přítomní zájemci – tzn. 26 osob!
Celá akce byla navíc zpříjemněna odvozem "zavazadel" až k jeskyni (stejně tak nazpět),
takže jsme mohli pochodovat dlouhou Chochołowskou dolinou na lehko.
Přístup k jeskyni je naprosto komfortní, prakticky přímo v údolí, pár metrů nad řekou.
Plac na převlékání a bagáž hlídala po celou dobu návštěvy jeskyně pověřená osoba.
Průběh exkurze – viz. opět popisky ve fotogalerii.
Slavnostní zakončení tradičně obstarala vatra, opékaly se špekáčky,
každý dostal plátek z originálního jeskyňářského dortu a zahrála lidová goralská muzyka.
Ve velkém se rozléval špeciální špiritus Soplica alias Wódka Weselna
a též se dopíjely zásoby piva dovezené ještě z pobytu na Slovensku.
A jak už to bývá zvykem, někteří jedinci (2) strážili dodoutnávající ohniště až do úplného rozbřesku…
5.8.2012
No a v neděli již jen obligátní balení a kolem poledne odjezd směr Strečno, kde dochází k vyzvednutí
několika kilogramů objednaných domácích klobás. Do Práglu přijíždíme standartně kolem půlnoci.
A co na to Jacek z Wrocławi? Neviděli jste ho někdo? Někde se nám mezitím ztratil…
Účastníci zájezdu:
– Pavel Amler (28.7.-5.8.2012)
– Jan Balcařík (1.8.-3.8.2012)
– Jaroslav Bohatý (28.7.-5.8.2012)
– Libor Faitl (28.7.-5.8.2012)
– Zdeno Jurík (29.7. – 1.8.2012)
– Petr Kříž (28.7.-5.8.2012)
– Markéta Křížová (28.7.-5.8.2012)
– Alexandr Pánek (28.7.-5.8.2012)
– Michal Procházka (28.7.-5.8.2012)
– Jacek z Wrocławi (29.7. – ?)
Kompletní tématicky roztříděnou fotodokumentaci lze shlédnout zde.
Videa z akce jsou zde, potažmo na YouTube.
Další související odkazy:
fotky Dr.Skála
fotky Francimus
článek Francimus
článek JK Handlová
článek JK Speleo Rožňava
článek Speleoklub Tatrzański
fotky Speleoklub Tatrzański
fotky Michal Danko
fotky Roman Magáň
fotky Martin Gamper Szunyog
fotky JK Plavecké Podhradie
PS:
a toto je jediná fotka, na níž je zachycen Jacek z Wrocławi…
autor: speleology
